Moc dobře ví, jak složité je chytat proti Barceloně na Camp Nou. Bývalý sparťanský gólman Tomáš Poštulka tam tehdy v prosinci roku 1999 inkasoval pět branek od výjimečných postav fotbalové historie. Góly mu stříleli Patrick Kluivert (2x), Luis Enrique (2x) a Josep Guardiola. Nejen proto má pro Ondřeje Koláře, který v úterním nezapomenutelném podvečeru vychytal Slavii proti Messimu a spol. remízu 0:0, jen slova chvály. „Mohu jen smeknout. Ondrovi to sedlo od první chvíle. Chytil se, vyřešil všechny složité situace. Měl i štěstí při Messiho střele, ale to k tomu patří. Byl to komplexní výkon,“ praví současný trenér brankařů v druholigovém Hradci Králové. Jakých vlastností si Poštulka na Kolářovi nejvíce cení? Mentality, odvahy a rychlých nohou.
Na Camp Nou jste chytal v roce 1999 se Spartou. Jistě dovedete ocenit úterní výkon Ondřeje Koláře.
„Mohu jen smeknout. Ondrovi to sedlo od první chvíle. Chytil se, vyřešil všechny složité situace. Měl i štěstí při Messiho střele, ale to k tomu patří. Byl to komplexní výkon. Ať z hlediska hry nohama, zákroků na lajně nebo výběhy. Byly tam i některé riskantní situace, ale když vám vyjdou, vyleze z toho krásný výkon. Ondra někdy chodí až příliš do rizika, ale obecně celá Slavia to má takhle nastavené. Hráči se nebojí ani v hodně těžkých a složitých situacích řešit vše fotbalově. Někdy i ve vlastním vápně. Ale vychází jim to, jsou na vlně, mohou si to dovolit.“
V Hradci Králové trénujete brankáře. Říkáte jim, chytejte jako Kolář? Dáváte ho za příklad?
„Odpovím jinak. Ondru si pamatuji, když začínal v Liberci. Tehdy v klubu trénovali Samuel Slovák a Pepa Valachovič, moji kamarádi. Na zápasy Slovanu jsem často jezdil. Ondra tenkrát dostal první šanci na úkor Lukáše Hrošša, bylo mu snad dvacet. Od počátku bylo vidět, že se vůbec nebojí nohama. Platilo to i tehdy, a platí doteď, že někdy vymyslí věci, které až tak dobré nejsou, nicméně funguje za obranou jako libero. Obránci pak mohou hrát hodně vysoko. Ondra to vše zajišťuje, hlavně průnikové přihrávky na krajní záložníky. To byl klíč k úspěchu na Barceloně. Vysoko posazená defenziva s úžasným Kolářem za ní.“
Ještě něco je potřeba vypíchnout?
„Ondra je obrovsky silný mentálně. Ve Slavii si neprošel lehkým obdobím. Ze začátku nebyl braný jako dnes, svoji pozici si musel tvrdě vydobýt. Vím, jaké to je chytat v nejsilnějším českém klubu. Ve Spartě jsem strávil sedm let. Každá ztráta se brala jako prohra. A proto mít silnou hlavu, je to absolutně nejdůležitější.“
Kolář umí výtečně číst hru, vyhodnotit útoky soupeře a podle toho se v daném momentu zachovat. Souhlasíte?
„Rozhodně. Třeba z Liberce si nepamatuji, že by byl až takhle výrazný. Tohle svoje kouzlo rozvinul naplno až ve Slavii.“
Dá se čtení hry naučit, nebo je to svým způsobem dar?
„Něco se natrénovat dá, ale Ondra má jednu skvělou vlastnost: je rychlý na nohách. Kolikrát ani nemusí situace přečíst hodně dopředu, ale jak je rychlý, dovede být u míče včas. Čtení hry získáváte především zápasovou praxí, zkušenostmi. Musíte si taky hodně věřit, jedině pak můžete být u míče o krok dřív než soupeř. Když budu upřímný, také jsem byl jeden z těch, který Ondrovi po příchodu do Slavie příliš nevěřil. První půlrok nebyl takový jako dnes. Ale omlátil se, udělal nějaké chyby, ovšem pořád roste.“
Rychlé nohy ukázal na Camp Nou několikrát, ale jedna situace byla přímo signifikantní, kdy balon před nosem ukradl Griezmannovi. Přitom zpočátku se zdálo, že má k míči podstatně dál. Vybavujete si ten moment?
„Přesně. Vidím to před očima. Trochu ve mně zatrnulo. Říkal jsem si, že jde pozdě. V těchto situacích je klíčová rozhodnost. Pak se třeba útočník gólmana i malinko zalekne, protože on tam jde s tím, že neuhne. U Ondry hodně oceňuju odvahu. To je vážně dobrá vlastnost. Už jsem trénoval lepší gólmany… Nebo jinak, ne lepší gólmany, ale na určitém stupni kariéry se o nich mluvilo nesmírně pozitivně, ale nikdo z nich neměl takovou odvahu jako Kolář. Proto říkám, že je silný mentálně. Nikdy se nepodělá.“
Je to gólman pro zahraniční ligy? A pokud ano, tak pro které?
„Gólman to má jiné než hráči v poli. Vápno je stejně velké, brána taky. V tom je to v každé lize stejné. Čeští gólmani jsou rozházení po světě, jsou schopní se prosadit v jakékoliv soutěži. Ale když jsem Ondru viděl na Barceloně, tak bych řekl, že mu může sedět Španělsko. (směje se) Ale to si dělám trochu srandu. Platí, že tým si vybíráte podle stylu hry, to je nejdůležitější aspekt.“
