„Je to velmi složité, v týmové soutěži musíme být do šestého místa a v jednotlivcích jedou jen dva nejlepší Evropané z žebříčku,“ vysvětluje Martin Rubeš.
Přesto bude od 29. listopadu do 10. prosince česká kordová reprezentace (Beran, Čapek, Jurka, Rubeš) na soustředění v Tokiu.
„Trénovat s Japonci a zvykat si na časový posun, kulturu atd. Zařídil nám to Český šermířský svaz, Český olympijský výbor a Vysokoškolské sportovní centrum ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,“ říká karlovarský šermíř.
Zlato z velké akce už má
Ovšem už minulou sezonu zapsal zlatým písmem do svého curriculum vitae. Vyhrál soutěž šermířů na třicáté letní světové univerziádě v italské Neapoli, šerm probíhal v Salernu. „Snad ještě životní úspěch ne, ale sportovní určitě,“ věří Rubeš.
„Je to něco fantastického, byl jsem první český šermíř, kteří získal medaili na takovém velkém podniku, hned byla zlatá. Vzpomínám na to a budu vzpomínat, podle mě jsem nesmazatelně zapsán v historii českého šermu.“
Šermíř Martin Rubeš
Úspěch přišel v období mezi nepříliš povedenými soutěžemi velkého významu. Na mistrovství Evropy šermoval špatně, měl smůlu na soupeře, na což se nevymlouvá, a na mistrovství světa skončil kolem osmdesátého místa. Porazil jen výborného Holanďana a vzápětí prohrál s Polákem Nitschem, který jezdí třeba na Lázeňský pohár v Karlových Varech.
Tím pádem z těchto bodovaných turnajů do českého žebříčku nepřičetl žádné body, univerziáda se bohužel nepočítá. A tak je pořád česká čtyřka. „U šermu forma létá nahoru a dolů. Záleží i na tom, jak se kdo ten den vyspí,“ vysvětluje.
V Neapoli byl pánem situace
Ovšem univerziáda Rubešovi dokonale sedla. „Po Evropě jsem nebyl moc nahoře psychicky, ale věřil jsem si. Byl jsem nasazená osmička, ale to nic moc neznamená, v šermu je to hlavně o tom, jak se kdo ten den vyspí,“ vzpomíná.
Hlavně měl výbornou podporu od dalších dvou českých zástupců, Jakuba Jurky a Kristiána D’Amica. „Velmi mi fandili, špičkovali jsme se a hecovali. Když vypadli, tak to nezabalili, ale zůstali se mnou a povzbuzovali mě. Hnali mě dopředu, třeba v plné hale Italů je čtyři, ještě se dvěma Slováky, přeřvali. Byla to týmová práce. Bez nich bych nebyl tak vyhecovaný a nedostal se tak daleko,“ děkuje Martin Rubeš kolegům.
Samotný turnaj se mu šermovalo docela dobře. „Bylo to zvláštnější, pomalejší. Jsou tam velké výkonnostní rozdíly. Jeden zápas jsem prohrál s Rusem a řekl si, že kašlu na taktiku a budu šermovat tak, aby mě to bavilo jako na tréninku. Nabudil jsem se a začalo mě to bavit.“
Postupoval krůček po krůčku
Po dobře zašermované skupině, v níž vybojoval pět výher a jen jednou prohrál, byl Rubeš do eliminačních zápasů nasazen jako devítka. V první eliminaci si poradil s maďarským šermířem Matém Mestyankem 15:11 a dostal se do dvaatřicítky. „Byl nepříjemný, ale po boji jsem jej vyndal,“ vybavuje si karlovarský šermíř.
V boji o šestnáctku se utkal s Američanem Samuelem Kochem a vyhrál 15:8. „Toho jsem zpráskal,“ libuje si. V souboji o elitní osmičku si hravě poradil se Švédem Johanem Lewinem 15:8. „Předtím porazil výborného Tchajwance a byl překvapením turnaje,“ vybavuje si Rubeš.
Poté jej čekala nasazená jednička, Kazach Dmitrij Adajkin, a po napínavém souboji si připsal nejtěsnější možnou výhru 15:14 a dostal se do semifinále turnaje. „Vedl jsem 7:2 a říkal si, že by to bylo tak jednoduché. No a nebylo. Dostalo se to až na 14:14 a naštěstí poslední zásah byl můj a mohli jsme se všichni radovat, medaile byla jistá.“ popisuje.
V boji o finále se utkal s Polákem Wojciechem Kolanczykem a v dramatickém závěru vyhrál 15:13. „Předtím na Evropě jsem s ním prohrál 14:15 a řekl si, že mu to musím vrátit.“
Euforie bez hymny
V samotném finále Martina Rubeše čekal soupeř z Ruska Dmitrij Gusev, aktuální mistr Evropy do 23 let. Celý zápas byl vyrovnaný,v prodloužení se karlovarskému šermíři podařilo dát vítězný zásah a vyhrál 7:6.
„Byl to boj, tahali jsme se o každý zásah až to dospělo do prodloužení. Tam jsem mu vykryl úder a zasáhl sám. Mohlo se slavit, otec za mnou vyběhl na planš, naskákali na mě ostatní. Neskutečný pocit,“ hřeje Rubeše příjemná vzpomínka. Jediným drobným šrámem na celém vystoupení bylo. „Nepustili mi českou hymnu, všem se hrála studentská. To bylo trochu zklamání.“
Nastartovala jej nemoc
Celou sezonu, i přes neúspěchy na šampionátech evropském i světovém, hodnotí jako super, vracel se po nemoci a dlouhé pauze, do špičky se propracoval sám.
Místo účasti na MS v šermu, loni v červenci v čínském Wu-si, byl karlovarský kordista Martin Rubeš doma, trénoval a učil se. Účast mu zhatila, stejně jako celou sezonu, záhadná nemoc. V polovině října 2017 byl na Světovém poháru ve švýcarském Bernu a na konci měsíce už byl „nepoužitelný“.
„Asi jsem někde snědl nějaké špatně upravené maso v restauraci, myslím, že tatarák nebo něco takového, a tam byla nějaká bakterie, která mi napadla dovnitř do těla,“ vzpomíná.
Následně začal dlouhý proces. Lékaři dlouho nemohli zjistit, co mu je a až později se zjistilo, že nejpravděpodobnější je verze s masem. „Nasadili mi na to protilátky.“ Neznámá bakterie mu napadla všechny klouby, kotníky, kolena, lokty, zápěstí. „Byl jsem úplně mimo a musel jsem být i týden v nemocnici, když jsem byl celý oteklý, bolelo to, nemohl jsem se hýbat,“ říká Martin Rubeš.
Trvalo to dlouho a celou sezonu musel oželet. Teď už je v pořádku, ovšem bakterie jej může napadnout kdykoliv znovu. „Snědl jsem špatně tepelně upravené maso, v němž byla bakterie, na níž jsem náchylný a ta mě doslova sežrala zevnitř. Může se to opakovat, a tak jsem vyřadil z jídelníčku tatarský biftek a dávám si pozor na to, co jím. Ovlivnilo to dva roky kariéry.“
Sezona byla dobrá
A tak s vervou naskočil do minulé sezony, když už byl v pořádku, do špičky se propracovával znovu sám. Nakopl jej hned první Světový pohár v Bernu. „Udělal jsem šestnáctku a mezi třemi stovkami startujícími skončil dvanáctý. Super výsledek,“ pochvaluje si.
Dalším závodem byl podnik v Heidenhaeimu. „Tam jsem chytil zápal spojivek, úplně mě řezalo oko, neviděl jsem. Nakapal jsem si tam a skončil sedmdesátý. Hned jsem jel domů, šel k doktorovi, ale bylo to hned dobré. Kvůli tomu jsem nestartoval v týmové soutěži,“ popisuje Rubeš další peripetie.
Následoval Katar. „Tam jsem porazil třeba vynikající Zavrotnika z Polska a Stefina ze Švýcarska, dostal se do 64, ale o 32 jsem prohrál těsně v prodloužení s Japoncem. To byla škoda. Jinak super výsledek, to už se počítá,“ pochvaluje si.
Martin Rubeš
Potom do Vancouveru. Prohrál až v boji o šestnáctku s Francouzem a skončil dvaadvacátý. „Opět super výsledek. V týmové soutěži jsme skončili osmí.“
V Budapešti se Rubešovi moc nedařilo. Prohrál o hlavní soutěž, o 64, s Japoncem a byl 72. Následně strávil týden v Kolumbii. „Vypadl jsem ve skupině, a tak jsem tam byl úplně zbytečně,“ říká.
Jenom šampionáty nevyšly
Potom přišlo ME do 23 let, kde skončil desátý, ME dospělých, univerziáda a MS. „Individuálně se mi sezona vydařila dobře, na Světovém poháru jsem byl šestkrát v hlavní soutěži a jednou v šestnáctce a třicetdvojce. To je paráda,“ ohlíží se Martin Rubeš.
A předchozí záhadná nemoc? „Nakoplo mě to v tom, abych se dostal znovu do reprezentace a byl zase před lidmi, před kterými bych měl být. Abych ukázal, že tam patřím, že tam mám být,“ říká karlovarský kordista Martin Rubeš.
