Na místo ji na vozíku za autem přivezl kovolitec Roman Hvězda, který ji opravoval. Vzápětí přijel jeřáb s vysunovacím ramenem.
Hvězda s pomocníkem omotal popruhy kolem ležící sochy a jeřábník ji zvedl. Pak ji postavil na zem.
Když Hvězda popruhy upravil, rameno jeřábu neslo Koželuha asi 20 metrů vzduchem na původní místo. Podařilo se ho usadit téměř na milimetr přesně. Celá instalace trvala přibližně hodinu.
„Doufám, že se bude líbit,“ řekl potom s úlevou Hvězda.
Sám nejlépe ví, že několikaměsíční práce nebyla jednoduchá, i když už má s podobnými zakázkami zkušenosti. Odléval například sochy Tomáše a Jana Antonína Baťových, které stojí opodál - před 21. budovou baťovského areálu.
„Opravovat je vždy složitější než stavět něco nového. Nejhorší bylo dostat se ke šroubům, ty špatné vyklepnout a vyměnit za nerezové,“ podotkl kovolitec z Tečovic.
Na díle sochaře Bohumila Jahody (1910–1969) musel zkontrolovat asi 300 šroubů, které postavu v nadživotní velikosti drží pohromadě. Složená je jako všechny sochy z více dílů.
Aby se dostal dovnitř, vyřezal do ní otvory, jimiž vsunul dovnitř i kameru, aby měl přehled o stavu šroubů i na málo přístupných místech. „Pak jsem otvor zavařil a zacizeloval,“ upřesnil Hvězda.
Socha prošla v roce 1994 dílčí opravou, když ji odborníci pískovali, ale neudělali to pečlivě. Navíc povrch potom nezavoskovali.
„Otevřela se spousta spojů mezi díly, kterými dovnitř tekla voda. Musel jsem je znovu zavařit, na zádech či na rameni,“ přiblížil Hvězda.
Sochu také očistil a potom napatinoval a navoskoval, aby získala prakticky původní podobu. Podle Hvězdy by mohla stát na náměstí Práce bez zásahu dalších 70 let.
Socha Koželuha není jediným Jahodovým dílem ve Zlínském kraji. Například pro rodnou Bystřici pod Hostýnem vytvořil sochu děvčete.
