RECENZE: Zpěvačce Céline Dion neschází odvaha, ale nedostává se jí hitů

Céline Dion se může snažit jak chce, pro většinu lidí stejně zůstane tou, co nazpívala hit z filmu Titanic a z níž si dělají legraci v sitkomu Jak jsem poznal vaši matku. 

Ani nové album nazvané Courage na tom nejspíš nic nezmění, byť odvahu, přesně řečeno sílu, zpěvačka v minulých letech prokázala nemalou. V roce 2016 totiž podlehl rakovině hrtanu její manžel René Angélil a dva dny na to zemřel na rakovinu i její bratr Daniel.

10 fotografií

Tyhle chmurné události se do příprav nového alba samozřejmě promítly, ale naštěstí nejde o sbírku uplakaných tryzen. Céline Dion nikde na desce neupadá do přílišného patosu a i balada s výmluvným názvem For The Lover That I Lost se vcelku úspěšně vyhýbá ubrečené sebelítosti. 

Záchranou je zpěvaččin stále mocný a sebejistý hlas, který dokáže mnohé a i z té nejprůměrnější hudební hmoty vykřeše písničku, která má určité kouzlo a atmosféru.

Na druhé straně albu celkem bolestně schází skutečný hit, vlajková píseň, jakou byl zmíněný „titanikovský“ trhák My Heart Will Go On. Úvodní dost děsivá Flying On My Own jím není a stokrát nebude. 

Vstupenky na pražský koncert na iDNES Ticket

Takhle tupou a necitlivou dupárnu snad Céline Dion nemá zapotřebí. Ani další skladby, které hořkou pachuť z otevíráku alespoň částečně zaženou, se nemohou pyšnit žádným výraznějším melodickým motivem, který by po prvním přehrání utkvěl v hlavě a nutil k dalšímu poslechu. 

Což je u popového alba celkem zásadní problém. Lze samozřejmě z celku vyzobávat detaily, ale kde je nějaký skutečně velký a silný refrén? Lovers Never Die prošumí a končí do ztracena. Falling In Love Again je dojemná balada, ale opět, touhu slyšet ji opakovaně nevzbudí. Nejde o cukernatý kýč, ale to je tak jediné, co se jí dá přičíst k dobru. Samozřejmě krom Dionina pěveckého výkonu.

Courage 50 % Céline Dion

Dalším sporným momentem, který jde se zmíněnými výtkami ruku v ruce, je přehnaná stopáž alba. Šestnáct písní a hodinová délka je přece jen trochu moc, zvlášť když se většina písní nese v baladickém a nepříliš vzrušivém tempu. Courage je vlastně takovým závanem 90. let, kdy vznikaly „velké“ popové desky s naleštěnou produkcí, okamžitě připravené bourat hitparády. 

 Céline Dion se to podle všeho nepodaří, i když se snaží, do sebetuctovějších melodií se pokládá se vší vervou, třebaže je to pro ni velmi osobní nahrávka. Ale co naplat, když vám už v polovině hrací doby uvadá pozornost a začínáte myslet na všechno možné, jen ne na to, co se line z reproduktorů.