„Velký posun vidím v porevolučním období zejména v modernizaci a investicích do nových technologií. I když musím říct, že kolem roku 1980 jsme na tom byli z hlediska investic velmi dobře,“ vzpomíná generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek.
Hlavní rozdíl spatřuje v možnostech pořízení technologií, které byly tehdy a nyní. „Kdysi jsme po modernějších technologiích mlsně pokukovali, teď si je můžeme pořídit, ovšem pokud si na ně vyděláme,“ přiblížil manažer.
S tím souhlasí i Ivan Vojkovský, vedoucí investic ve frenštátském závodě společnosti Siemens.
„Z regionu typického těžkým průmyslem se rázem stal region, který směřuje k symbióze moderních a tradičních odvětví. Jeho páteří je dnes strojírenství, které s podporou vysokých škol dokáže absorbovat i výstupy nových IT technologií,“ vysvětluje Vojkovský.
„Díky miliardovým investicím nového majitele se i naše firma od privatizace v roce 1994 stala výrobním závodem disponujícím špičkovými technologiemi,“ dodal.
A změnu podle něj přinesla nová doba i zaměstnancům. Ti nyní mají možnost běžně jezdit na pracovní stáže do zahraničí. A postupem času i naopak.
Po prachu a barevném kouři jako na fotografii před Třineckými železárnami v 70. letech se snad nikomu nestýská.
„Jeden náš špičkový technolog, který nedávno odešel do důchodu, řekl ve druhé polovině devadesátých let, že to bude krása, až se k nám kolegové z jiných závodů Siemens budou jezdit učit, jak se dělají prvotřídní elektromotory. A nemýlil se, míří k nám kvanta exkurzí, nejen interních, ale i externích z jiných společností či sdružení typu CzechInvest,“ popsal Vojkovský.
Nová doba ale přinesla, co se personálních otázek týče, i jednu potíž, kterou se doposud nepodařilo vyřešit.
„Před třiceti lety nebyl problém s lidmi, mladá generace přirozeně a postupně nahrazovala pracovníky odcházející do důchodu. Dnes nám v průmyslu mladá generace chybí, například hutní obory prakticky zanikly. To se českému porevolučnímu školství nepovedlo,“ řekl Petr Tomis ze společnosti Vítkovice Steel.
To, jak se jednotlivým firmám dařilo, mělo vliv i na jejich okolí. Klasickou ukázkou jsou jak již zmiňované Třinecké železárny, tak společnost Siemens ve Frenštátě pod Radhoštěm. Oba regiony patří v nezaměstnanosti k bezproblémovým, Novojičínsko i Frýdecko-Místecko jsou totiž okresy s nejnižším počtem lidí bez práce.
Giganty nahradily menší a střední firmy
Změnila se však i struktura podniků. Gigantické předrevoluční firmy většinou nahradily menší a střední společnosti. „Z původních velkých fabrik, přičemž každá zaměstnávala desítky tisíc lidí, zůstaly fakticky s velkým potenciálem do budoucna jen Třinecké železárny,“ tvrdí Tadeáš Cichy ze skupiny Smolo.
Nakolik je jeho tvrzení pravdivé, ale ukáže až čas.
Z velkých firem, jako byly OKD, Vítkovice, Nová huť, Tatra nebo právě Třinecké železárny, se výraznějším problémům zatím vyhnula jen posledně jmenovaná společnost. Na rozdíl od OKD, navázané na dostupnost zásob černého uhlí, mají ale zbylé podniky stále nějakou šanci na znovuoživení.
Slabší období, kterým nyní prochází někdejší Nová huť, dnešní Liberty Ostrava, může skončit, a pokud společnost najde dostatek prostředků na nutnou modernizaci, může se jí začít opět dařit.
A obdobně na tom jsou, byť s podstatně slabší startovací pozicí, i někdejší podniky vítkovického holdingu, které nedávno postihla insolvence. Tedy stav, který byl před rokem 1989 nemyslitelný.
Výrazně se snížilo znečištění v regionu
Riziko úpadku firem ale nahrazuje získaná osobní svoboda jednotlivců. „Svoboda slova, podnikání a pohybu, které naše děti berou jako samozřejmé, pro nás mají neskutečnou cenu, protože jsme si zažili období, kdy ani jedno z toho nebylo možné,“ říká Cichy.
Upozornil však na stále mizivou vymahatelnost zákonů, přebujelou byrokracii a zkostnatělou veřejnou správu. „Její zástupci velmi často zapomínají, že veřejná služba je od slova sloužit, nikoliv klást překážky,“ povzdychl si Cichy.
Změnily se i podmínky, v nichž podniky i lidé působí. Zajímavé statistické údaje o změně života mají například ve společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace.
„Plán z poloviny 80. let minulého století počítal v kraji s 1,6 milionu napojených lidí, odběrem 296 milionů kubíků za rok a spotřebou 516 litrů na osobu a den v cílovém roce 2015,“ přibližuje představy z období končící normalizace Marek Síbrt, mluvčí SmVaK.
A hned zmiňuje současný skutečný stav: „V roce 2018 výroba pitné vody dosáhla méně než čtvrtiny, stejně na čtvrtinu poklesla i spotřeba pitné vody na osobu a den, a to mírně pod 90 litrů na osobu a den pro domácnosti a zhruba 130 litrů na spotřebu celkem.“
A změnil se i přístup společnosti k životnímu prostředí. „To se v posledních letech pozitivně projevilo ve zlepšení ovzduší v regionu,“ vysvětluje Czudek. „V Třineckých železárnách jsme do ekologizace provozů od privatizace v roce 1996 investovali již přes devět miliard korun a prach oproti roku 1980 klesl na jedno procento tehdejšího objemu.“
A výrazně kleslo i znečištění v okolí někdejší Nové huti. „Investice do snížení vlivu na životní prostředí za posledních patnáct let činily osm miliard korun, z čehož dvě miliardy tvořily evropské dotace,“ upozornila mluvčí Liberty Ostrava Barbora Černá Dvořáková na další významnou změnu, což byl vstup do Evropské unie.
„V posledních patnácti letech jsme výstavbou filtračních zařízení snížili emise prachu z výroby oceli na méně než čtvrtinu, na přibližně 400 tun. Celkem v huti provozujeme na čtyři desítky tkaninových filtrů, které mají i pro nejjemnější prachové částice velikosti PM 1 účinnost přes 99 procent,“ poukázala mluvčí hutní firmy.
