Tisíc demonstrantů vyrazilo do ulic Liberce, dopravu řídil falešný Ondráček

  11:30
Karikatury premiéra Andreje Babiše a jeho spojence poslance za KSČM Zdeňka Ondráčka se staly jedním z ústředních motivů liberecké demonstrace. Lidé je nesli v čele mohutného průvodu.

Přes dvacet tisíc lidí se v Liberci bouřilo před libereckou radnicí v pátek 24. listopadu a v sobotu 25. listopadu 1989, kdy vrcholily tábory lidu proti totalitnímu režimu. Skoro 30 let poté vyrazilo na libereckou demonstraci proti spojenectví Andreje Babiše s komunisty bezmála tisíc lidí.

Řada z nich byla na Benešově náměstí před 30 lety. „Jsme tady proto, že se nám nelíbí, kam jsme to po třiceti letech dopracovali,“ řekl Daniel Zah, jeden z pořadatelů nedělní demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. „Bývalý agent komunistické Státní bezpečnosti (StB) Andrej Babiš nám vládne s pomocí komunistů,“ dodal.

Někdejší člen KSČ Andrej Babiš tvrdí, že s StB nikdy nespolupracoval. Slovenské soudy ho však jako agenta StB uznaly. Babiš se proti jejich rozhodnutí dál brání (čtěte též Babiš: Proč mi vyčítají KSČ?).

Daniel Zah patřil v pondělí 20. listopadu 1989 mezi středoškoláky, kteří se provalili libereckými ulicemi na protest proti pátečnímu masakru studentů na Národní třídě.

Jan Sedlák, bývalý kastelán na hradě Grabštejn, další účastník nedělního protestu proti současné politické situaci, zažil před 30 lety policejní brutalitu na Národní třídě. Mezi příslušníky Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti se tehdy řadil rovněž současný komunistický poslanec Sněmovny Parlamentu České republiky Zdeněk Ondráček. 

„Sedmnáctého listopadu 1989 jsem v Praze taky chytil jednu pendrekem,“ vzpomíná Sedlák. „I proto jsem tady v Liberci na dnešní demonstraci.“ 

Na náměstí před libereckou radnici se po třiceti letech vrátila Mirka Chaloupková. „V roce 1989 jsem se na demonstracích bála. Rozcházela jsem se tenkrát s klukem, ale poprosila jsem ho, aby mě doprovázel,“ prozrazuje Chaloupková. 

„Sametová revoluce nás zase dala dohromady a jsme spolu třicet let. Na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii do Liberce jsem v neděli přišla, poněvadž jsem nemohla být v sobotu v Praze. Na rozdíl od Andreje Babiše si nemyslím, že se stát dá řídit jako firma. I z nadnárodní korporace totiž můžete odejít, ale ze své rodné země bych nikdy odejít nechtěla ani nemohla,“ řekla.

Dopravu řídila Ondráčkova věrná kopie

U kostela sv. Antonína Velikého, kde se demonstranti sešli, stála také Vlasta Hejnicová, sbormistryně libereckého ženského sboru Cantemus.

„Naše svoboda se pomaloučku polehoučku smršťuje, místo aby se rozrůstala,“ vysvětlila Hejnicová své obavy, jež ji přivedly na mítink. „Musíme být obezřetní. Mnoho lidí často nepřemýšlí nad hrozbami kolem sebe. A měli bychom naslouchat těm všímavým,“ podotkla.

Na mítinku u kostela vystoupila studentka libereckého gymnázia Eliška Loumová. Demonstranty seznámila se čtyřmi červenými čarami, jejichž překročení se stane pro Milion chvilek důvodem, proč vyzve lidi, aby vyšli do ulic.

Ohrožení nezávislosti justice. Ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií. Škody pro Česko vyplývající ze střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Využití milosti prezidenta republiky ve prospěch jeho politických spojenců.

Nedělní mítink měl znaky happeningu. Když průvod s podobiznami Babiše a Ondráčka ve svém čele přecházel Železnou ulici, řídila dopravu věrná kopie příslušníka Pohotovostního pluku VB s přilbou, obuškem a s plexisklovým štítem.

Před libereckou radnicí udělali demonstranti živý řetěz kolem celého Benešova náměstí. Dorazilo jich tam zhruba pětkrát více než na dopolední pietu pořádanou libereckým magistrátem.

Kdo na ni přišel, dozvěděl se, že od neděle má město kromě pomníku obětem invaze vojsk Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 také památník k 17. listopadu 1989. Jde o žulový kámen zasazený do schodiště k radnici s citátem Václava Havla: „Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí“.

Památník představuje symbolický řečnický stupínek, z něhož může každý svobodně hovořit ke svým spoluobčanům.