„Uvádí se, že dítě školního věku by mělo spát 8 až 10 hodin. U pubescentů je potřeba spánku ještě zvýšená, trpí únavou v souvislosti s hormonálními změnami v organismu, které s sebou nesou změny fyzické i změny na psychickém prožívání,“ uvedla Eva Šimotová.
Některé děti večer působí dojmem, jako by ožily a vůbec se jim nechce spát. Právě takový problém má se synem čtenářka Jarmila, která se ptala, co s tím. „Otázkou je, zda syn skutečně ožije, nebo zda už se jedná o tzv. přetažené dítě,“ konstatovala psycholožka.
Podle ní se může jednat o situaci, kdy přehlížíme vysílané podněty dítěte ke spánku (zívání, tření očí, pokládání hlavy apod.). „Když se promešká přirozená doba ke spánku, tělo začne vylučovat stresový hormon, který dítě učiní živým, divokým a je obtížné ho zklidnit. Zkuste se zaměřit na to, zda syn není připravený na spánek dříve,“ navrhla Jarmile.
Odpovědi psycholožky Evy Šimotové si přečtěte ZDE. |
Zejména menší děti se někdy v noci bojí, jako šestiletý syn čtenářky Patricie, který v noci vyžaduje objetí a spí s maminkou v posteli. „V tomto věku mohou děti trpět nočními můrami. Jejich nervová soustava ještě není dostatečně zralá a nedokáže zpracovat všechny vjemy z uplynulého dne,“ vysvětlila psycholožka Eva Šimotová.
„Možná ale také zahlédl nějaký méně vhodný pořad v televizi, něco, čemu nerozuměl a co v něm teď budí strach. Mnoho dětí také děsí různé stíny v pokoji, temná zákoutí, která ve dne hrůzu nenahání,“ uvažovala. „Zkuste s ním o tom mluvit, abyste našli příčinu těchto nočních děsů. Může pak pomoci přesunout postel, odstranit některé předměty v pokoji a podobně. Objetí, které mu poskytujete, je pak skvělý lék,“ dodala.
„Mnoho dětí tráví čas u mobilů a počítačů, protože to vidí nejen u vrstevníků, ale i u rodičů. Kdo z nás večer nesleduje televizi?“ odpověděla psycholožka na dotaz čtenářky, jejíž syn se před usnutím nemůže zklidnit.
„Zkuste kromě vysvětlování trávit nějaký čas před spaním se synem, povídat si o prožitém dni, o kamarádech, jeho zájmech apod. Bylo by fajn, kdyby třeba před spaním mohl poslouchat hudbu. Jevte tedy zájem o to, jaký žánr poslouchá, nechte si některé skladby pustit, seznamujte ho s hudbou, kterou posloucháte vy, můžete zkusit najít i nějakou relaxační,“ poradila.
PhDr. Eva Šimotová se věnuje psychologickému poradenství pro děti i dospělé. Dlouhodobě působí na pozici psychologa v pedagogicko-psychologické poradně v Českých Budějovicích, pracoviště Písek a Tábor. Vystudovala obor Psychologie a speciální pedagogika na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala také několik kurzů zaměřených na psychologickou diagnostiku a intervenci. Její odborná zkušenost zahrnuje mimo jiné vyučování na Soukromé střední škole pedagogiky a sociálních služeb v Obratani, vedení přednášek i působení v mateřské škole jako školní psycholog. Orientuje se zejména na problematiku dětského prožívání a chování, na otázky spojené s rodičovstvím a výchovou, je příznivcem kontaktního a respektujícího rodičovství.
