Rodák z Olomoucka, který na podzim 1939 nastoupil do čtvrtého ročníku lékařské fakulty Univerzity Karlovy, patřil mezi výrazné postavy studentského života. Opletal - který před nástupem na univerzitu marně usiloval o přijetí k letectvu a později absolvoval vojenskou službu u jezdectva v ruzyňských kasárnách - byl místopředsedou studijní samosprávy Hlávkových kolejí a 27. října 1939 vyzval v emotivním projevem studenty, aby se demonstrace druhého dne zúčastnili.
Psalo se před 20 lety - Pražští studenti již několik týdnů diskutují, jak uctít památku Jana Opletala |
Nacistická moc ovšem toto vystoupení českého lidu tvrdě potlačila, neváhala sáhnout ani ke střelbě do demonstrantů. Zraněno bylo na 400 lidí, přímo na místě podlehl zranění dvaadvacetiletý pekařský pomocník Václav Sedláček, zasažený na křižovatce ulic Žitná a Ve Smečkách do srdce. Nedaleko od něj, na rohu Žitné a Mezibranské, si kulka našla také Opletala, který utrpěl průstřel břicha a byl operován v nemocnici na nedalekém Karlově náměstí.
Podle spisovatele Zdeňka Vyhlídala, autora knihy o Opletalovi, nebyl medik náhodnou obětí. „Gestapo bylo v té době posedlé hledáním studentského vůdce, ale žádný takový neexistoval. Po Opletalově projevu nabyli dojmu, že by jím mohl být právě on,“ napsal Vyhlídal, podle něhož nestříleli jen vojáci, ale v davu byli i ozbrojení studenti německé techniky. Právě z něj nejspíš vyšla osudná kulka. Přes intenzivní léčbu zemřel Jan Opletal na zánět pobřišnice.
Jeho pohřeb, který se konal 15. listopadu 1939, se stal další velkou demonstrací proti okupační moci. Již od rána proudily mohutné zástupy studentů na Albertov, odkud měl průvod vyrazit. Prostranství před prosekturou, kde bylo medikovo tělo uchováváno, se zaplnilo zhruba čtyřmi tisícovkami lidí, na katafalku stála čestná stráž. Když přijel pohřební vůz, nejbližší Opletalovi přátelé vzali rakev a nesli ji k němu. Do pohnutého ticha začal dav spontánně zpívat hymnu.
Náhle se objevilo policejní auto se zapnutou sirénou a najelo do zpívajícího davu. Vzápětí zase zmizelo, tento akt však vyprovokoval nervózní dav, jehož část se vydala na pochod do centra. Lidé tvořily hloučky, zpívali písně a provolávali protiněmecká hesla. Německé ozbrojené složky proti nim znovu tvrdě zasáhly a rozehnaly je. Tím však represe neskončily. V noci z 16. na 17. listopadu obsadilo gestapo s německou policií vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami.
Celkem se ocitlo v německých rukou na dvě tisícovky studentů. Zatčené odváželi nacisté do věznice na Pankráci a do kasáren v Ruzyni, kde zastřelili devět funkcionářů studentských spolků. Byly to první popravy podle směrnice o „zvláštním zacházení“ (smrt bez soudního řízení), jež se později stala běžnou součástí okupačního teroru. Část studentů byla propuštěna, přes 1260 ale skončilo v koncentračním táboře. Ti, co přežili, se domů dostávali od prosince 1939 do března 1943.
Z Hitlerova rozkazu byly 17. listopadu navíc všechny české vysoké školy uzavřeny, což postihlo desetitisíce mladých lidí. Jako projev obecného uznání československým studentům je 17. listopad od roku 1941 slaven jako Mezinárodní den studentstva. O 50. let později se v listopadu 1989 stala připomínka památky Jana Opletala jedním z impulzů ke svržení komunistického režimu v Československu. Opletala v roce 1996 prezident Václav Havel vyznamenal in memoriam Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.
