The Irishman představuje nejnovější přírůstek do žánru, který diváky i filmaře fascinuje už desítky let. Podle kritiků zabývajících se popkulturou není div, že Hollywood produkuje tolik snímků kombinujících rodinná dramata, příběhy z podsvětí, násilí i vzestupy a pády lidí, kteří usilují o dosažení takzvaného amerického snu.
"Ten žánr je přesně na pomezí toho, jakou měrou nás fascinuje zločin, a pro nás uvěřitelných rodinných příběhů," míní David Schmid, docent anglistiky na Univerzitě v Buffalu a editor série knih Violence in American Popular Culture (Násilí v americké popkultuře).
The Irishman, ve kterém účinkují Robert De Niro, Al Pacino a Joe Pesci, v tomto ohledu navazuje na dlouhou řadu titulů počínaje Malým Cézarem z roku 1931 přes slavného Kmotra režiséra Francise Forda Coppoly ze 70. let minulého století až třeba po seriál Rodina Sopranů. Získaly nesčetně cen a dosáhly značných komerčních úspěchů.
Režisér Martin Scorsese se navíc svou novinkou vrací k příběhům z italsko-amerického podsvětí, které v 90. letech vyprávěl ve filmech Mafiáni nebo Casino. V kombinaci s tím, jak příznivé recenze získává, je také proto The Irishman považován za kandidáta na příští ceny Oscar.
"Co do velkých amerických epických příběhů gangsterky v mnoha ohledech nahradily dřívější westerny," míní Robert Thompson, profesor populární kultury na univerzitě v newyorském Syracuse.
Podle něj se v tomto žánru střetává svět ulice a geografických hranic. "Často jsou to přece skvělé příběhy o imigrantech," říká o gangsterkách.
Početné italsko-americké rodiny, které se scházejí u večeře a pojídají těstoviny, jsou pro publikum lákavé. Snadno se s nimi identifikuje, i když postavy stojí na opačné straně zákona. Stejně tak filmy o mafiánech ukazují jinou stránku příběhů o uprchlících, kteří do Ameriky přišli začít nový život, shrnuje Robert Thompson.
Když televize HBO na přelomu tisíciletí uvedla seriál Rodina Sopránů o pocitově neukotveném šéfovi mafiánské rodiny, prohloubila už tehdy patrnou dvojznačnost ve znázorňování gangsterů na plátně.
Právě proto jsou tyto postavy pro diváky tak atraktivní. "O všechny tyhle neurotické mafiány se tolik zajímáme proto, že se umíme vcítit do jejich kůže, chápeme, že dělají práci, kterou dělat nechtějí," poznamenává David Schmid z Univerzity v Buffalu.
Přestože ke gangsterkám neodmyslitelně patří také násilí, filmy z podsvětí jsou paradoxně často méně krvavé než dnešní běžné akční snímky. "Kdybyste natočili opravdu násilný snímek o mafiánech, lidi se na něj zase tak moc nepohrnou," míní Schmid.
"Diváci mají raději v podstatě romantický příběh o uprchlíkovi, který začíná na ulici a od nuly se vypracuje až na kmotra mafiánského klanu," dodává.
