V Sametovém speciálu DVTV se objevila další z hlavních tváří revoluce z listopadu 1989. „Během revoluce oslavil dvacáté třetí narozeniny, stal se jedním z řečníků u Samsonovy kašny na českobudějovickém náměstí, a mluvil tak k padesátitisícovému davu,“ tak uvedla Drtinová Martina Ehrlicha, studentského aktivistu z listopadu 1989, jenž v současnosti působí jako starosta Mokrého Lomu.
Na úvod se Daniela Drtinová hosta zeptala, zda chvíle z listopadu 1989 byly ty nejvíce dramatické v jeho životě. „Určitě to byly chvíle, na které se nedá zapomenout. Ty dva měsíce mi daly do života tolik zkušeností a zážitků, že za zbytek života jsem je skutečně neměl,“ odpověděl Ehrlich. O revolučních událostech se dozvěděl díky Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky. „Ale to jsme věděli o tom zásahu na Národní třídě. Co se týče stávky, tak to bylo docela nejasné,“ vysvětlil s tím, že v pondělí někdo šel do školy, někdo nešel a někdo jel do Prahy. „Blbci, proč nestávkujete. V Praze všichni stávkují,“ spustili ti, kteří se vrátili z Prahy zpět do Budějovic. „Takže my jsme se sebrali, šli jsme do menzy a tam jsme založili stávkový výbor a začali jsme stávkovat,“ zavzpomínal si Martin Ehrlich.
Drtinová se tázala, jak to bylo dál. Zmínila, že první větší demonstrace proběhla až 21. listopadu. „My jsme začali stávkovat, ale nejdříve jsme museli vůbec vymyslet, co to je. Každý asi ví, že před třiceti lety jsme na tom byli technologicky jinde. Jediný, co jsme se mohli dozvědět, bylo z televize nebo z novin, telefony byly, ale nikdo nevěděl, komu se dovolal a zda mu na druhé straně někdo lže, nebo nelže, tak ty jsme neměli do Prahy na studenty. My jsme si sedli a vymýšleli, co to je stávka, co to je stávkovat, co to znamená. Co máme dělat, co máme chtít, co nemáme dělat. A co s těmi 2 000 studentů, co bylo celkem na fakultách v Českých Budějovicích,“ popisoval tehdejší situaci.
Fotogalerie: - Rok po roce očima studentů (1989–2019)
„Sám jste řekl, že informace byly největší relikvií revoluce, a kdo je měl, ten byl král,“ citovala moderátorka Ehrlicha. „Jak jste se koordinovali s pražskými kolegy,“ pídila se Drtinová. Ten odpověděl, že měli kurýry, kteří tam pravidelně jezdili, a že měli kontakt na celostudentský koordinační výbor a poté začali spolupracovat s Vysokou školou zemědělskou v Praze, jelikož zdejší Agronomická fakulta měla právě spadat pod výše zmiňovanou vysokou školu. „Poté jsme dostali telefony. Věděli jsme, že ty linky jsou svým způsobem čisté, že nejsou napíchnuté, hlavně že vedou na ten správný konec a jsou tam lidi, co nám nelžou, a že se od nich něco dozvíme,“ popsal.
Zažil dokonce i nahlášení bomby. „To bylo ve středu. V pondělí, jak jsem říkal, jsme začali něco dělat. V úterý, toho 21., byla první demonstrace, ale ta byla taková víceméně spontánní a taková oficiální, co byla vyhlášená, byla až ve středu v podvečer. Ve středu večer se tam najednou objevili příslušníci SNB a řekli, že na děkanát někdo nahlásil bombu a že to musejí prohledat. My jsme okupovali studentský klub na kolejích, tam nikdo jiný nesměl, nikdo by se tam nedostal. Měli jsme tam svoje bodyguardy, řekli jsme, tak jo, bomba je bomba, sice se žádná bomba nenajde. Nenašla se. Najednou se za těma esenbákama vyrojili nějací civilové a začali horečně prohlížet ten stávkový výbor. Bylo jich tam skoro deset a řekli, že ty koleje jsou velké, že to jsou tři paneláky. To si prohlídněte sami. My jsme naštěstí měli systém patrových důvěrníků, na každém patře byl někdo spolehlivý, a ti to zařídili, že každý zařídil, aby se to patro prohledalo a nic se nenašlo. Teď jsme si říkali, tak to asi byli tajní, co tam asi chtěli, že jo. Koukali jsme jim pod ruce, aby nás nenapíchli, ale nikdo do dneška neví, jestli tam něco bylo, nebo ne. My jsme hledali štěnice, nic jsme nenašli. Všechno to nakonec dobře dopadlo. Jim šlo zřejmě o to, zjistit, kdo za tím stojí, co se děje, mít nějaký přehled a navlíkli to takhle přes tu bombu. To je moje teorie.“
Vyprávěl, že revoluce pro něj začala už 10. listopadu. „Já byl v Římě na tom svatořečení a měl jsem díky tomu pas. Celou dobu jsem nosil v kapse pas a byl jsem připraven, že když se něco náhodou nepovede, tak že bychom se nějak přes ty hranice dostali. Takovou jsme měli představu,“ popsal své obavy z potenciálního neúspěchu revoluce. Strach prý však neměl. Obavy ho však přešly během generální stávky, kdy na náměstí v Budějovicích bylo 50 tisíc lidí, což byla více než polovina obyvatel Českých Budějovic.
Je dobře, že u památných míst 17. listopadu lidé pískali na Babiše, rektora Zimu a Václava Klause ml.?Anketa
„Podmínky pro opoziční činnost byly v regionech výrazně snížené oproti Praze nebo Brnu,“ citovala Drtinová historika Lukáše Valentu. „Je těžší dělat revoluci v regionech? Přece jen jde o menší města, lidé se více znají, za anonymitu se neschováte,“ zjišťovala moderátorka. „Ano. Budějice jsou vele ves, všichni se vším. Jižní Čechy jsou taková jedna velká vesnice. Je to přesně, jak říkáte. Na druhou stranu mají lidé k sobě blíž. Je to tedy výhoda i nevýhoda,“ zodpověděl dotaz současný starosta. Největší hendikep však pociťoval jako nedostatek informací.
„Ve stávkovém výboru jsme do styku s lidmi moc nepřišli. My jsme tam prostě makali jako šrouby. Kolegové, co jezdili od druhého dne za lidmi, do továren a na ulicích, je oslovovali, tak se setkávali s různými reakcemi. Jak čas šel a jak bylo vidět i v Praze, že stoupá kredit studentů, zapojuje se víc lidí do toho, tak na ty demonstrace nezačaly chodit stovky, ale tisíce v Budějovicích, tak i ti lidi roztávali. Bylo to vstřícnější. V tom druhém týdnu lidi za námi začali chodit. Dávali nám peníze na benzín, dávali nám jídlo, lidi se o nás takhle starali. Zažívali jsme velkou vděčnost. Už to tu zaznělo, že lidé tenkrát měli k sobě tak nějak blíž. Já si myslím, že je to důsledek takových těch národních dějin a pověstí. Takoví ti blaničtí rytíři, co jsou zavření v tom Blaníku, to není to opravdové vojsko. Každý z nás má v sobě nějakého toho blanického rytíře. Když je nejhůř, tak povstane a bije se za tu správnou věc,“ vylíčil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
