Hokejový tým Ostravské univerzity vytáhnul na Ostravské derby proti Vysoké škole báňské nečekaný trumf. Na soupisce měl i dvacetiletou Natálii Dzurillovou, vzdálenou příbuznou legendárního brankáře Vladimíra Dzurilly. „Kluci i trenéři se hned na tohle jméno ptali, ale jsem jen velmi vzdálená příbuzná,“ říká slovenská gólmanka pro iSport.cz. „Praděda mi vždycky říkal, že společné kořeny s ním máme. Ale to je tak všechno, co o rodinné vazbě vím.“
V Ostravském derby, na které minulý týden přišlo rekordních 8250 fanoušků, se Dzurillová nakonec do brány OSU nedostala. Plán sice původně takový byl, ale zápas byl dlouho vyrovnaný a trenéři nechali v bráně prvního gólmana. Tým VŠB-TU pečetil výhru 6:4 do prázdné.
„Natália je šikovná, na Slovensku hrávala ženskou ligu, ale zápas byl až do konce vyrovnaný, tak jsme nechtěli do sestavy sahat,“ přitakal trenér Michal Sebera. Když poprvé zaregistroval její jméno, také se hned zajímal o rodinné vazby na slavného brankáře. „Hned mě to trklo, když jsem ji viděl na tréninku s klukama.“
Natália Dzurillová slavného předka osobně ani neměla šanci potkat. Dzurilla zemřel v roce 1995, ona se narodila až o čtyři roky později. A přestože o vzdálené rodinné přízni už jako malá věděla, nebyl to důvod, proč sama začala chytat.
Krasobruslení bylo moc brzy...
„Já se vlastně k hokeji dostala trochu nechtěně,“ popisuje Dzurillová. „Chtěla jsem se naučit bruslit, strašně se mi líbilo krasobruslení. Jenže tréninky byly brzo ráno a já byla celkem lenivé dítě. Hokejisté měli tréninky později, navíc hokej už hrál i můj bratr Adam, tak jsem to spojila.“ A proč šla do brány? „Líbila se mi brankářská výstroj,“ zasměje se. „A taky jsem si myslela, že brankáři nic moc nedělají...“
Dzurillová začínala v rodné Žilině, v roce 2014 přestoupila do Povážské Bystrice, hrála klasicky chlapecké soutěže. „Ze začátku to byl stres, ale kluci mě vždycky vzali mezi sebe a byli fakt zlatí. Takže super.“ Za Slovensko chytala v reprezentaci juniorek, v sezonách 2016/17 a 2017/18 okusila i ženskou slovenskou extraligu, hrála za Ice Dream Košice.
„Košické holky tehdy začínaly, vlastně se teprve učily bruslit a hrály jsme proti týmům, které už byly několik let sehrané. Takže situace pět na nula byly celkem běžné,“ vysvětluje divoké průměry inkasovaných branek. V první sezoně měla z 10 zápasů průměr 11,82 gólů na zápas, ve druhé ze tří duelů 13,75. Pak dala přednost škole.
Na Ostravské univerzitě studuje druhým rokem všeobecné lékařství. „V prvním ročníku se mi doneslo, že tady funguje univerzitní hokej, tak jsem se ozvala, jestli bych mohla s nimi aspoň trénovat,“ líčí Dzurillová. „Zatím se to snažím stíhat, ale je to náročné. Uvidíme, jak dlouho vydržím. Kdybych stíhala, ráda bych se do nějaké ligy ještě vrátila.“
Že by se časem dostala i do společného ostravského týmu BO, který hraje oficiální Univerzitní ligu? „S trenérem jsme se o tom bavili, ale musel by se vyřešit mezinárodní transfer, protože registračku mám stále na Slovensku. Slyšela jsem, že to je už na velmi dobré úrovni, ale troufla bych si. Proč ne?“
