Soudit se kvůli diskriminaci je v Česku těžké, myslí si ombudsmanka. Oběti podle ní nevěří v pomoc státu
Soudit se kvůli diskriminaci, třeba z důvodu věku, pohlaví nebo rasy, je v Česku obtížné. Upozorňuje na to ombudsmanka Anna Šabatová. Za deset let platnosti antidiskriminačního zákona podle informací, které poskytla Radiožurnálu, skončilo před soudem 62 případů. Uspělo ale pouze 16 žalob. Podle ombudsmanky mnozí poškození nevěří, že by jim stát mohl pomoci.
Marie Wolfová vysoudila kromě omluvy padesátitisícové odškodné za diskriminaci kvůli věku. Pracovala 13 let jako pedagožka vysoké školy. Když slyšela třeba to, že nový počítač staří nepotřebují, protože s ním stejně neumí, nebo ji vyloučili z kurzu angličtiny, protože ho nepotřebuje, obrátila se na inspektorát práce.
Ten podle Wolfové šikanu potvrdil. „Nepříjemné bylo, že se mi náhodně začaly ztrácet docela důležité dokumenty, například diplomové práce mých studentů den před státnicemi, což bylo velmi stresující. Byla jsem poslána na mimořádnou lékařskou prohlídku, nebyl k tomu žádný důvod, kde se paní doktorka velmi zajímala o můj duševní stav a vyžádala si zprávy,“ popisuje Wolfová. „Byla jsem tam celkem třikrát, takže šlo o velmi důkladnou prohlídku. Byly mi zadávány nesmyslné úkoly,“ říká.
Proto se Wolfová v roce 2016 obrátila na soud. Ten její nároky uznal a je jedna z šesti lidí v Česku, kterým se podle ombudsmanky Šabatové podařilo kvůli diskriminaci vysoudit peníze. V případě dalších úspěšných žalob zůstalo například u omluvy.
Podle Šabatové je ale lidí, kteří u soudu uspěli, málo. „Mají obavu, že by museli platit náklady pro protistranu, pokud by spor prohráli. Dále bych chtěla zdůraznit, jak psychicky náročné je se soudit. Spory trvají dlouho, takže to je další odstrašující faktor. Mnohdy se také dá říct, že někteří lidé ani nevědí, že jsou diskriminováni a že se s nimi zachází jinak. Příčin toho, proč je tak málo obran, je tak samozřejmě víc. Mnozí nevěří, že je stát dokáže jakkoliv ochránit,“ vysvětluje ombudsmanka.
Novela zákona
Šabatová dodává, že je pro změnu antidiskriminačního zákona. Tu navrhuje skupina poslanců vládního hnutí ANO a ČSSD i opozičních Pirátů. Chtějí, aby nevládní organizace mohly podávat takzvané veřejné žaloby. „Praxe ukazuje, že pro lidi, kteří se s diskriminací potkali, je velmi psychicky i finančně náročné se probojovat tím soudním systémem. Proto jsme nastavili možnost pro neziskový sektor a teď jsme tam dali i pozměňovací návrh, aby ty neziskové organizace byly akreditovány. Cítíme, že je poměrně velká nevole vůči neziskovým organizacím a věříme, že pozměňovacím návrhem se to podaří lehce obrousit,“ vysvětluje poslankyně Monika Červíčková z hnutí ANO.
Vlasy jako součást identity. Kalifornie přijala zákon proti rasové diskriminaci kvůli účesu
Číst článek
Neziskové organizace by mohla zastupovat oběť diskriminace, ale nemohla by vymáhat peníze, jenom nápravu. Proti navrhovaným změnám je Hospodářská komora. Ředitel legislativního odboru komory Ladislav Minčič říká, že nejsou potřeba. Podle něj můžou diskriminaci účinně zabránit už teď například inspektoráty práce. „Tyhle instituce podle jednotlivých oblastí, ke kterým jsou kompetentní, mohou provádět kontroly a na jejich základě mohou ukládat různé sankce. Kromě toho má legitimaci k tomu, aby žaloval kohokoliv v soudním řízení ombudsman.“
Chystaná novela antidiskriminačního zákona by také měla zajistit stejné postavení všem obětem diskriminace. Podle předkladatelů zvýhodňuje oběti kvůli rase nebo pohlaví. Horší postavení mají podle autorů změny zákona třeba senioři nebo hendikepovaní.
