Vydáno 13.11.2019 | autor: Hana Bukáčková
Už 17. listopadu si připomeneme třicet let od Sametové revoluce a tedy třicet let svobodného života. Rozhodli jsme se proto oslovit třicet známých tuzemských hudebníků, aby nám odpověděli na tři otázky týkající se svobody. V první části ankety odpovídali Tata Bojs, Cocotte Minute, Zrní, Prago Union, Emma Smetana a mnozí další. Druhou a třetí část si můžete na iREPORTu přečíst 14. a 15. listopadu.
ANKETA: Co znamená 30 let svobody pro 30 hudebníků? (I.) Odpovídají Tata Bojs, Emma Smetana nebo Kato
Hudebníci odpovídali na tyto tři otázky:
1) Co pro vás znamená svoboda?
2) Jak hodnotíte posledních třicet let života v demokracii?
3) Jaký hudební zážitek po roce 1989 vás nejvíce zasáhl?
1) Všechno. Svoboda je hlavním pramenem všeho šťastného v mém životě. Svoboda žít tady nebo tam, svoboda mít dítě jako svobodná žena, svoboda dělat hudbu, jakou chci, svoboda pracovat ve skutečně svobodném médiu. Svoboda mluvit o svobodě kdykoliv a kdekoliv a hájit ji jako tu nejvyšší hodnotu, kterou vedle lásky a pravdy máme.
Emma Smetana ve vyprodaném Café V lese představila i nové písně
2) Uplynulých třicet let svobody je tím jediným časovým úsekem, který znám, takže nemám s čím srovnávat. Jediné, co mohu, je vylovit v paměti pár postřehů, které jsem za svůj krátký život nasbírala. Jako dítě vyrůstající ve Francii jsem přicházela do kontaktu s českými příbuznými i přáteli dost nárazově, téměř jen o prázdninách, ale o to víc jsem se na to pokaždé těšila a pak si v sobě všechna ta shledání dlouho nesla. Vybavuju si mnoho nadšených debat na téma demokracie, Havel, Evropa, svoboda... Hlavní emoce, která to všechno objímala? Naděje. Naděje, že se podaří dohnat ztracený čas. Naděje, že s demokracií se do společnosti vrátí mravnost, kultivovanost, otevřenost. Naděje, že takhle to snad cítí všichni.
Zpětně viděno, když si těch třicet let zkouším promítnout, vnímám jako úspěch, že ideály v mnoha lidech přetrvaly. Jako neúspěch, že těch lidí je, přinejmenším v mém okolí, čím dál méně. Že přestalo být tabu se jim za jejich úsilí posmívat, či je dokonce urážet. A že svou energií musí čím dál častěji plýtvat na vyvracení lží, polopravd a manipulací, místo aby se věnovali budování toho všeho, o čem snili. Blíží se ale čas, kdy podobu téhle země naplno určí ti, kterým patří budoucnost. Rozkvetly tady už přinejmenším dvě generace, jejichž identita a mentalita nejsou zatíženy jakoukoliv totalitní zkušeností. Jestli je to štěstí, nebo riziko, si napíšeme zase za třicet let.
3) Arctic Monkeys v Hollywood Bowlu. A v České republice se pro mě nezapomenutelným večerem stala Pocta Václavu Havlovi v Národním divadle. Rok 2003, bylo mi patnáct. A Havlovi hráli Ivan Král, Vlasta Třešňák, Jaroslav Hutka, Věra Bílá, Plastici, ale taky Karel Gott nebo Helena Vondráčková. Společnost tehdy působila smířlivějším dojmem... Na jevišti zářilo duo Svěrák-Smoljak. Mě ze všeho nejvíc bavil Jaroslav Dušek. A divadlo Sklep! Zážitek na celý život.
1) Nezbytná podmínka pro dobrý život.
2) Není válka a pitomců ubývá, takže dobrý.
3) Vydání našeho alba Made in Valmez, které mi změnilo život.
1) Svoboda je pro mě život plný neomezených možností! A moc si toho vážím. Přeji si, aby takový život mohly žít i moje děti.
Imodium zahráli odsouzeným vězňům. V Kynšperku nad Ohří rozdávali naději na lepší zítřky
2) Na hodnocení mám jako třicátník ještě dost času. Jsem rád, že žiji ve svobodné zemi. Že jako muzikant, na rozdíl od mýho táty, nemusím předstupovat před komisi a čekat na rozhodnutí, zda můžu, či ne. Snad jen kdyby se mezi lidi vrátilo trochu víc úcty, slušnosti, respektu a pospolitosti.
3) Nevím proč, ale při téhle otázce se mi vybavil poslední koncert Rolling Stones v Letňanech... Snad právě proto, jaký symbol Stones po pádu minulého režimu pro naši zemi jsou.
1) Nebát se, že se budu zodpovídat lidské síle a pevná víra v lásku Boží.
2) Nikdy jindy jsem nežil, takže nemám objektivní srovnání. Ale mě tech třicet let demokracie moc bavilo!
3) V roce 2018 jsem si konečně zaplatil Spotify Premium.
1) Svoboda je důležitý prostředí pro život. Je jako les. Dobře se v ní dýchá, tvoří, cestuje, vyslovují myšlenky a názory. Sem tam najdete prašivku, nebo dokonce muchomůrku, ale ve svý podstatě je to krása. A musíte dát bacha, aby se do ní nepustil kůrovec.
VIDEOROZHOVOR: Tata Bojs - Nové písničky otestujeme na koncertech k reedici Biorytmů
2) Vesměs pozitivně, a když zůstanu v té lesní tématice, tak pár prašivek a prašivců se našlo. Protože jsme si z nich hned udělali smaženici, tak nám bylo blbě. Ale myslím, že máme sílu se z toho vždycky nějak dostat.
3) Nedokážu vybrat jeden. Jako důležitý vnímám to, že ve svobodném uspořádání společnosti mohla vzniknout spousta institucí, která vzniku oněch událostí a zážitků principielně pomáhají.
1) Svoboda pro mě znamená absolutní volnost a mou vlastní zodpovědnost za život, který mám. Někdy to bývá těžké, ale vím, že je to pouze na mě, a ne na nikom jiném. Svoboda rovná se postavit se strachu ze svobody.
2) Myslím, že spousta lidí stále nepochopila, že mají odpovědnost sami za sebe a není už tak jednoduché označit viníka, který by mohl za jejich osud. I když někteří v této roli oběti a v hledání viníků pokračují. Je těžké nést na sobě nesnesitelnou lehkost bytí.
3) Určitě živé koncerty. Táta nás k hudbě vedl v podstatě celý život, aniž by tušil budoucí přesah. Nejvíc mě rozsekal koncert Lennyho Kravitze se Skunk Anansie, Pink Floyd na Strahově, Rolling Stones, na kterých jsme byli ještě i dvakrát v zahraničí. Já si z té doby komunismu vlastně nic nepamatuju, takže mě to zase tak nezasáhlo. Doma jsme měli tátu máničku a spoustu zahraniční muziky na vinylech, prostě svoboda.
1) Svoboda je naprosto zásadni hodnota, pro kterou právem umíraj lidi. Myslím ale, že to není vo tom, že si můžeš dělat, co chceš. Pro mě je svoboda v první řadě zodpovědnost. Ať už vůči sobě, tak vůči okolí. Svoboda je o možnosti volby, ale hlavně taky o ochotě a síle unést její následky. Protože ne vždycky se rozhodneš správně. Ale z pokornýho snášení následků těch špatnejch voleb podle mě člověk nejvíc roste. Svoboda je tu proto, abychom rostli. Svoboda je krásná a těžká. I proto je žití v nesvobodě pro hodně lidí vlastně výhodný, protože nemusej činit volbu. Svobodnej člověk se totiž musí rozhodovat sám. Každej den, každou hodinu, každou minutu. A toho se nebojej jen silní.
Zeller (Cocotte Minute) interview: Na spoustu tvrdých kapel je smutný se koukat
2) Já bych jednoznačně už dávno seděl, kdyby tady zůstal jakejkoliv totalitni režim. Čili pro mě jednoznačně je posledních třicet let správně. Škoda jen, že jsme si to tady mezitím rozkradli a rozšmelili. To mě samozřejmě štve. Za to ovšem nemůže svoboda, ale vexl mezi starejma STBákama, komoušema a devadesátkovejma šmelinářema po převratu a z toho nastavený podnikatelský prostředí, který se do dneška nedokázalo s touhle špinavou minulostí vypořádat...
3) Odehrál jsem stovky koncertů a tisíce akcí jsem viděl i jako produkční, čili mě se to celý slejvá do jednoho obřího mejdanu. Hudebního tedy u mě asi nic. Prostě kovářova kobyla chodí bosa. Sorry jako. Ze životních zažitků je to asi přítomnost u všech porodů našich synů. Ale to je jinej příběh. I když to ve dvou případech ze tří byl vlastně docela slušnej hardcore.
1) Hodně. Přinejmenším, že můžu dělat to, co dělám, aniž by mě za to zavřeli. A pak spoustu dalších věcí.
2) Rozhodně lepší než drátem do oka. Všechno je lepší, ale to neznamená, že to nemůže být ještě lepšejší.
3) Kromě mých prvních koncertů bych asi řekl první Hip Hop Kemp a Krs-One v Roxy.
1) Svoboda má pro mě dvě roviny. Tu osobní, niternou, subjektivní. A pak tu obecnou, společenskou. Obě jsou pro mě naprosto zásadní. Ani bez jedné z těchto svobod si nedovedu představit klidný a spokojený život. Zatímco ztrátu/změnu té subjektivní svobody pociťujeme ihned, u té obecné je to komplikovanější. Její pozbývání má plíživější, často skrytý charakter. To je její Achillova pata. Tu obecnou rovinu svobody bohužel taky nechápeme všichni úplně stejně.
2) Narodil jsem se v roce 1980, takže jsem sice zažil ještě komunistickou vládu, ale jako dítě jsem to nijak dramaticky nevnímal. Jen z vyprávění rodičů a prarodičů vím, jaká byla pravidla hry. Je strašně důležité si připomínat, co komunismus a podobné ideologie páchají za zvěrstva. Jsem rád, že žijeme v demokracii, přesto je to stále takové "batolecí období" se všemi aspekty a neduhy. Musíme mít stále oči a uši otevřené. Demokracie je křehký útvar, v lecčems nedokonalý, ale stále je to ten nejlepší systém, který lidstvo vymyslelo. Demokracie je cesta, nikoli cíl. A my musíme pořádně zabrat a jít. Mám pocit, že aktuálně tak trochu přešlapujeme na místě.
3) Pro mě osobně šlo asi o tři události, díky kterým se mi splnil můj teenagerský sen. Viděl jsem naživo zpívat Chrise Cornella ze Soundgarden, Mika Pattona z Faith No More a Brandona Boyda z Incubus. Své tři pěvecké ikony. Něco, co by za doby komunismu vůbec nebylo reálné uskutečnit. I za to vděčím osobně Sametové revoluci a naší nabyté svobodě.
1) Svobodu vnímám jako velkej volnej prostor. Prostor, ve kterým je velmi složitý se zorientovat, najít nějakej záchytnej bod. Proto je mnohým z nás nepříjemná, proto v ní mnoho z nás neshledává žádnou velkou výhodu. Svoboda je jenom možnost a je na každým z nás, jak ji naplníme. Dá se taky naplnit pěkně blbě. Dá se zneužívat, dá se nevidět. Myslím, že ke správnýmu uchopení a využití potenciálu tý svobody vnější je důležitý pracovat na svobodě vnitřní. Naše svoboda je každopádně v kontextu momentální situace ve světě naším velkym darem a měli bychom si jí vážit.
Zrní v ostravském Cooltouru představili úplně nové písně
2) Pozitivně. Prostě je to složitej přerod, ale to je, myslim, přirozený. Trvá dlouho, než se společnost vyhrabe z navyklejch starejch vzorců chování. V mnoha ohledech pořád doznívá komunismus. Nejen tím, kdo je u moci. Naše pocity, že jsme malý a někdo nám ubližuje. A z toho plynoucí naše falešný sebevědomí a povýšenost. Naše uzavření se do sebe, na svou chatičku atd. Je toho hodně a myslím, že až generace našich dětí, tedy dětí narozených po roce 1989, už bude v tomhle smyslu volná.
3) Já neumim vybírat něco nejvíc a nejdál a nejhezčí. Řeknu třeba první koncert Rolling Stones v Praze, protože vim, jakou obrovskou radost a dojetí to mnoha lidem, včetně mejch rodičů, způsobilo.
Text: Hana Bukáčková
Témata: 30 let svobody, Tata Bojs, Cocotte Minute, Zrní, Prago Union, Emma Smetana, Post-It, Gaia Mesiah, Imodium, Mňága a Žďorp, Poletíme?
