LN: Jak často se stává, že odhalíte riziko cukrovky?
Takové případy jsou, bohužel, velmi časté, dokonce jich rapidně přibývá. Přijdeme na ně při preventivních prohlídkách, mnohdy v rámci předoperačních vyšetření. Mluvíme o takzvaném prediabetu, což znamená zvýšenou hladinu cukru v krvi, která ještě neznamená přímo diagnózu diabetu, ale výrazně zvyšuje pravděpodobnost jeho propuknutí.
Epidemie cukrovky trápí milion Čechů, léčí se už každý třetí senior |
Lze to řešit nastavením správné životosprávy, životního stylu, medikací, která upravuje zpracování cukru v organismu. To vše je v kompetenci praktického lékaře. Především musí dbát na to, aby pacient docházel na pravidelné kontroly, při nichž mohu hladinu cukru sledovat. Ta se totiž může rychle měnit. Leckdy nejen kvůli tomu, že pacient třeba nerespektuje doporučený režim, ale zejména v pokročilejším věku se organismus chová nevyzpytatelně. Takže i velmi odpovědnému člověku se může stát, že hladina cukru dosáhne riskantní míry.
LN: Můžeme sami nějak rozpoznat riziko cukrovky nebo již její přítomnost v organismu?
Typickými příznaky je unavenost, permanentní nepřirozená žízeň a časté močení. Rozvinutá cukrovka pak narušuje funkci takřka všech orgánů, zejména střev, jater, slinivky a trávicího ústrojí plus cévního systému. V takové fázi už je dotyčný těžce nemocný a bez pomoci lékaře se neobejde, i když se může stát, že netuší, co je počáteční příčinou. Výsledkem může být, že skončí na dialýze kvůli selhání ledvin, které nejsou schopny se vypořádat s odpadními látkami. Bude mu selhávat zrak, cévní obtíže mohou i v současnosti vést k nutné amputaci dolní končetiny…
LN: Jakou péči vyžadují již evidovaní diabetici?
U těch je role nás, praktických lékařů, do značné míry omezená. Hlavní postavení má diabetolog. Jen on má pravomoc předepisovat důležité léky, jen on je schopen určit správnou medikaci. Já mohu u svých pacientů jen apelovat na to, aby konzultace a vyšetření u diabetologa nezanedbávali. Ti mají větší erudici ohledně typů léků; jejichž nabídka se naštěstí v poslední době zvýšila, a lze je ordinovat cíleně podle konkrétních typů a závažnosti problémů. Inzulin, který je stále v povědomí veřejnosti považován za hlavní součást léčby, nastupuje dnes až ve velmi vyhrocených stadiích nemoci.
LN: Inzulin už tedy není „samozřejmostí“ pro každého diabetika?
Spektrum léků ho odsouvá do skutečně nouzové situace.
LN: Samostatným problémem je cukrovka u těhotných žen…
Zajímavostí je možná pro laiky tzv. těhotenská cukrovka. Spočívá v tom, že u ženy zaznamenáme zvýšenou hladinu cukru během těhotenství, ačkoli v minulosti tímto problémem nikdy netrpěla. A po porodu je hladina opět v normě, nijak zdravotně neutrpěla ani rodička, ani dítě.
V závažnějších případech, tím myslím, že matka skutečně trpí diabetem nebo je diagnostikován prediabetes, si to dnes velmi pečlivě dokážou ohlídat gynekologové. Pravidelné prohlídky zabrání v tomto směru jakémukoli ohrožení matky i dítěte. Velmi vzácná cukrovka 1. typu může postihnout i novorozeně, ale to by byla úplně jiná kapitola, protože tato choroba je stále zahalena řadou tajemství. Pro léčbu platí stejná pravidla, o jakých byla řeč. Jedná se o nemoc nevyléčitelnou u 1. i 2. typu, lze jen zbrzdit, v nejlepším případě zastavit její progresi.
LN: Lze shrnout obecné principy léčby a prevence?
Zdravý životní styl. Tím míním pohyb obecně, hlavně u těch, kteří trpí nadváhou. Zhubnutí o pár kilo znamená nezanedbatelné snížení cukru v krvi. Jíst hodně zeleniny, vyvarovat se tučných jídel. Nekouřit, protože souvislost cukrovky s kardiovaskulárními obtížemi je známá. I proto by si každý měl kontrolovat tlak, zkrátka o sebe po všech stránkách dbát.
Ze svého profesionálního hlediska musím zdůraznit nutnost pravidelných kontrol u praktického lékaře a měření hladiny cukru. Právě u lidí, kteří tohle zanedbávají, a je jich dost, zjišťuji chronické, dlouhodobě neléčené komplikace ve funkci mnoha orgánů, jejichž prapůvodní příčinou je diabetes nebo v lepším případě prediabetes.
LN: Jaká věková kategorie by měla nejvíc dbát o své zdraví, když jde o riziko cukrovky?
Může se vynořit kdykoli. Výjimkou není kolem pětadvacátého roku, ale obecně platí, že s rostoucím věkem se riziko zvyšuje. Už v pětadvaceti je řada případů, po čtyřicítce víc, a pak to dál narůstá. Nechat si změřit hladinu cukru v krvi se vyplatí při každé příležitosti.
