9°C
Přestože ho v poslední době mnoho aktivistických organizací považuje za rasistu, homofoba a misogyna, jemu to nevadí a prohlašuje si, co chce. Mimo jiné v jednom z rozhovorů řekl, že mu je z tohoto světa na zvracení a že od žen dostal víc facek, než kolik jich sám rozdal. Pořád má ale v očích tu zvláštní jiskru, díky které mu padaly ženy k nohám. Lamač srdcí nyní žije sám se svými domácími mazlíčky. Jaký byl jeho život?
Už v jeho třiadvaceti letech ho srovnávali s takovými hvězdami, jako byli Gérard Philipe nebo Jean Marais. Přirovnávali ho k Brigitte Bardot – v mužském kabátu. Přitom se hercem vůbec neměl stát, čekala na něj „kariéra“ kněze.
Narodil se v roce 1935 na předměstí Paříže, otec pracoval v kině, matka v lékárně. Rodina moc nefungovala a nakonec se rozpadla. To byly Alainovi čtyři roky. Vyrůstal nakonec u pěstounů v rodině vězeňského dozorce a dost času trávil na vězeňském dvoře. Na výchovu nikdo neměl moc času, takže rostl jako dříví v lese. Nesnášel autority a odmítal poslouchat.
Odmalička byl rebel
Už odmalička se projevovala jeho výbušná povaha, vystřídal spoustu škol, dokonce pobýval u jezuitů, ale neustále utíkal. Tehdy se ho snažili přesvědčit, aby se stal knězem, ale raději se vyučil u nevlastního otce řezníkem. V sedmnácti se pak nechal naverbovat do francouzské námořní pěchoty a odešel bojovat do Indočíny. Naučil se tam "zákonům džungle" a zabíjení a cítil se jako pravý chlap.
Po čtyřech letech tohle období ale skončilo, Delon měl totiž pořád nějaké přestupky a jeho rebelská povaha se nadřízeným nelíbila. Pracoval pak jako číšník, vrátný či prodavač zeleniny. Rád dělal za peníze taky společnost bohatým ženám.
Pak přišlo setkání s francouzskou herečkou Auber, která ho vzala do uměleckých kruhů a taky na filmový festival v Cannes. Tam se vše změnilo a z obyčejného číšníka se stal herec. Okouzlil hollywoodské producenty i režiséry a dostal první roli ve filmu Když se do toho zaplete žena. Delonova kariéra nabrala obrátky.
Měl charizma a byl impozantní
Postupně se objevoval ve filmech, které se staly perlami francouzské kinematografie. Delon se stal hvězdou, mnozí o něm prohlašovali, že je největším francouzským hercem od doby Gabina a Ventury. Jeho filmografie je dlouhá, hrál například ve snímcích Rocco a jeho bratři, Černý tulipán, Samuraj, Dobrodruzi, Borsalino, Dva muži ve městě a dalších.
Charizma, přitažlivost, neuvěřitelná impozantnost. To z něj udělalo hvězdu nejen filmového plátna, ale taky všech žen. Kolik žen prošlo jeho postelí, o tom se může jen spekulovat. Dokonce se o něm říkalo, že měl i milence. Pravdou je, že věrnost nebyla jeho silná stránka. Jeho milenkou byla herečka Romy Schneider, tu opustil kvůli herečce Nathalii Barthélémy, ovšem mezitím jí byl nevěrný s modelkou Niko. Ta mu porodila syna.
Po pěti letech se s Nathalií rozvedl a patnáct let žil s francouzskou herečkou Mireille Darc, o které po její smrti prohlásil, že byla skutečnou a jedinou ženou jeho života. Přesto se v roce 1984 rozešli, přáteli zůstali až do její smrti v roce 2017.
Syn o herci řekl, že byl tyranský otec
Mireille vystřídala holandská modelka Rosalie van Breemen, tu si v roce 1987 vzal za ženu. Měli spolu dceru Anouchku (narodila se v roce 1990) a syna Alaina-Fabiena (1994). I tohle manželství ale nevydrželo, rozvedli se v roce 2002. Před pár lety Delonův nejmladší syn Alain řekl, že život s otcem byl peklem, herec měl časté záchvaty vzteku a byl velmi přísný. To vše ale Delon starší popřel, prý ze syna mluví drogová závislost. Pravda bude ale zřejmě někde uprostřed.
Je mu pětaosmdesát let, před několika lety mu operovali srdce, ale jinak se cítí skvěle. Jen žena vedle něj už žádná není. Jak několikrát prohlásil, samotu považuje za dluh, který musí zaplatit za roky, které strávil na výsluní, a taky za to, že moc bral a téměř nic nedával. „Byl jsem malý, divoký netvor,“ řekl o svém mládí. „Život mi už moc nepřináší, někteří lidé se mi hnusí. Nerespektují se a nedrží slovo. Záleží jen na penězích. Vím, že tento svět opustím bez lítosti.“
