9°C
Proč jste se rozhodl stát právě hercem? V rodině, pokud vím, žádné herecké předky nemáte.
Protože se mi to vždycky líbilo, vždycky mě to zajímalo. Ani si nějak nevybavuju, že by to někdy bylo jinak. A dodnes si neumím představit, že bych dělal něco jiného. Vím, že to je poměrně nejistá profese, ale tím jsem se při rozhodování nezabýval. Neřešil jsem, jestli budu mít na chleba, prostě jsem šel za tím, co mě baví.
Nikdy jste té volby nelitoval?
Ne. Jasně, každé povolání má svoje pro a proti. Ale já bych nemohl být třeba pokladní, skladník nebo právník, to je pro mě nepředstavitelné. Jako herec jsem naprosto spokojený.
Dlouhou dobu jste byl hlavně divadelní herec. Ti ale prý moc nevydělávají…
Jak se to vezme… Když se rozhodnete být hercem někde »na oblasti« a jste prostě jen na tom jednom místě, tak to jde. Normálně vám chodí plat, i když nijak závratný, ale dá se z něj vyžít. Když ale chcete něco víc, je to složitější. Hodně se nalítáte, je to boj o termíny… A pokud chcete do filmu nebo televize a nejste žádná hlavní hvězda, musíte se prostě přizpůsobit, protože vám se rozhodně nikdo přizpůsobovat nebude. Buď tu roli chceš a čas si uděláš, nebo neuděláš a čau. Ve frontě už na ni čeká někdo další.
Kdysi jste prohlásil, že ani nepotřebujete být celorepublikově známý. Není ale právě to ambicí každého herce?
Nevím, jak to mají ostatní herci, ale já tu ambici opravdu neměl a nemám. Jsem spokojený s tím, jak to je. Jasně, asi se postupně stávám o něco známějším, ale líbí se mi na tom, že je to takhle pomalu, postupně. Rozhodně nejsem případ, ze kterého by se přes noc stala hvězda. Za to jsem rád. Mám štěstí, že mě naplňují i jiné věci, jako muzika, mám s kamarády kapelu BomBarďák, a především rodina. Herectví pro mě není alfa a omega života, jinak by mě možná dost vysávalo. Přece jen je to práce dost závislá na spoustě dalších lidí – režisérech, producentech a tak dále a tak dále. Není tak úplně svobodná.
To mi už taky pár herců řeklo – že to vlastně není ideální práce pro chlapy, protože o nich neustále rozhoduje někdo jiný a oni musí poslouchat.
To jste se asi zrovna bavila s nějakým machem, to já nejsem. Já poslouchám rád. (směje se) Samozřejmě mě to jednou za čas přestane bavit, ale obecně nejsem typ, který by potřeboval mít vůdcovskou roli.
Posloucháte i doma?
Jasně. Poslouchám a hodně mlčím. (směje se)
Krátce po vystudování DAMU jste hrál tři sezony v Divadle Husa na provázku v Brně. Pak jste ale skončil kvůli ženě, předpokládám, že té vaší současné. Proč?
Ano, kvůli mé současné manželce. Prostě to nešlo skloubit, v Huse byl člověk nonstop, a když měl náhodou volno, byl tak vyřízený, že soukromý život prostě neexistoval. Ale já si nestěžuju, bylo to super a rád na ty roky vzpomínám. Nicméně jsem si musel vybrat jedno, nebo druhé. A vybral jsem si ženu.
Vaše kariéra tím naštěstí neskončila. Nejvíc vás proslavil internetový seriál Kancelář Blaník, kde jste hrál asistenta Žížalu, z toho se stal hit. Čekal jste to?
To netušil nikdo. Vznikalo to na koleně, na natáčení chyběly peníze, my herci jsme pracovali skoro zadarmo… Mělo to být jen takové občanské vyjádření se k aktuální politické situaci v zemi. Žádné jiné ambice jsme neměli. Že z toho někdy vznikne dokonce celovečerní film, to jsme opravdu nečekali. Prostě to tak nějak přišlo.
Nestal se pro vás Žížala díky tomu fenoménu Blaníku škatulkou?
Asi částečně jo, ale nijak dramaticky to nepociťuju a ani se tím netrápím. Nikdo mě zatím nezve do televizních talk show ve stylu: Vítáme tady Žížalu! Mě teda nikdo nezve ani jako Michala Daleckého. (směje se)
Posléze jste dostal nabídku ze seriálu Dáma a Král, který už se nějakou dobu vysílal. Jak se vám nastupovalo do rozjetého vlaku?
Přijít jako nováček do rozjetého projektu je samozřejmě složitější situace než u něj být od počátku. Ta moje postava je dost odlišná od těch, které byly v seriálu dřív, přinesla s sebou mnohem víc komiky. Takže to byl trochu stres, jestli to u diváků zafunguje, ale natočili jsme první tři díly a zjistili, že to vyšlo krásně. Teď už běží druhá série a lidem se pořád líbí, takže já jsem maximálně spokojený.
Vy jste v podstatě nahradil Matěje Hádka, který hrál v první sérii hlavní roli. Nebál jste se, jak to lidi vezmou?
Nebál, já se tím vůbec nezaobíral. Nebylo to tak, že bych po odvysílání prvního dílu projel všechny internetové diskuze a zjišťoval, co lidi na to, že jsem náhrada za Matěje. Prostě buď se to někomu líbí, nebo ne. A za sebe musím říct, že ty nové díly jsou super. Mísí se v nich detektivní případy s osobními vztahy hlavních postav, je to hodně nabité. A to fakt neříkám jen proto, že musím. (směje se)
Vaše postava Milana je tak trochu ťunťa a popleta. Nechtěl byste si v nějaké detektivce zahrát pořádného drsňáka? I když vy vlastně nejste ten macho…
No jo, ale jsem dobrý herec, takže bych to samozřejmě zahrál. (směje se) Jasně že by se mi líbilo zahrát si drsňáka, mám takové ty pořádné hollywoodské kriminálky rád. Ale nějak zatím taková nabídka nepřišla, asi mám holt ksicht spíš na ty poplety. (směje se) Ale kdyby přišla, byl bych ochotný na sobě zamakat a vypracovat si na břiše klidně pekáč buchet. I když to bych se asi musel vzdát čokolády, což je moje droga. Jiné neřesti nemám, nekouřím, nepiju alkohol, ale to sladké si neodpustím.
Vůbec nepijete?
Vůbec. Nechutná mi to a nepotřebuju ten stav, co alkohol způsobuje. Umím se uvolnit i bez něj. Nebo jsem prostě možná jen nudnej. (směje se)
Díky Dámě a Královi máte dost práce, už jen najít si čas na rozhovor pro vás nebylo snadné. K tomu máte ale taky ženu a dvě děti, jež navíc žijí na Moravě, vy točíte v Praze. Jak to zvládáte skloubit?
Já v podstatě nic jiného nedělám. Buď točím, nebo jsem s rodinou, té věnuju veškerý volný čas. Někdy jsem v Praze tři dny v týdnu, jindy čtyři až pět… Ale jak jen to jde, jedu domů.
Vaše žena je taky herečka, ale kvůli rodině asi musela kariéru upozadit.
Nejde, aby se herecké kariéře věnovali oba rodiče naplno, když mají malé děti. A já si za to své ženy moc vážím. Ji naštěstí opravdu baví být s dětmi a tuhle cestu si vybrala, takže tím nestrádá. Ale i tak jsem jí moc vděčný za to, že mi dává prostor dělat to, co dělám.
Dřív to ale asi u vás s tou pracovní vytížeností bylo naopak. Přiznáváte, že váš dům v podstatě postavila a zaplatila vaše žena. Není tohle rána pro mužské ego?
Ona byla tehdy v angažmá v Hradci Králové, kde holt byly vyšší platy než v Huse na provázku. Ale já to fakt neprožíval, to je zas ten případ, že nejsem macho, nepotřebuju se cítit jako alfa samec. Doma normálně funguju, vyperu, vysávám, starám se o děti, vyměňuju plínky… S tím nemám problém.
Kdyby se vaši synové rozhodli, že se také stanou herci, podpořili byste je?
Jasně. My jsme k našim dětem hodně loajální.
To jsem už také slyšela, že děti do ničeho nenutíte.
My jim nabízíme cestu, ale když to nejde, tak to nejde, netlačíme na ně. Je pro nás důležité, aby dělaly jen to, co chtějí.
Vy jste ale před časem zmínil takový konkrétní případ, který mě trochu zarazil. Že když si některý syn třeba nechce na ven vzít bundu, tak nemusí…
Je to tak. Když mu není zima, ať si ji nebere. Až mu ta zima bude, tak si o ni řekne. A když mu zima je, jsme venku a bunda zůstala doma, je to jeho problém. Tak pochopí, že si ji příště má vzít. Nechceme jako rodiče rozhodovat za své děti, ať se rozhodují samy.
Vysvětlete mi jednu věc – když pracujete převážně v Praze, proč se s celou rodinou do Prahy nepřesunete?
Nám Praha nevyhovuje. Vyhovují nám venkov a klid, bydlíme ve vesnici, kde žije čtyřicet obyvatel. Nebaví nás pořád děti okřikovat, že na něco nemají sahat, a to by bylo v Praze na denním pořádku, protože je tady prostě špína. Ta je samozřejmě i na venkově, ale jiná, taková čistá špína. (směje se) Takže o nějakém stěhování neuvažujeme. Zatím.
Změnily vás děti hodně?
Asi jo. Vlastně určitě. Už jen v uvažování o tom, že je tady najednou nějaká jiná živá bytost než vy sám, za kterou nesete plnou odpovědnost. Cokoliv jí řeknete, ji nějakým způsobem ovlivňuje. Není to jako s tričkem, které si koupíte a za půl roku vás přestane bavit, tak ho nebudete nosit. To s dětma nejde. (směje se) Naučilo mě to i jinak zacházet s časem. V tom všem kolem práce a dětí je důležité si plánovat i partnerský čas. S tím tedy teprve začínáme. Nechceme být jen rodiče, ale stále i partneři.
Vy nejenže nepijete, nejste ani typ, o kterém by se psalo, že vystřídal zástupy žen. S vaší manželkou jste spolu už spoustu let, dohromady jste se dali po dvacítce. Takže žádný bohémský umělec…
To ne, no. Vždyť vám říkám od začátku, že jsem nudnej. Obrázek o rozervaném herci asi dost kazím. Po představení do sebe v divadelní kavárně neklopím panáky a ani se s kolegy v šatně nemůžu trumfovat, kdo měl víc holek. Mně by na to bohatě stačily prsty jedné ruky, to bych asi nevyhrál. (směje se) Ale mně to prostě takhle vyhovuje, jsem spokojený člověk.
