Za vedení 6:4 v tie-breaku rozhodujícího, třetího setu podal Tsitsipas tak šikovně, že Thiem svůj return vyhodil do autu. Řek pustil raketu na kurt, poklekl a rozradostněnou tvář ukryl v dlaních. Dokázal to. Na Turnaji mistrů dobyl v 21 letech nejcennější trofej své dosavadní kariéry.
„Byl jsem frustrovaný z toho, hrát utkání pod tak obrovským tlakem, ale o to víc jsem teď uvolněný a nadšený z vítězství,“ řekl Tsitsipas krátce po triumfu.
Na cestě za ním v Londýně porazil kromě finalisty Thiema jak mladé vrstevníky z řad nastupující generace Daniila Medveděva a Alexandra Zvereva, tak legendárního Rogera Federera. Nad jeho síly byl ve skupině jen Rafael Nadal.
Stefanos Tsitsipas se raduje z výhry nad Rogerem Federerem.
Thiem už u sítě vítěze pochvalně plácal po ramenou a s vírou, že právě jim bude patřit blízká tenisová budoucnost, prohlásil: „Doufám, že nás čekají další velká finále. Opravdu se na další bitvy moc těším.“
Kvůli šikaně změnil studium
Svěřenec svého otce Apostolose a vnuk Sergeje Salnikova, který triumfoval coby fotbalista Sovětského svazu na olympiádě v roce 1956, prožívá raketový vzestup. Loni opanoval Turnaj mistrů pro naděje do 21 let, letos už dominoval v hlavní kategorii. „Je za tím obrovské množství práce, které jsem tomu věnoval, a tenhle výsledek jsem si zasloužil,“ řekl aktuálně šestý hráč světa.
Tenisovou raketu vzal Tsitsipas do ruky poprvé ve čtyřech letech a svůj premiérový zápas mezi žáky prohrál. Byl smutný, ale přes úvodní porážku u něj tenis nakonec zvítězil nad fotbalem a basketbalem, které si ovšem dodnes rád zahraje.
Tenisovému životu se Tsitsipas snažil obětovat vše, což mu na střední škole přinášelo velké potíže. Spolužáci jeho časté absence těžko snášeli a Tsitsipase kvůli nim šikanovali. Proto se přihlásil na dálkové studium v Americe, jež mohl absolvovat způsobem online výuky. Vzdělávání však bylo velmi nákladné, a jelikož rodiče museli uživit celkem čtyři děti, stala se finanční situace v rodině kritickou. Naštěstí s pomocí přispěchala Stefanosova teta, rovněž bývalá tenistka, která pokryla všechny výdaje při tenisových cestách a zároveň dokázala zabezpečit potřeby ostatních členů rodiny.
Stefanos Tsitsipas se raduje z postupu do semifinále Australian Open.
193 centimetrů vysoký hráč působil v nepříliš rozvinutém řeckém tenisu jako zjevení. V rekordním čase se dokázal dostat do kategorie juniorů, v roce 2016 se svým deblovým partnerem Kennethem Raismou získali jedno z největších vítězství v řecké historii – vyhráli juniorskou čtyřhru ve Wimbledonu. Následující sezonu už byl Tsitsipas na prvním místě juniorského žebříčku dvouhry a čekal na první příležitosti konfrontovat se se seniorskou elitou.
„Když si řeknu, že musím vyhrát grandslam, nedokážu to. Rafa jednou říkal, že nehraje na výhru v turnaji, ale jde vyhrát každý zápas. To je ta správná cesta,“ odkrývá filozofii, jež ho vede.
První velká příležitost přišla v roce 2018, kdy se progresivní Řek dostal do finále turnaje v Barceloně, kde čelil svému dětskému idolu Nadalovi. Prohrál jednoznačně 1:6, 2:6, ale zkušenost bral pozitivně. „Byla to opravdu skvělá lekce, jsem rád, že jsem od něj něco mohl okoukat naživo, a doufám, že příště už proti němu budu hrát lépe,“ prohlásil.
Na Turnaj mistrů, který odmala hltal v televizi, se Tsitsipas poprvé podíval předloni. V roli prvního juniora světa měl možnost elitní hráče rozehrávat. „Vždycky jsem si říkal, že tihle chlápci mají za sebou šíleně skvělý rok, když se tam dostali,“ říkal Tsitsipas, který jezdí trénovat i do slavné akademie Francouze Patricka Mouratogloua. „A teď tady stojím, jsem jedním z nich a mám v náručí trofej šampiona. To je jízda jak na horské dráze,“ dodal s úsměvem.
Blízkost smrti ho změnila
Tohoto úspěchu se však vůbec nemusel dožít. V roce 2016 se během turnaje na Krétě šel s kamarádem vykoupat do moře, ovšem divoké vlny je rychle začaly unášet a najednou byli desítky metrů od břehu. „Vlny se zvětšovaly a zvětšovaly, moře i vítr bouřily. Nebyl tam žádný plavčík a já začal panikařit,“ líčil se slzami v očích před časem Tsitsipas hrůzostrašnou příhodu. „Najednou jsem neviděl ani kamaráda. A čím víc jsem se snažil plavat zpátky, tím to bylo horší. Vzdával jsem to a cítil, jak umírám.“
Nakonec ho i přítele zachránil přítomný táta. A přežití změnilo Stefanosův pohled na život. „Najednou jsem se ničeho nebál. Po tomhle zážitku cítím, že můžu dokázat cokoli.“
Minulý týden to vypadalo, že jeho přístup došel naplnění. Nebo že by vítězství na Turnaji mistrů byl jen začátek něčeho velkolepějšího? „Věřím, že jsem blízko tomu, abych se stal i grandslamovým šampionem. Vím, jsou to silná slova, ale mám pocit, že tam patřím.“
Tak uvidíme, kam to sebevědomý rodák z Athén dotáhne.
