Nová porevoluční doba Oldřichu Bubeníčkovi politickou kariéru však paradoxně dopřála. Je pořád komunistou, a komunistou výrazným – sedí jako jediný „rudý“ v hejtmanském křesle a nedávno se o něm spekulovalo jako nejvhodnějším muži na post šéfa celé KSČM, což ale odmítl.
Kdyby vám někdo na konci roku 1989 řekl, že budete o 30 let později relativně pozitivně vnímaným komunistou kvůli starým průšvihům demokratických stran na hejtmanství, že budete zastávat takto vysokou politickou funkci a že vaše strana bude stále existovat, a dokonce držet vládu, co byste si pomyslel?
Určitě bych si nedovedl něco takového představit. Že bych někdy vykonával takto vysokou funkci, to vůbec. Když jsem pracoval jako novinář (v Haló novinách, pozn. red.), myslel jsem si, že to bude moje povolání až do důchodu. Moc mě to bavilo. Na to, co je teď, bych si tehdy netroufl ani pomyslet.
Přesto je to realita. Proč tomu podle vás tak je? Proč lidé pořád volí komunisty?
Když to vezmu z úrovně krajské a obecní, tak podle mého je to čistě o lidech. Nerozhoduje strana, ale kdo je na kandidátce. Jak dotyčného lidé znají, co pro ně udělal... Byl bych rád, kdyby KSČM alespoň v našem kraji hrála vždy důstojnou roli. Pokud jde o republikovou úroveň, myslím, že jsme hodně prodělali na tom, že podporujeme současnou vládu. O spoustě věcí, které máme v programu, hovořil či hovoří i současný premiér. Jeho vítězné hnutí nám přebralo, troufám si říct, tak sedm procent voličů. Pokud bude pokračovat současná sociální politika vlády, tak voliči nebudou mít důvod se k nám vracet. Podle mého musí naše strana projít změnou.
Můžete být konkrétnější?
Mám na mysli velkou změnu. Potřebuje nové vedení, aby do čela nastoupili lidé minimálně o generaci mladší, než jsem já. Lidi s elánem a zápalem. Většina vedení tam sedí řadu volebních období a v mnoha případech ztratili kontakt s realitou. Víte, pokud se v tom skleníku na Malostranském náměstí denně potkáváte s těmi dvěma stovkami dalších poslanců, můžete zapomenout, co si o vaší práci myslí lidé dole. Místo toho vás může uspokojovat, že vás někdo z jiné partaje pochválí, že jste pro něco hlasovala. Rázem můžete přestat vnímat realitu. Pokud chceme uspět v dalších parlamentních volbách a hrát důstojnou roli, musí dojít k zásadní obměně vedení strany, politiky strany i práce poslaneckého klubu.
Oldřich Bubeníček
|
O vás se nedávno v souvislosti s vedením dost mluvilo. Z vašeho vyjádření ale plyne, že křeslo předsedy pro vás není téma.
Mě oslovili už před minulým sjezdem z několika krajů, abych kandidoval. I dnes jsou z některých krajů takové náznaky. Ale já už mám nějaký věk, a pokud má jít strana dopředu, musí přijít mladší lidé, kteří nebudou zkaženi vysokou politikou.
Má KSČM takové?
Máme mladé lidi. Neříkám, že jsou jich stovky, jsou jich desítky. Musíme jim dát šanci. Volební sjezd máme v květnu, tak uvidíme.
V době, kdy probíhala revoluce, vám bylo 36 let, pracoval jste na OV KSČ v Teplicích. Jak jste události, co tehdy nastaly, jakožto poměrně mladý komunista vnímal?
Že se něco děje, naznačovaly různé akce, které probíhaly minimálně rok před Listopadem. Bylo to patrné i z jiných zemí. Byly náznaky, že dojde ke změnám. Otázkou pro všechny bylo, jaké budou. Když vzniklo Občanské fórum a mělo pozici, jakou mělo, bylo jasné, že strana už vedoucí úlohu mít nebude. Každopádně první polistopadový prezident ještě přísahal věrnost Československé socialistické republice. Říkal, že nevstoupíme do vojenského paktu, to mu dlouho nevydrželo. Ale jde o řadové lidi, kteří čekali, jak se vše dotkne jejich životů. Já to měl stejně.
Co jste dělal 17. listopadu 1989?
To už nevím.
Co jste si myslel o lidech, kteří cinkali klíči?
Lidi nevěděli, co bude. První bylo, jak se situace bude vyvíjet společensky, pak jak to bude hospodářsky. Když začala privatizace, asi začali trochu střízlivět. Znáte to okřídlené: „Kdybych to věděl, tak bych s těmi klíči necinkal.“
Dělá vám tato situace radost, myslím to, že někteří lidé nejsou s vývojem úplně spokojení?
Teď je otázka, s čím nejsou spokojení. Byly věci, které určitě byly dobré. Hodně se setkávám s lidmi a třeba jsou i názorově jinde než já, ale jsou zklamaní, jak jsme zlikvidovali učňovské školství, jak jsme rozbili střediska mládežnického sportu... Není to tak, že bych měl radost, spíš mě mrzí, že se jedním tahem pera něco zrušilo a pak se přišlo na to, že ne všechno bylo špatné.
Co jste očekával od nového režimu?
V první fázi jsem řešil, co budu dělat. Vyvstala otázka, kolik nás na okrese zůstane. Někteří končili sami k poslednímu prosinci. Já jsem dostal nabídku ze sklárny v Řetenicích, že se můžu vrátit. Jako ostatní jsem čekal, co bude. Spousta lidí čekala „zlaté časy“. Ale nikdo nevěděl, co bude konkrétně.
Jak dneska hodnotíte vývoj demokracie v naší zemi?
V mnoha oborech jsme doplatili na divokou privatizaci. Byla škoda, že proběhla tak narychlo a divoce. Zmínil bych třeba oblast těžby uhlí. Stát se neměl zbavovat toho, co fungovalo, ale spíš firem, které neprosperovaly. Myslím si ale, že ve středu Evropy patříme k tomu výrazně lepšímu. Jen jsem se dodnes vnitřně nesmířil s rozdělením Československa. Každopádně jsme dnes stabilizovaná, ekonomicky vyspělá země. Jako problém ale třeba vidím, že se musí prodávat automobily, jinak si nedovedu představit, jak by naše ekonomika fungovala. Velkým plusem je jednoznačně odsíření elektráren, ale vadí mi tlak, aby co nejrychleji skončila těžba uhlí. Chceme více elektromobilů, ale ty se musí někde nabíjet, přitom se tlačí na rušení uhelných elektráren. Kde budeme elektřinu vyrábět? Alternativy nemáme, dostavby jaderných elektráren jsou v nedohlednu...
Napadlo vás, a teď nemyslím nutně jen přelom 80. a 90. let, že byste převlékl politický kabát?
Ne. Lidi mě třeba volí právě proto, že jsem z této strany. Upřímně, silně pochybuji o tom, že kdybych nebyl v této straně, stal bych se hejtmanem.
Vážně?
Jistěže bych mohl kandidovat i za někoho jiného, ale… Zkrátka si to myslím. Ale zpět k vaší otázce, nikdy jsem o převlečení kabátu neuvažoval. Teď už s tím rozhodně dožiji.
Zajímá mě, jak se vlastně žije celoživotnímu komunistovi v kapitalismu? Po materiální stránce asi dobře, protože zastáváte vysokou politickou funkci, narážím ale na ideovou stránku. Žít v něčem, co komunisté vlastně neuznávají, je zvláštní, ne?
Vezměte si, že komunistické strany na Západě žijí celou dobu v kapitalismu, od svého vzniku. Je zkrátka jiný systém. Lidé si ho přáli, tak ho mají. Teď jde o to, aby ten systém byl pro většinu lidí přínosem.
A je podle vás?
Podívejte na severský socialismus. Vždyť tam je takové „sociálno“. Nemusíme se na to dívat jen podle nějakých pouček. I v kapitalismu se k sobě lidé mohou chovat slušně, mohou být silné sociální záruky, kvalitní školství. Asi nikdo si na začátku nepředstavoval, že budou tak velké ekonomické a sociální rozdíly. Na jedné straně oligarchové, na druhé ti, co přemýšlejí, z čeho zaplatit nájem. Ti nejbohatší… nevím, možná mají majetek díky tomu, že pracovali 26 hodin denně. Když se někdo stane ze dne na den milionářem, tak to asi systém na počátku selhal.
Měl jste někdy pocit, že vám členství v KSČM ubližuje?
Ne, nikdy jsem s tím neměl problém.
Proč jste vlastně v roce 1974 do tehdejší KSČ vstoupil?
Protože tam byl táta, můj velký vzor. Vstoupil na konci války. Pracoval v textilce jako mistr seřizovač a celý život dělal něco pro lidi. Zastával různé funkce, za které nikdy nic neměl. Když jsem vstupoval, byl jsem na vojně. Bylo to svým způsobem ocenění, když vám velitelé něco takového nabídli. Tak jsem kývl.
Ve zmíněném roce vám bylo jednadvacet. Co jste si myslel o praktikách režimu v 50. letech, Leninovi, Stalinovi?
Já se narodil v roce 1953, mám tak třeba právě 50. léta už jen z doslechu. Samozřejmě dneska slyšíte jiné věci, než jste slyšela tehdy. Nebo se o tom moc nemluvilo, to si taky musíme přiznat.
V čem jste podle svého nejvíce komunistický?
Zajímavá otázka. Nevím.
Kdybyste mohl, vrátil byste dobu před rokem 1989?
To je těžké. Člověk už se na to dívá poučený těmi třiceti lety. Dříve byly dobré věci, dnes jsou některé věci také dobré. Víte, mně třeba přijde nešťastné, že se za minulého režimu zlikvidovali živnostníci. Na druhou stranu, co všechno bylo zadarmo. Vidím to dnes skrze svou vnučku. Může si vybírat z tolika kroužků, ale všude musíte jen platit, platit a platit.
Jak to vidíte se svou politickou kariérou dál?
Ještě mám pár měsíců čas, než se definitivně rozhodnu, zda budu příští rok v krajských volbách kandidovat.
