Měla jsem hrozný strach, aby se revoluce nezvrtla, vzpomíná matka. Porodila krátce po listopadu
Věra Veselá s maminkou Magdou Mezuláníkovou.
Když v Praze na sklonku roku 1989 vrcholilo revoluční dění, Magda Mezuláníková ležela v brněnské porodnici, kde se jí narodila dcera Věra. Z nemocničního rádia se ozývaly zprávy o dramatickém dění v Rumunsku. „Nevím, proč nám to pouštěli, měla jsem strach, že se to zvrtne i u nás,“ popisuje. Přečtěte si, co dnes znamená svoboda pro její dceru Věru.
Když porod dcery v roce 1990 porovnám se svým druhým porodem, nebylo to vůbec příjemné
Tereza Čechová (vlevo) s maminkou Ivetou Čechovou.
Že je Iveta Čechová v jiném stavu, zjistila krátce po 17. listopadu 1989. „Účastnila jsem se studentských protestů na Albertově, nakonec jsem ale nedošla až na Národní třídu. Vnímala jsem to spíše jako něco vzrušujícího, nedokázala jsem dohlédnout, jaký to bude mít dopad,“ vzpomíná.
Režim už nás nemohl vydírat přes děti. Dnes se cítím součástí pražské kavárny, říká matka těhotná během revoluce
Doris Matysová (vlevo) s dcerou Karolinou.
„Je to subjektivní, ale současnost začíná připomínat, co mi vyprávěla maminka nebo co jsem sama zažila za svých mladých let,“ říká třiapadesátiletá Doris Matysová v listopadovém seriálu Lidovky.cz. Podle její dcery se dnes člověk musí hlavně snažit sám.
Jako za totality. Lidé se zase začínají bát říkat věci nahlas, hodnotí 30 let svobody herečka Iveta Dušková
Iveta Dušková (vpravo) se svou dcerou Agátou a vnukem.
Jako čerstvě těhotná účinkovala počátkem roku 1989 v pražském Divadle na Vinohradech v inscenaci Urmefisto o službě nacistickému režimu, kterou režíroval Jan Kačer a v níž hrála revolucionářku. „Představení v sobě mělo burcující potenciál, bylo o tom, jak se člověk zahodí s mocí. Divadlo bylo plné,“ líčí Iveta Dušková. Dcera Agáta se zase rozpovídala o domácím porodu i svobodě.
Příšerným způsobem nás buzerovali, každý příslušník nás legitimoval, vzpomíná matka na normalizaci
Jarmila Svobodová se synem Danielem.
Když lidé kolem Charty 77 vydali v červnu 1989 petici Několik vět, chtěla k ní Jarmila Svobodová připojit svůj podpis. „Šéfová mě tehdy prosila, abych to nedělala,“ vzpomíná dnes třiašedesátiletá žena na své bývalé zaměstnání ve Státním nakladatelství technické literatury, kde pracovala jako vedoucí všeobecné účtárny. „V té době jsem však otěhotněla a měla pak jiné myšlenky, takže jsem nakonec nic nepodepsala. Syn Daniel byl vymodlený, o dítě jsme se s manželem snažili deset let,“ přiznává Jarmila.
Přímo z porodnice jsem šla volit v prvních svobodných volbách, říká matka těhotná během sametové revoluce
Darina Ivanovová se svým synem Nikolou (29).
Historka, kterou Darina Ivanovová (54) o době před třiceti lety vypráví, patří ve sbírce rodinných příhod k těm legendárním. Právě 17. listopadu, ve svých čtyřiadvaceti letech, se totiž dozvěděla, že se za pár měsíců stane matkou. „Manžel šel ten večer s kamarády na Uhelném trhu v Praze do pivnice U Dvou koček, která se nachází jen kousek od Národní třídy,“ vypráví. Poté, co mu oznámila šťastnou novinu, se vrátil zpátky za kamarády k výčepu s tím, že bude otcem a je tedy potřeba novou životní etapu řádně oslavit. „Dějiny kráčely mílovými kroky kolem a oni je prošvihli, zatímco otcovství zapíjeli.“
