Naposledy zničil v prestižním texaském derby Houston Rockets 41 body, 10 asistencemi a šesti doskoky. Jeho bodové zápisy z předchozích tří duelů zní: 42, 35, 30. Zdá se být nezastavitelným. Dominuje. Řádí. A to je mu pořád jen dvacet let!
Luka Dončič v posledních čtyřech utkáních:
Celé to působí skoro jako sportovní zázrak: kluk z Lublaně večer co večer pokořuje americké ikony. Ale on tak trochu zázračný je.
Real? Ten mládežnický tým?
Syn bývalého basketbalisty si údajně na oranžový míč poprvé sáhl už v sedmi měsících. Odmala válel mezi výrazně staršími. V pouhých 16 letech nebojácně vletěl do áčka Realu Madrid. Jako teenager se stal MVP Euroligy a dotáhl Slovinsko k evropskému zlatu. Pořád málo?
Pro Phoenix a Sacramento, držitele dvou nejvyšších draftových pozic z roku 2018, ano.
„Pořád věřím, že Evropané jsou oproti talentům hrajícím v Americe znevýhodnění. Většina lidí s rozhodovacími pravomocemi se podívá do Evropy jednou dvakrát - a co když si zrovna ten kluk vybere horší večer?“ vysvětluje novinář Jonathan Givony, který se pro ESPN zabývá právě talenty.
Časy, kdy se na basketbalisty zpoza Atlantiku automaticky hledělo jako na nedouky, jsou pryč, ale určitá skepse přetrvává. Jak jednou líčil Phillip Parun, agent Tomáše Satoranského: „NBA je v tomhle zapeklitá. Když Dončič přicházel, tak Real nazývali dobrým mládežnickým týmem.“
Souboj superhvězd ovládl trhač rekordů Dončič. Ale i Harden se činil |
Dokonce ani nejtěžší odehrané minuty v Eurolize někdy nejsou dostatečně těžkým důkazním břemenem. „V Americe se musíte furt zlepšovat. Je jedno, co jste dokázali dříve,“ říkal Satoranský. „Ale O. K., Luka je výjimečný. A od prvního zápasu v NBA neskutečně roste.“
Naposledy se o tom přesvědčil Houston. Ani nedávný nejužitečnější muž ligy James Harden na něj nestačil. Tohle byla Dončičova show.
Umí všechno. Radost pohledět!
Čím to dělá? Míra talentu je zřejmá i laikovi, ale on má mimořádnou také mysl. Někdy působí až domýšlivě, což v NBA nemusí být na škodu - naopak. Hranice mezi nabubřelostí a nutným sebevědomím se často stírá. Jako když on sám říkal: „Možná má hřiště v NBA o něco jiné rozměry, možná je to rychlejší a je tady spousta superhvězd. Ale pořád je to jen basketbal, ne?“
Tohle byla dle Givonyho podstata volby. Řada týmů si zkrátka myslela, snad v přílišné zahleděnosti do NBA, že Dončič nemůže být o moc lepší než v Evropě. Že už naráží hlavou do stropu a že se ve vyšší konkurenci tak dobře neprosadí. Chyba, velká chyba!
„Pořád ještě nemá tělo chlapa. Bude se jen zlepšovat,“ věří mu teď Mike D’Antoni, trenérský bard se zkušenostmi z obou břehů Atlantiku. Jiná legenda Gregg Popovich přidává: „Umí všechno. Má krásný styl, dostatek sebevědomí. Zkrátka radost pohledět.“
Pro statistikami posedlé zámoří je tu následující čerstvý důkaz: po kanonádě s Houstonem se Dončič dostal přes 2 000 bodů, 500 asistencí a 500 doskoků, což před ním zvládl rychleji jen Oscar Robertson, hvězda 60. let a jeden z nejslavnějších basketbalistů 20. století.
I proto na Dončiče fanoušci křičeli „MVP“, on se jen usmál a zvedl palce jako gesto díků. „Hlavním cílem je dostat se do play off,“ pronesl. Pokud sám nesleví, bude takový cíl jeho týmu brzo malý.
