Věřím, že Třinec porazíme i na novém stadionu, usmívá se před reprízou finále Radim Tesařík

Zatímco vsetínský expres svištěl za čtvrtým titulem v řadě, obránce Radima Tesaříka čekalo na jaře 1998 proti Třinci premiérové finále extraligy v zelenožlutém dresu. Na jeho konci pak poprvé zvedl nad hlavu mistrovský pohár. „Tehdy jsme měli opravdu našlapaný tým, úspěch se od nás očekával,“ říká dnešní sportovní manažer VHK ROBE Vsetín, který v hráčské kariéře vybojoval dalších pět extraligových prvenství a jedno v ruské Superlize. Repríza bitvy o zlato mezi Valachy a Oceláři je na programu v pátek v třinecké Werk areně.

Co se vám vybaví, když se řekne finále extraligy 1998?
Utkvěla mi v hlavě úsměvná vzpomínka. Ve finále proti Třinci jsme vyhráli mistrovský titul, všichni slavili, popíjeli. Jenom Tonda Stavjaňa si četl knížku a Tomáš Kapusta Bibli. Z toho jsem byl hodně překvapený a dodnes na to vzpomínáme. Vyhraje se titul a tito dva hráči se věnují četbě (úsměv). Pro některé kluky to byl už čtvrtý mistrovský titul za sebou. Sami říkali, že to nebylo takové, jako poprvé. Úspěch se od nás zkrátka očekával.

Jaký byl pocit zvednout nad hlavu poprvé mistrovský pohár?
Jsem typ člověka, který si tyhle věci moc nebere. Daleko víc jsem dojatý a brečím, když se něco podaří někomu jinému. Pocit z vítězství byl samozřejmě dobrý, ale když někdo jiný něco dokáže, navíc Čech, jsem z toho víc dojatý, než když se povede něco mně osobně.

Kam tento úspěch v kontextu těch dalších řadíte?
Tehdy jsme měli opravdu našlapaný tým. Tonda Stavjaňa, Rosťa Vlach, Jirka Dopita, Roman Čechmánek… Tak nějak se očekávalo, že vyhrajeme. Kdybych měl hodnotit mistrovské tituly, které jsem získal, tak nejvíce si cením toho posledního se Vsetínem (2001 – pozn.). V průběhu sezony se naskytly problémy, výplaty nabíraly zpoždění, v play-off navíc zatkli majitele klubu Romana Zubíka. Přesto jsme se semkli. Zároveň si myslím, že se mi tato sezona povedla i z osobního hlediska. Tohoto titulu si vážím nejvíc. Víc než zlata z Ruska nebo posledního titulu se Zlínem. 

Vsetín opanoval sérii s Třincem 3:0 na zápasy. Podle výsledku to byla jednoznačná záležitost, vypadalo to tak i na ledě?
Nám tehdy v uvozovkách pomohlo, že třinecký Roman Kaděra, který chytil skvělou formu, se v průběhu play-off zranil a ve finále proti nám nenastoupil. Stejně na tom byl Richard Král. Takže Třinec přišel o své dva nejlepší hráče. Oproti tomu náš tým byl opravdu silný. Vnitřně jsme věděli, že to zvládneme. 

V této sezoně zároveň Vsetínu o vlásek uniklo finále Evropské hokejové ligy, ve které jste nakonec vybojovali cenný bronz. Dá se říct, že byl vsetínský hokej na vrcholu?
To je těžko říct. Když to vezmu podle skladby týmu, byli tam hráči v super formě. Vyletěl Jirka Veber, který si zahrál i na mistrovství světa, parádní sezonu měl zkušený Tonda Stavjaňa, skvěle hrál Jirka Dopita. V té době se s trochou nadsázky říkalo, že Vsetín je druhý národní tým.

V čem bylo kouzlo Vsetína?
Vsetín je dodnes domácký klub a to dělá hodně. V kabině táhli hráči i trenéři za jeden provaz, fungovala chemie. Zároveň tu byla určitá volnost. Hráči věděli, proč tady jsou. Síla týmu byla taková, že nic jiného než titul jsme si nedovedli představit. Když skončil trénink, šlo se na oběd, pak následoval odpočinek. A i když odpoledne trénink nebyl, stejně se v kabině najednou objevilo deset dvanáct kluků. Zase jsme byli při sobě. Jezdili jsme na kole, chodili do posilovny. I když mezi námi byl rozdíl třeba deseti let, tohle byla chemie, která nás spojovala. Přestože jsme spolu byli skoro celý den, nelezli jsme si na nervy. Prostě jsme si na sebe tak zvykli, že jsme se mohli spolehnout jeden na druhého. 

Je někdo, na koho se v pátek obzvlášť těšíte?
Těším se na všechny, i na hráče soupeře. Jsem se spojení s Pavlem Zubíčkem, s nímž jsem hrál hodně v obraně. V sestavě bude Jarda Kameš. Roman Čechmánek s Rostislavem Vlachem se občas přijedou na Lapač podívat, jsme ve styku. Zrovna před chvílí jsem mluvil s Ivanem Padělkem, který chtěl přijet, ale má práci a bohužel si to nemůže přehodit. Podobně je na tom Honza Srdínko, který má povinnosti ve Slavii. Jirka Veber si při cvičení vyhodil rameno. Mrzí je, že nemůžou přijet. Páteční akce je hezké zpestření, moc se na ni těším. A myslím, že i fanoušci. Sice nebudeme hrát ve staré plecharéně, ale věřím, že Třinec porazíme i na novém stadionu (úsměv). 

Je tam ta ambice? Chcete vyhrát?
No jasně! Proto jsem už byl na ledě a za chvíli jdu do posilovny. I když mám problémy s kolenem, podle doktorů mám chycený meniskus. Normálně bych mohl jít na operaci, ale musím jít přes bolest, jako kdyby se hrálo play-off!

Prozradíte, s kým nastoupíte v obranné dvojici?
Myslím, že se mnou bude chtít hrát Pavel Zubíček. Nebude se chtít hýbat, zase tam za něho budu muset bruslit.

A kdy se dočká podobné exhibice vsetínský Lapač, který podobné akce v minulých letech hostil? Za dva roky to bude dvacet let od vítězného finále se Spartou Praha…
Bylo by to pěkné, ale teď vidíme, jak je těžké se sejít. Roky přibývají, není to sranda. Někteří starší kluci se už tolik nehýbají, mají jinou práci. Kdybychom byli pořád mladí, dalo by se něco takového uspořádat lusknutím prstů. Tak uvidíme. Kdybychom cítili, že fanoušci mají o takovou exhibici zájem a zároveň bychom věděli, že se nám podaří dát dohromady bývalé hráče, proč ne. Zatím nevíme, jestli třeba už lidé nejsou takových exhibic přesycení. Uvidíme, necháme se překvapit.