O vyprázdnění visegrádské spolupráce a negativní image V4 v Evropě toho bylo v poslední době napsáno mnoho. Jak to ale bude s V4 v budoucnu? Chopí se visegrádské státy příležitosti, najdou společná témata a napraví si reputaci v Evropské unii?
V posledních letech není visegrádská spolupráce v příliš dobré kondici. Klíčovým problémem je její politizace. Shodli se na tom odborníci, kteří se sešli na konferenci s názvem „30 let svobody – Quo vadis, střední Evropo?“.
Ředitel Výzkumného centra Slovenské společnosti pro zahraniční politiku Tomáš Strážay na konferenci pořádané Mezinárodním politologickým ústavem Masarykovy univerzity a nadací Kondrad-Adenauer-Stiftung uvedl, že se V4 „dostala do rukou premiérů“, kteří jí využívají k prosazování domácí politické agendy. „Výroky některých jejích představitelů se pro ni (V4) staly toxickými,“ dodal. Podle Víta Hlouška z Fakulty sociálních studií se v případě Visegrádu jedná o ukázkový příklad toho, když se zahraniční politika stane rukojmím domácí politiky.
Břetislav Dančák z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity považuje Visegrádskou čtyřku za úspěšný projekt, který se však po etablování do západoevropských demokratických struktur zhostil kritizující a pasivní role. Tu V4 zaujala především při řešení migrační krize, kdy ostře kritizovala a odmítala systém kvót povinného přerozdělování uprchlíků, ale zároveň nepřišla s žádným alternativním řešením.
Podle Gergely Pröhleho, ředitele Institutu pro strategická studia na budapešťské Národní univerzitě pro veřejnou správu, je V4 rovněž úspěšným projektem, a to i přes všechny potíže, kterým během své existence čelila.
Odborníci tedy zároveň nepochybují o potenciálu středoevropského uskupení, záleží však pouze na něm, zda využije příležitosti a stane se znovu aktivním a pozitivním aktérem. „V4 je formát, který se opravdu osvědčil […] Musíme být pyšní, že tato spolupráce funguje,“ řekl o Visegrádské čtyřce Pröhle. Podle něj bude Visegrád z dlouhodobého hlediska ve světě důležitým aktérem.
Jak to vidí Visegrádská čtyřka?
Nejdůležitější je uskupení pro Maďarsko. Vyplývá to ze studie Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) „Trendy visegrádských zahraničních politik“, kterou na konferenci představila jedna z autorek, Pavlína Janebová. Členství ve středoevropské alianci označilo za důležité 95 % maďarských respondentů. Osloveni byli politici, úřednici, novináři, odborníci, think-tanky, vysoké školy a zástupci businessu. Naopak nejméně to bylo v České republice (29 %).
„Spolupráce je obecně pro všechny členy důležitá, neexistuje zde výrazná podpora pro rozpuštění V4,“ uvedla Janebová. Největší podporu pro rozpuštění V4 lze nalézt v České republice (16 %), nejmenší pak v Maďarsku (3,5 %).
Mezi klíčové zahraničně-politické partnery V4 patří USA a Německo, což vyplývá i z výsledků zmíněného průzkumu. Právě vztahům Visegrádu a Německa se věnoval první panel konference, na kterém odborníci důležitost vzájemných vztahů potvrdili. Spolupráce V4 a Německa má budoucnost díky ekonomické provázanosti a mnoha společným tématům.
Podle českého senátora Václava Hampla vztahy V4 s Německem v budoucnu ovlivní to, kdo se stane příštím německým kancléřem. „Nepodceňoval bych osobní vklad Merkelové do vztahů, pokud má takto vlivný politik nějaký vztah k zemi, tak to prosakuje do dění,“ uvedl senátor s odkazem na osobní vztah ke střední Evropě německé kancléřky Angely Merkelové, která studovala v Praze.
Podle německého velvyslance v Praze Christopha Isranga ale budoucnost vztahů nezávisí na osobě příštího kancléře. Israng uvedl, že politika není určována pouze osobními vztahy, ale zejména politikou samotnou. „Věřím, že až nastoupí nový kancléř bude zájem o sousedy nadále existovat,“ řekl velvyslanec.
Israng rovněž upřesnil, že V4 si je s Německem blízká především v otázce východního partnerství a rozšíření EU o země západního Balkánu. V některých oblastech má tedy Německo svou pozicí daleko blíže k Visegrádu, než k Francii. „Německo-francouzské vztahy často čerpají ze vztahu Německa s V4,“ řekl a dodal, že Německo musí přijmout roli mostu mezi Západem a Východem.
Nová Komise, nové příležitosti
Spolu s novou Evropskou komisí, která by se měla ujmout úřadu v prosinci, přichází do Evropské unie také nová agenda. Komise by se podle její designované předsedkyně Ursuly von der Leyenové měla v příštím období zabývat především klimatickou, sociální a azylovou politikou. Dále také digitalizací, rozšířením EU o země západního Balkánu, vztahy s odcházejícím Spojeným královstvím či snižováním demokratického deficitu Unie a přiblížením se občanům.
Právě nová agenda budoucí Komise může být podle odborníků momentem, který visegrádské spolupráci otevře nové příležitosti. Podle Pröhleho je nová Komise v čele s von der Leyenovou „zahájením nové epochy“ a Visegrádská čtyřka je důležitým projektem pro budoucí rozhodování v Unii, proto se „musí spojovat“. Podle respondentů ze zemí V4 bude Evropská unie v příštích pěti letech důležitější než doposud, myslí si to 75 % dotázaných.
V kontextu budoucnosti Evropské unie se kromě nové agendy budoucí Komise hovoří také o tom, že se blok nachází v krizi, o čemž na konferenci hovořil Jerzy Maćków, ředitel Institutu politologie na Univerzitě v Regensburgu. „Unie dnes vykazuje mnoho nedostatků. Mám dojem, že ty jsou v zemích východní Evropy paradoxně vnímány slaběji než v západní Evropě,“ uvedl Maćków. Podle Strážaye může ale krize posloužit jako motivátor. Záleží však na schopnosti politických elit tento moment využít.
Odborníci se shodli na tom, že by se Visegrádská čtyřka měla zaktivizovat a využít svého potenciálu v rámci Evropské unie prostřednictvím společné, pozitivní agendy. Tou by podle řečníků mohlo být především rozšíření EU o země západního Balkánu. V současnosti k tomu ale v Unii není dostatečná politická vůle. Na říjnovém summitu Evropské rady odmítli lídři členských států zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií.
Podle Hampla navíc „ve vnitřním rozhodování EU cosi drhne a s dalšími členskými státy by to drhlo více“. Český senátor poukázal na to, že například Německo se tuto situaci snaží řešit, zatímco Visegrád to ignoruje, čímž západnímu Balkánu na cestě do Unie příliš nepomáhá, a to by se mělo změnit.
