Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří zasahovali proti demonstrantům, se říkalo mlátičky. Účastnili se i brutálního zákroku 17. listopadu 1989. Jak svou roli hodnotí po 30 letech?
Pánové Jan Slezák, Milan Danišovič a Jiří Laňka se podíleli (byť každý v jiné míře) na potlačování protirežimní demonstrace, od níž se odvinul pád komunistického zřízení. Jan Slezák byl tehdy velitelem roty Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti, měl už za sebou například potlačování protestů během tzv. Palachova týdne – a 17. 11. 1989 čekal na služebně v pohotovosti, v záloze.
Milan Danišovič byl náčelníkem městské správy VB v Praze a celému zásahu velel. Jiří Laňka byl řadovým příslušníkem Odboru zvláštního určení, speciální jednotky, tzv. červených baretů. V mládí měli všichni tři rádi především přírodu a zvířata, skončili však jako „esenbáci“ a stali se členy KSČ či kandidáty na členství. Nebyli zapálení komunisté – dělali kariéru, poslouchali rozkazy, přizpůsobovali se okolnostem.
Jiří Laňka přestoupil k červeným baretům v roce 1989 z pozice řadového příslušníka SNB. Milan Danišovič stoupal v režimní a policejní hierarchii po celé období normalizace.
Jan Slezák působil u Pohotovostního pluku VB od roku 1981. Po zhroucení komunistické moci byli příslušníci SNB najednou vystaveni otázkám, které si předtím nekladli nebo je vytěsňovali.