14°C
Výročí jeho odchodu, které připadá na 7. listopadu, si připomněly děti ze Základní umělecké školy Brno-Veveří, inspirovalo také hudební skladatele. Největší brněnskou akcí na počest básníka byl koncert v Divadle Husa na provázku.
Zazněly zde skladby tří soudobých skladatelů, Daniela Šimka, Jiřího Miroslava Procházky a Miloše Štědroně, inspirované Skácelovými básněmi, a vytvořené či přepracované pro tento večer.
Například Procházka spojil pět Skácelových básní do melodramatu Mea culpa – Podobenství o Člověku. „Už za studií na brněnské konzervatoři jsem dostal od otce Skácelovu sbírku Květy z nahořklého dřeva. Bylo pro mne nevyhnutelné se těmito básněmi inspirovat a zabývat, protože Jan Skácel má v sobě něco autentického, podobného moravským lidovým písním a zrcadlí se v něm kus slovácké země, jako by verši maloval. Nepřestává mne fascinovat,“ svěřil se Procházka.
Pět zastavení se Skácelem
V centru města je instalováno pět stanovišť, která představí všechny Skácelovy tvůrčí etapy. Jedno z nich nebude chybět v Kotlářské ulici, kde básník žil, stejně jako na náměstí Svobody u kašny, kterou zdobí verše z jeho básní.
Program zakončil krátký koncert žáků školy přesně v 19:22 pod hradem Špilberk u sochy Jana Skácela. Ta má podobu stylizovaného portrétu, vytvořeného ze svařených nerezových trubek, přes které lze pohlédnout na město jakoby očima básníka. Autorem díla je akademický sochař Jiří Sobotka.
Vzpomínka Břetislava Rychlíka
Na legendárního básnického barda vzpomíná i řada jeho přátel, například herec a režisér Břetislav Rychlík. „Říkal mi krajane, takto mi připisoval i dedikace do knížek – milému krajanovi. Pocházel ze Vnorov, sousedících s mým rodištěm Veselím nad Moravou. Považoval jsem za čest, že mne každé úterky přijal u svého stolu přátel v restauraci Bellevue. Když jsem se v roce 1988 ženil a udělal v hospodě IV. cenové skupiny na Střeláku večírek pro kamarády, přišel i se svojí milovanou ženou Boženkou,“ svěřil se Rychlík.
Jeho knihy stále vydávají
Jan Skácel (7. 2. 1922 až 7. 11. 1989) se narodil v jihomoravských Vnorovech. Vystudoval filozofii, většinu života prožil v Brně, pracoval například v rozhlasu a v revue Host do domu. Po roce 1969 nemohl dlouho oficiálně publikovat. Věnoval se především poezii, knižně vyšly jeho fejetony. Významná je i jeho básnická tvorba pro děti.
Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, například známou píseň Modlitba za vodu.
Skácelovu pozůstalost uchovává Oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně. Jeho knihy jsou stále dostupné na knihkupeckých pultech. Letos znovu vyšla sbírka Kdo pije potmě víno a verše pro děti Proč ten ptáček z větve nespadne. Loni přibylo nejméně pět nových reedicí Skácelových knih.
