Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Eduard Marek z Jihlavy vypadá jako typický starý motorkář. Má menší postavu, vlasy ostříhané do hola a šedivý plnovous. Je mu 65 let a působí velmi klidným a rozvážným dojmem. Málokdo by řekl, že ke starým strojům se dostal před nedávnem. 
K autům měl vztah od svých mladých let. Původně pracoval jako řidič nákladního vozidla. Protože jeho pracoviště spadalo pod Brno, říká že si musel všechny opravy na autě zajišťovat sám. 
„Postupem času jsem začal jezdit po veteránských srazech, začal jsem je fotit. Tehdy jsem nepočítal, že bych někdy nějakého veterána měl,“ začíná své vyprávění. 

Svůj první historický stroj si koupil z USA až pět let před svým odchodem do důchodu. Byl to britský vůz MG z roku 1952. Když si auto začal opravovat, začal se zajímat o lidi, kteří se pohybovali v prostředí motorových veteránů.  
„Zjistil jsem, že všichni moji známí jezdí na motorkách a já bych za nimi musel jezdit autem. Tak jsem v Holandsku koupil starou motorku,“ popisuje. Jednalo se o motocykl německé výroby NSU 201 z roku 1934. 
Spolu se svým kamarádem Jaroslavem Vašákem motocykl přes zimu zprovoznili a Eduard Marek tak mohl jezdit se svými přáteli na motorce. Starý německý veterán mu však nestačil. 
Když se mu naskytla vhodná příležitost, přikoupil další staré motocykly. Jednalo se o britské stroje Ariel 250 z roku 1929 a Ariel 350 z roku 1938.  

Vstup do Ariel klubu
Při této příležitosti vstoupil do tzv. Českého Ariel klubu, který byl založený v roce 2003 na zahradě restaurace U Urbanů ve Lhotě u Dolních Břežan. Dle webových stránek má v současné době okolo stovky členů.     
Jaký je rozdíl mezi 90 let starými motocykly a současnými stroji? „Řídí se stejně, když už jedete, tak je to jedno. Samozřejmě, že ty staré motorky víc drncaj a jedou pomaleji, ale u čtyřtaktů máte na řidítkách nějaké páčky navíc,“ přibližuje. 

Podle Edy Marka se jedná o předstih, sytič a dekompresor. „Abyste motor roztočili, musíte si nastavit píst dekompresorem za horní úvrať a předstih. Je to takové složitější. Dnešní motorka má startér, přijdete, sednete, zmáčknete tlačítko a jedete,“ vysvětluje. 
Doplňuje, že starý motocykl je schopný vyvinout i rychlost 80 kilometrů v hodině. Na rozdíl od současných motocyklů však nemá   v zadní části teleskopy a odpružena je jen sedačka. Předválečné motocykly jsou nižší než ty dnešní a posez je jiný. Říká, že takovým strojem není možné ujet třeba 300 kilometrů na jeden zátah, protože je člověk z delší jízdy vyklepaný.   

„Ujedete 60 kilometrů, dáte si cigáro, protáhnete se a jedete zase o kus dál. Musí se také plno věcí hlídat, například jestli to maže, jestli  někde něco neteče,“ líčí. 
Se svým Arielem se zúčastnil třikrát za sebou akcí nazvaných Ariel rally. Je to taková vytrvalostní jízda, při které jezdci za den ujedou zhruba 150 kilometrů. „Když večer slezu po 150 kilometrech, tak je to už cítit, je to pro mě už fyzicky náročnější. Moje první akce pořádaná Ariel klubem, které jsem se účastnil, se konala před třemi lety v Krušných horách.“

Úspěchy na závodech
Loni se majitelé Arielů setkali v Orlických horách a Jeseníkách. Třetí sraz se jel v letošním roce v Českém ráji.   
Účastní se i jiných závodů a je úspěšný. „Mám už tři medaile z mezinárodního závodu veteránů v Pacově, kde jsem získal jedno třetí a dvě druhá místa v kategorii veteránů ve skupině D,“ zrekapituloval.  

Někteří majitelé motocyklových veteránů se svými stroji překonávají i velké vzdálenosti. Pokoušejí se na nich dostat například k Baltu nebo k Jadranu. Něco podobného však Eduarda Marka neláká. 
„Nejdále jsem byl s veteránem ve Svratouchu, kde je motocyklové muzeum, a to je tak 75 kilometrů jedna cesta,“ popsal osobní výkon.
Jako člen Autoklubu v Dobroníně se podílel  také do pořádání závodů veteránů, kde se jezdil tzv. Dobronínský kosočtverec. Tento závod byl  náročný, potřeboval až 22 pořadatelů. 
„Nakonec jsme z  Autoklubu v Dobroníně odešli a v roce 2017 jsme založili klub v Jihlavě,“ vysvětlil.     

V současné době je Eduard Marek místopředsedou Automotoklubu Jihlava, který založili spolu se svým souputníkem Jaroslavem Vašákem, Pavlem Bučkem a dalšími kamarády.  Automotoklub Jihlava každoročně pořádá tzv. závod nepravidelnosti. Letošní ročník se konal na nové a delší trati. Soutěžící nejsou u závodu hodnoceni za rychlost. Jedou dvě kola a vyhraje ten, kdo dosáhne nejmenšího rozdílu v naměřených časech. 
 

Diskuze k článku