Zatímco série devíti zápasů bez výhry domácím v sobotu po obědě skončila, sigmácká se protáhla na sedm. Desáté místo, jež jako poslední zaručuje po základní části skupinu o poháry, nikoli nervování o záchranu, se otřásá. Co s tím?
Nahněvaný trenér Radoslav Látal spustil adresnou kritiku: „Houska, González, Falta by se měli víc prosadit. Od hráčů, kteří se starají o ofenzivu, toho bylo velice málo. Nedostali se do zakončení, musím být velice kritický. Tohle zápas rozhodlo. Yunis je hráč, který by se měl dostat do zakončení, střední robustní útočník. V kolika šancích byl?“
V žádné. A stále tak čeká na první zásah v ligové sezoně. Jenže kolik pasů dostal? Maximálně jeden...
Zpátky ke kruciální otázce. Látal nabízí nekompromisní řešení: „Buď v mužstvu uděláme radikální řez, protože jestli nemá charakter, bude se muset bohužel obměnit...“
Anebo, trenére? Druhou, v Česku tradičnější variantou, je výměna kouče. Tradičnější proto, že je levnější. A Olomouc nemá na to, aby si mohla dovolit propustit víc hráčů. Jednoduše proto, že kvalitnější za dostupný peníz stejně nesežene.
Odvolat však sigmáckou legendu Látala? To by se zatím jevilo jako ukvapený tah, byť nudné výkony proti Bohemians, Příbrami či nyní ve Zlíně jsou alarmující, zatímco krásná hra jako naposledy s Mladou Boleslaví ojedinělá.
Ne všem hráčům navyklým na technický ťukes voní tvrdé Látalovy tréninky či jednodušší styl hry.
Nebojí se do sestavy říznout. Jen na lavičce nechal zkušené Vepřeka, Kerbra či Pilaře. Postavil mladé odchovance Zmrzlého a debutujícího Zimu.
Už po necelé hodině stáhl nejlepšího střelce týmu Plška a poslal do boje dalšího zelenáče Chytila. Sympatické? Jenže efekt to nepřineslo, ač dozadu hráli hosté proti trápícímu se soupeři dlouho bez komplikací. „Zimu můžu pochválit, ale nebylo to o defenzivě, bylo to hlavně o hráčích, kteří se starají o útočnou fázi, a to je pro mě zklamání, protože to jsou hráči, na které se v Olomouci sází, měli by být nadstandardní, a bohužel to není vidět,“ pokračoval Látal v ostrém tónu.
Pohroma nastala v závěru. Nejprve varování: brankář Buchta vytáhl střelu Argentince Podia zpoza šestnáctky na tyč. V 87. minutě však neměl nárok zasáhnout proti krásně zakroucené ráně devatenáctiletého stopera Jakuba Koláře, jenž se trefil poprvé v lize v prvním startu v základní sestavě. Pěkný příběh umožnili sigmáci laxním bráněním, neboť neznámému teenagerovi dopřáli po standardní situaci a odraženém míči nebývale mnoho místa ve vápně. Netušený průšvih dokonán.
„V závěru to byla zase naše typická hra – podceníme situaci, dostaneme branku,“ zlobil se Látal.
Těžko se mohou Hanáci v reprezentační přestávce, po které přivítají suverénní Slavii, konejšit tím, že prohráli na krásu, jak z nějakého důvodu tvrdil zkušený gólman Miloš Buchta s tím, že mančaft jde poslední tři zápasy po správné cestě.
Ač každý vnímáme krásu jinak, jen dvě slibné šance, které po změně stran spálili záložníci González s Houskou, jsou zoufale málo. Ano, Olomoučtí vyšťaveným domácím místy nepůjčovali míč, ale sotva se vám hra po vápno bez dravých průniků a myšlenky mohla líbit.
Nelíbila se ani Látalovi, jenž dovede přesně popsat důvody nezdaru.
Jenže je nedokáže zatím odstranit, opakují se. A tak Sigma dál lacino přichází o body. „Pořád se o tom bavíme, stříháme si video. Budu se opakovat, je to už několikátý zápas, kdy jsme dostali v závěru gól,“ povzdechl si Látal.
David Houska kývne: „Je to nepříjemné. Zvlášť když si promítneme zápasy předtím, kdy vedeme 2:0 a ztratíme je. Je frustrující, když zápasy ztrácíte takhle zbytečně.“
Jak dlouho to ještě frustrující bude? „Není to jen o tomhle roku, úplně stejná situace byla i dva roky dozadu. Musí se s tím něco udělat,“ je přesvědčený Látal.
Jaké řešení v Sigmě zvolí? Anebo postačí jen několikáté varování?
