„Startovat ve Světovém poháru je splněný sen. A jelikož jde o domácí závody, tak je to ještě víc kouzelné. Už teď vím, že přijede celá moje rodina a spousta kamarádů,“ těší se Havlíčková.
Její sezona bude mít dva vrcholy. Vedle zmíněného domácího Světového poháru, půjde o juniorský světový šampionát v německém Oberwiesenthalu. Přestože nadcházející zimní sezona se teprve blíží, Havlíčková už má na kontě cenné, byť nezvyklé úspěchy.
Letní přípravu si ozvláštnila vítězstvím na juniorském mistrovství Evropy v běhu do vrchu a na atletickém šampionátu juniorů v Olomouci si vylepšila osobní rekordy na tratích 1 500 a 3 000 metrů.
Přestože běh do vrchu není váš hlavní sport, vyhrála jste evropský šampionát. Překvapilo vás to?
Opravdu jsem to nečekala, speciálně jsem se připravovala zhruba čtrnáct dní před mistrovstvím. Závod byl hodně náročný, ale mně se snad ještě nikdy neběželo lépe. A pak stát s českou vlajkou na stupních vítězů, slyšet hymnu a za sebou vidět dominantu Švýcarska Matterhorn bylo moc krásné. Díky vítězství jsem si také zajistila účast na mistrovství světa nahoru dolu, takže těsně před finální přípravou a začátkem lyžařské sezony strávím týden v Argentině.
Zlatem z Zermattu končí Havlíčková s běháním a vrací se na lyže |
Váhala jste, jestli do Argentiny jet? Nenabourá vám šampionát přípravu?
Váhala jsem hodně, protože je těsně před lyžařskou sezonou. Kdyby byl juniorský šampionát ve standardním termínu, asi by můj start nebyl možný, ale díky této souhře náhod do Argentiny jet můžu. Akorát si o týden prodloužím závěrečnou přípravu v Itálii a naskočím do závodů později.
Pomáhá vám běhání k odreagování se od lyžování?
Někdo chodí s kamarády do hospody, já když si chci vyčistit hlavu, tak si jdu zaběhat. U nás na Šumavě vezmu tenisky, vyběhnu z baráku a úplně vypnu. Běh mi přijde jako přirozený pohyb, ale zároveň je velmi náročný pro tělo. Člověk to může snadno přehnat, spousta atletů je často zraněných, ty nárazy jsou opravdu tvrdé. Takže kdyby to šlo, lyžovala bych celý rok. Na konci sezony už toho sice mám plné zuby, ale pak čtrnáct dní není sníh a mně už lyže hrozně chybí. Je škoda, že se tu nedá lyžovat celý rok.
Jste před běžeckými závody nervóznější než před lyžařskými?
Těžko říct. Na běžkách je super, že vás není vidět na celé trati. Je tam většinou dlouhý okruh a člověk se tam někde v lese trápí sám. Ale třeba při atletice, když kroužíte po oválu, vás celou dobu pozorují všichni. Samozřejmě také záleží, o jak důležitý závod se jedná. Takže víc nervóznější jsem před běžeckými závody, protože ty jsou pro mě primární, zatímco atletika je takový bonus a jdu do závodů s čistší hlavou, protože můžu jen překvapit.
V nadcházející zimní sezoně se zaměříte na juniorská klání, nebo na závody dospělých?
Primárně se budu zaměřovat na juniorské závody. Ale sezona bude docela netypická, juniorské mistrovství světa je totiž až na začátku března, tedy o měsíc později než bývá standardně. Letos začnu závodit přibližně o týden nebo dva později a soustředím se hlavně na závody OPA Cupu (závody pro lyžařky do 20 let). Dospělý Světový pohár v Novém Městě je relativně brzo, takže pak uvidím, jaký budu mít program mezi Novým Městem a juniorským šampionátem. Určitě tam chci zařadit závěrečnou přípravu.
18. a 19. lednaproběhnou dva závody Světového poháru v Novém Městě na Moravě |
Očekáváte v Novém Městě velkou podporu fanoušků?
Startovat ve Světovém poháru je splněný sen a jelikož jde o domácí závody, tak je to ještě víc kouzelné. Už teď vím, že přijede celá rodina a spousta kamarádů. Většina jich je na vysoké škole a říkali mi, že mají zrovna zkouškové období, ale obětují ho a přijedou se podívat. Jen jestli pak nedají zkoušky, tak to mám na triku já. Hrozně se těším a doufám, že tam bude hodně fanoušků a udělají alespoň trochu podobnou kulisu, jaká je tam při závodech v biatlonu.
A co na šampionátu v Oberwiesenthalu, který leží kousek za hranicemi?
To taky beru jako domácí závod, Oberwiesenthal je opravdu blízko a už jsem tam absolvovala spoustu závodů. Když byly šampionáty v Americe nebo Švýcarsku, tak se na ně samozřejmě někdo jel podívat, ale určitě tam nemohli být všichni. Teď je vzdálenost hratelná.
Jak se vám zamlouvají tamější tratě?
Ze začátku se mi úplně nelíbily, ale když jsem tam jela závěrečný závod OPA Cupu, tak jsem si je oblíbila. Mám ráda, že jsou takové členité, jezdí se nahoru a dolu. Ale také mají hodně záludný stadion, který je pořád do kopce a člověk tam může hodně ztratit. Je tam také dost zrádné počasí, hezky je tak týden v roce. Doufám, že to zrovna vyjde na mistrovství světa.
Místo Martina Koukala vás nyní trénuje váš otec Jiří Havlíček. Jak spolupráce funguje?
Zatím všechno probíhá skvěle. Taťka mě zná jako nikdo, spolupráce je super právě proto, že přesně ví, co mi vyhovuje. Když nejsem schopná sama vyhodnotit situaci, tak dokáže zakročit. Předchozí spolupráce s Martinem Koukalem byla komplikovaná v tom, že já jsem ze Šumavy, on z Liberce a kvůli té vzdálenosti jsme spolu nemohli trávit tolik času. Trénuji sama, nemám kolem sebe skupinu, tak je důležité mít někoho nablízku. S taťkou jsme spolu pořád, jsme na stejné vlně a vím, že on pro mě vždycky chtěl a vždycky bude chtít jen to nejlepší.
Trápení nadějné Havlíčkové. Ambice ve stopě vystřídala touha zhubnout |
Najdete na spojení rodič-trenér nějakou nevýhodu?
Asi ne, taťka je opravdu skvělý. Někdy to se mnou má těžké, jsem tvrdohlavá. Ale opravdu se snaží a zvládáme to. Když mám špatnou náladu, tak je mi trochu líto, že je jediný, kdo je mi nablízku a kdo to ode mě schytá. Sice když jsme spolu delší dobu na soustředění, tak mu pak doma říkám: tati, teď budeme mít chvilku každý svůj program... Ale jinak jsme úplně v pohodě.
V minulé sezoně vás sužovaly zdravotní potíže, jak jste na tom nyní?
Loňská sezona jimi byla ovlivněná, ale teď začíná nová a do ní bych už zdraví netahala. Teď je všechno úplně v pořádku, jsem zdravá, při chuti a těším se na sezonu.
