8°C
Myšlenky na sebevraždu, nesnesitelné bolesti: Hokejový reprezentant Zdeněk (37) otevřeně promluvil
Zdeněk Šafránek (37) je od mládí upoutaný na vozík. Vážný pracovní úraz mu v 21 letech zcela změnil život a z „kluka z ulice“ se časem stal vrcholový sportovec a vzorný táta. Na první pohled žil skvělý život, Zdeněk ale v loňském roce přemýšlel o sebevraždě. Kvůli proleženině totiž trpěl nesnesitelnými bolestmi, nemohl sportovat a jeho situaci dlouho nedokázal nikdo vyřešit.
Neuvěřitelně trpěl a kromě rodiny o tom věděl jen málokdo. Bolest a nejistota spojená s proleženinou (dekubit) Zdeňka dokonce dohnaly do situace, kdy vážně přemýšlel o sebevraždě.
Bývalý kapitán české sledge hokejové reprezentace byl schopný fungovat jen díky opiátům tišícím bolest, kterou způsobovaly časté křeče. Kvůli otevřené ráně, kterou zapříčinil dekubit na horní části stehna, navíc žil v obrovské nejistotě.
Do Zdeňkova těla se mohla dostat infekce, což by téměř jistě znamenalo smrt. Situace byla tak kritická, že z otevřené rány dokonce vypadávaly kousky kosti! Zdeněk dnes přiznává, že nebýt partnerky a dětí, už by tu asi nebyl. Prý by zřejmě vyskočil z okna nebo schválně havaroval v autě.
Vrcholový sportovec byl na dně a nedokázali mu pomoct dokonce ani lékaři, nikdo ho nechtěl operovat. Pak se ale do věci vložila Zdeňkova dlouhodobá kamarádka, novinářka a zakladatelka projektu Příběhy lidí Silvie Dymáková.
Zdeněk na stránkách projektu v otevřeném rozhovoru poprvé veřejně přiznal, jakým peklem si prochází. Stav bývalého reprezentačního kapitána českého parahokejového týmu se zhoršoval a Zdeněk musel kvůli silným bolestem sportovní kariéru přerušit. Trápily ho silné křeče v nohách.
„Moje křeče jsou, jako by mi někdo píchl kudlu pod čéšku a občas s ní zatočil. To se mi stává i teď, ale maximálně dvakrát za den na patnáct vteřin a je hotovo. Tehdy jsem to měl třeba třikrát do minuty, pak pět minut volno a pak se to opakovalo,“ popsal Zdeněk ve 13. komnatě s tím, že klid neměl ani v noci.
Díky rozhovoru se ale zvedla nebývalá vlna solidarity a lidé začali Zdeňkovi spontánně posílat peníze. Přitom to vůbec nebylo jeho cílem, on chtěl pouze upozornit na netečnost lékařů, aby pokud možno nikdo další nezažil to, co on. Ostatně proto se dnes angažuje v organizaci, jejímž cílem je vybudovat specializované centrum pro léčbu dekubitů.
Rozhovor nakonec pomohl i Zdeňkovi, lidé během krátké doby nashromáždili neuvěřitelné dva miliony korun. A o trpícího hrdinu se začali konečně zajímat i lékaři.
Zdeňka se nakonec ujal šéflékař českých olympioniků Jiří Neumann, který pro pacienta sestavil tým odborníků. Díky nim mohl Zdeněk koncem roku 2018 na operaci, která jeho problémy vyřešila. Lékaři díru v noze překryli svalem, který mu vzali z kolena, a tím ji zacelili.
Neuvěřitelný příběh lidské solidarity vyvrcholil letos na přelomu dubna a května na mistrovství světa parahokejistů v Ostravě. Zdeněk tam nastoupil za českou reprezentaci i přes to, že musel vynechat téměř celou sezonu.
Svůj comeback si náležitě užil. Vstřelil totiž první gól českého týmu na turnaji. I když domácí výběr nakonec skončil čtvrtý a medaile nevybojoval, Zdeněk mohl být pyšný. Svůj osobní boj vyhrál na celé čáře a po mistrovství mohl, jak sám říká, důstojně ukončit reprezentační kariéru. S hokejem ale neskončil a nastupuje v dresu pražské Sparty.
Od osudového rozhovoru pro Příběhy lidí uběhl už rok. Zdeňkova situace je dnes dík němu úplně jiná. „Jsem spokojený, jsem šťastný. Mám fungující rodinu a jsem zdravý. To je to nejvíc, co může být,“ shrnul Zdeněk ve 13. komnatě své současné rozpoložení.
