Šestašedesátiletý Lofgren pracoval 28 let v americkém Kongresu, mimo jiné v rozpočtovém výboru. Hlásil se k Trumpově Republikánské straně, kterou ale nakonec zavrhl. „Jsem nezávislý a nebudu volit republikány, dokud mi neprokáží, že se očistili od Trumpismu a že jsou rozumnou stranou,“ sdělil americkému veřejnoprávnímu rozhlasu NPR.
V roce 2011 odešel do důchodu a opustil Washington. Svou zkušenost promítl do prací o hlubokém státě, neboli skutečně vládnoucím mocenském propletenci vybraných politiků, úředníků, finančníků, soudců a členů bezpečnostní komunity.
„Lofgren je (ztělesněním) definice státního úředníka,“ charakterizoval jej NPR. Tomu Lofgren vysvětlil, že byl „rozpočtovým konzervativcem“, tedy odpůrcem deficitu, který (nejen) za Trumpa narůstá. Lofgren také nesouzněl s republikány „kulturních válek“, tedy těmi bojujícími proti liberálním hodnotám.
NPR označuje Lofgrena za umírněného, jeho ústřední pojem se však ozývá hlavně z úst radikálů. A téměř každý si jeho obsah upravuje podle vlastních potřeb.
Výběr mezi Coca-Colou a Novou Coca-Colou
V únoru 2014 zveřejnil Lofgren na internetu esej Anatomie hlubokého státu. Kritizuje v ní obě hlavní americké strany – Republikánskou i Demokratickou – které se ve vládě střídají, aniž by měl někdo šanci jejich duopol ohrozit.
Tajné služby USA podle WikiLeaks špehovaly tři francouzské prezidenty |
Tepe i tajné služby, finančníky na Wall Street a technologické giganty ze Silicon Valley. Ti všichni podle něj tvoří hluboký stát, jehož ústředí umístil do Washingtonu. Zároveň ale zdůraznil, že nehovoří o spiknutí.
Lofgren odsoudil americké špehování, vojenské intervence a zanedbávání domácí veřejné infrastruktury. Sáhl i k výrazům jako „vládnoucí třída“, „korporátní oligarchové“ a „diktatura trhu“.
Lofgren je přesvědčen, že hluboký stát lze velice těžko změnit. Reálné politické možnosti tak považuje za omezené, čímž zpochybňuje smysl voleb. Úplný pesimista ale není a netvrdí, že USA jsou absolutním zlem. „To neznamená, že je to nejhorší ze všech světů,“ vysvětlil NPR. „V podstatě máte na výběr mezi Coca-Colou a Novou Coca-Colou,“ dodal.
Parlament jako „loutkové divadlo“
Lofgren své úvahy rozvinul v knize Hluboký stát, která vyšla v roce 2016 s podtitulem Úpadek ústavy a vzestup stínové vlády. Dílo, v němž dění v Kongresu přirovnal k „loutkovému divadlu“, recenzoval i prominentní mainstreamový britský deník The Financial Times. Nejpozději od té doby si Lofgrenovy myšlenky začaly žít vlastním životem.
Vládnou korporace, postdemokracií je i Česko, říká britský politolog Crouch |
Podle NPR se jich napřed chopili „pokrokáři“, jak se (nejen) v americkém kontextu nejčastěji říká (levicovým) liberálům. Ti zasadili Lofgrenovy názory do svých představ o republikánech, kteří „prováděli politiku spálené země, aby mařili snahy (demokratického) prezidenta Baracka Obamy“.
V podobném duchu, jen v opačném gardu, zneužili Lofgrena i republikáni. Ti hluboký stát vykreslují jako demokratům nakloněné byrokraty, kteří hází klacky pod nohy Trumpovi. Ten se sám termínem v dezinterpretované podobě ohání.
Například na loňském shromáždění tvrdil, že „skutečnou hrozbou pro samotnou demokracii jsou nevolení činitelé hlubokého státu, kteří pohrdají voliči a prosazují svoji tajnou agendu“.
Miliardář Trump (ale ani NPR) však nepřipomíná, že Lofgren obnažoval i „disproporční“ vliv korporací a soukromých zájmů na politiku, ba i soudy. A že oněmi „korporátními oligarchy“ nazval bratry Kochovi, významné sponzory republikánů.
„Vypustil jsem Frankensteina“
Když Trump v lednu 2017 nastoupil do Bílého domu, jemu blízký konzervativní web Breitbart začal o hlubokém státu hodně (dez)informovat. Pojem pak zdomácněl i v jiných (serióznějších) médiích. V přepisech televizních pořadů z roku 2016 se vyskytl 64krát, v roce 2017 už téměř 2300krát. Loni zazněl skoro 5000krát, hodně na televizi Fox News, jež je spřízněná s Trumpem.
Slavný konspirační teoretik narazil. Blokují ho Facebook, Apple i YouTube |
Na jednom z mnoha konspiračních webů Infowars.com odhadl Google vyhledávač přibližně 20 000 zmínek výrazu hluboký stát. Některé jsou ale už z roku 2010.
Termín je všude jen výjimečně používán ve smyslu, jaký mu dal jeho popularizátor. „Je to jako kdybych vypustil tento živočišný druh nebo možná tohoto Frankensteina do volné přírody. To, co dělá, nemohu kontrolovat,“ uvedl Lofgren.
Původní autor pojmu hluboký stát je nejasný, stejně jako doba a kontext, kdy se poprvé vynořil. Například už v roce 2013 vyšla v USA kniha s výrazem hluboký stát v názvu.
V mainstreamovém britském deníku The Guardian se termín vyskytl nejpozději v roce 2010. Tehdy byl použit jako označení pro britské vládní úředníky, kteří prý tají informace o válce v Iráku. Pokud lze za hluboký stát považovat (především) úředníky, pak hluboký stát možná tvořil i samotný Lofgren.
Hluboký, hlubinný i hloubkový
Kořeny představy spikleneckého hlubokého státu někteří vysledovali až do starověkého Říma. V posledních desetiletích se výrazem charakterizovaly nejvíc země jako Turecko a Pákistán, kde údajně bezpečnostní složky poroučely voleným vládám.
Spisovatel John Le Carré se přiznal ke špiónáži |
Lofgren říká, že se s pojmem poprvé setkal ve špionážním románu Delikátní pravda, který v roce 2013 vydal britský spisovatel John le Carré.
„Myslím, že je to hloupá myšlenka. Neexistuje žádný „hluboký stát“. To, co lidé považují za „hluboký stát“ jsou prostě američtí úředníci, zajišťující sociální zabezpečení, opravy silnic, zdravotnictví,“ tvrdí bývalý ředitel tajné služby CIA John McLaughlin.
V Česku zmatení posiluje i nejednotnost překladů. Pravicový intelektuál Roman Joch hovoří o (údajném) „hlubokém státě“. Levicový intelektuál Petr Schnur upřednostnil termín „hloubkový stát“. Třetí možnost překladu, totiž „hlubinný stát“, zvolil web Britské listy. A také ruská státní tisková agentura Sputnik a konspirační teorie šířící weby Zvědavec a nwoo.org.
