Političky jsou pod intenzivnější palbou nenávistných vzkazů než jejich mužští kolegové, zjistila nedávno při psaní reportáže novinářka Petra Procházková. Zhoubné důsledky fake news a hoaxů se projevují i v této nové vlně antifeminismu. Lži a pomluvy padají v naší společnosti bohužel na úrodnou půdu.

Nejrozšířenější alergie
Pouhé slovo „feminismus“ vyvolává i dnes u některých českých mužů prudkou alergickou reakci. Není divu, když dvěma nejvyšším ústavním činitelům – předsedovi senátu a prezidentovi – také vyskakuje při jeho vyslovení kopřivka. Oba dva často kritizují feministické požadavky jako přemrštěné, zbytečné nebo dokonce nebezpečné. Nic nemůže působit absurdněji v situaci, kdy zastoupení žen v politice i vysokých manažerských funkcích v Česku stále pokulhává za jejich zastoupením ve společnosti. Bohužel tyto názory mají mezi českými muži poměrně silnou odezvu. Ti na rozdíl od vrcholných politiků nemají možnost svou frustraci vykřičet do světa přes televizní kamery. Nová doba jim ovšem nabízí dokonalý prostor pro vybití jejich zloby a vzteku – internet.

Jako ovce
Výhrůžkám zabitím, znásilněním i zplynováním čelily například poslankyně Barbora Kořanová (ANO) nebo Olga Richterová (Piráti). U obou se tak stalo po nenávistné kampani ze strany tábora „slušných lidí“. Paradoxně tedy ti, kteří se hlasitě zaštiťují obranou ženských práv proti přistěhovalcům, na ženy útočí tím nejnižším způsobem. Kde se v lidech taková nenávist bere?

Richterová se stala obětí hoaxu, který o ní vypustila stránka Pirátská pravda (vydávající se za oficiální komunikační kanál České pirátské strany), na Kořanovou útočili kvůli jejímu ohrazení se vůči politickému zneužití případu znásilnění na Litoměřicku. Oběma ženám přitom zřejmě psali nejen profesionální trollové, ale i skuteční zmanipulovaní lidé. Jednomu z těch, kteří napsali výhružný vzkaz Olze Richterové, zavolal osobně předseda Pirátů Ivan Bartoš a zkusil mu vysvětlit, že se stal obětí hoaxu. Mladý muž, živnostník, se omluvil a projevil lítost nad tím, že se, dle vlastních slov, zachoval jako zmanipulovaná ovce. Jednomu člověku se podařilo jeho omyl vysvětlit. Kolik stovek a tisíc lidí asi v tomto bludu žije dál?

Nevěřte blbostem – i když se vám hodí do krámu
Celá reportáž ukázala v plné nahotě, jak je těžké bránit se pomlouvačným kampaním na internetu. Rozeštvat davy, vzbudit vztek a nenávist dnes nestojí skoro nic. Promyšlená a pečlivě sestavená pomluva se šíří rychlostí blesku. Její uvedení na pravou míru většinou nikoho nezajímá. Navíc přiznat si omyl je nepříjemný a bolestný proces, a náš mozek se tomu brání, seč může. I když je nějaká lež zcela vyvrácena argumenty, mnoho lidí stejně raději celou věc odbude prohlášením, že na každém šprochu je přece pravdy trochu.

Jde se tedy nějak účinně bránit? Jde. Zhluboka se nadechnout a napočítat do deseti pokaždé, když se nějaká zpráva snaží útočit pomocí citů. Nevěřit nesmyslům jen proto, že odpovídají mému vidění světa. Ověřovat, ověřovat a ověřovat. A já budu soukromě také doufat, že nová generace politických představitelů bude přijímat spíše západní standardy postavení žen ve společnosti, než vypouštět do veřejného prostoru rádoby vtipné řeči a frigidních feministkách. Držte palce se mnou, dámy a pánové!

Anna Arian
Autorka provozuje blog Rozhled.org.