Ve čtvrtek 21. listopadu 2019 probíhal již v pořadí druhý den Mediálního fóra pořádaný deníkem Mezinárodní život. Dopoledne probíhala diskuze v sekcích „Současný svět a odpovědnost žurnalistiky“ a jedna z diskusních otázek cílila na hledání vzájemné rovnováhy mezi jedincem, médii a státem. Diskuze se účastnili novináři se zkušenostmi s válečným konfliktem na Balkáně nebo s terorem v Pákistánu, ale vystoupil třeba i Nor Bjørn Nistad z Kaleidoskopu, přezdívaný v českých odborných kruzích na dezinformace jako „šílenec“.
Suverenita jedince, suverenita média, suverenita státu a hledání vzájemné rovnováhy, to byla první diskusní otázka na dopolední část konference.
První se ujala slova Branka Djukic ze Srbska, novinářka a ředitelka Tanjug News Agency. Podle ní politika a média velmi ovlivňují lidi. Válečné zločiny, které se odehrály na Balkáně, ovlivňují dobu a média jsou v těžké pozici. Ptá se, co mají dělat? Bez připsaného komentáře mohou nějaká tvrzení znít jako pravdivá a snadno by mohla vypadat jako stanovisko celého národa, byť jde o tvrzení jedince. Například v předvolební kampani zaznívají jiné počty zabitých lidí v konfliktu, počty mrtvých jsou podhodnocovány, a to přeci nejde přejít bez přidaného komentáře jiných historiků, kteří operují s mnohem vyššími čísly. A zvlášť pokud se ví, že děda tohoto politického kandidáta měl přímý podíl na likvidaci občanů země. Etika je součástí dění a nesmíme se zříkat odpovědnosti, která má být na prvním místě.
Kulturolog a profesor na Moskevské státní univerzitě Jens Wendland reprezentoval v panelu Německo. Pojednával o vztahu státu, jedince, médií a jejich suverenity v digitální době. Německá média prochází velkou transformací. Po druhé světové válce sloužila jako propagandistický nástroj, veřejná média se snažila přispět k integraci. Současná digitalizace médií má vliv na tištěná média, denní objem prodaných výtisků klesá. Probíhá transformace celého trhu se žurnalistikou, který přechází na internet. Zároveň se dřívější konzumenti stávají aktivními blogery a tradiční média zaspala dobu.
Istvan Pinter z Maďarska, prezident Geopolitické rady, se podíval na svobodu tisku geopolitickými brýlemi. Zkorumpovaná žurnalistika podle něj mohla způsobit velkou ekonomickou krizi v roce 1929, která vedla k pádu ekonomiky. Jak se to médiím podařilo? Tiskla se falešná data o ekonomice, zbortily se trhy, vzrostla nezaměstnanost a to vedlo k nárůstu nacismu v Evropě. V Americe zreformovali státní ekonomiku skrze opatření New Deal během vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta, kdy zavedli nová pravidla ekonomického trhu. Inovace vytvořily nové platformy pro média – televize, tisk i digitální média. Lidé ale musí volit mezi svobodou slova a informační válkou. Média pod vlajkou svobody slova odmítají státní regulace, jsou napojená na politickou moc a mohou zničit politický status quo. Novináři byli nahrazeni tvůrci obsahu. Máme skandály typu Cambridge Analytica, i vznikající systém na Facebooku pro maximalizaci zisku. Ale co odpovědnost? Technologické monopoly mohou rozhodnout, jaký obsah zobrazit tomu či onomu člověku. V Rusku stát přebral odpovědnost za informační prostor. Jsou USA dostatečně silné, aby prolomily monopol?
Další z řečníků, Nor Bjørn Nistad z Kaleidoskopu, je představitelem toho, čemu u nás říkáme „proruský aktivista“. V mediálních debatách v Norsku se označil za zastánce režimu Vladimíra Putina, který obhajuje anexi Krymu. Dřív působil na univerzitě v Oslu jako historik, ale v současné době již není přidružen k žádné výzkumné instituci. Podle Nistada například homosexualita není lidským právem a kritika mezinárodního společenství vůči zacházení s homosexuály v Rusku je zásahem do jeho vnitřních záležitostí. Univerzitu v Oslu prý musel opustit, protože je proruský. Jeho historické publikace recenzenti označují za nebezpečný pokus o přepisování historie, která je falšována.
Během Mediálního fóra 2019 představil norská média, která často kopírují z The New York Times a mají finanční podporu z vládního fondu. Až do 70. a 80. let měla ideologický profil, dnes podporují liberalismus a globalismus. Kritizují Brexit, Trumpa, zastávají se migrantů, jdou proti Putinovi a démonizují Čínu. Takový je norský trh masmédií.
Je historik a má malé informační centrum, které informuje o dění na Ukrajině. Komunikuje rovněž s masmédii například o Americe a obhajuje před nimi Trumpa, neboť si myslí, že s ním bude svět mírovější. Ale masmédia jeho text odmítla zveřejnit, přitom má doktorát z historie. Text je ale dohledatelný na internetu.
Když probíhají v Rusku demonstrace, Navalnyj je vykreslován v médiích vždy jako hrdina a kdyby prý byly v Rusku svobodné volby, vyhrál by je. On ale tvrdí, že Navalnyj je extrémista a veřejnost by měla být informována o extrémistických stanoviscích tohoto člověka.
A dále se ptá, proč malajsijské letadlo letělo nad válečnou zónou, proč to Ukrajina dovolila? Všechny listy se touto otázkou odmítly zabývat.
Pozn. Média se touto otázkou zabývala. Podle Nizozemského bezpečnostního úřadu ukrajinské úřady pochybily, když nad oblastí konfliktu neuzavřely celý vzdušný prostor, ne jen nižší letové hladiny. Zároveň se však nikdo nedomníval, že by letadlům hrozilo nějaké nebezpečí.
Pokud řeknete, že masová migrace škodí, přijdete o práci a už ji nedostanete, stejně tak se nenosí říkat, že Trump je dobrý prezident. Myslí si, že v Norsku je omezena svoboda projevu. Vznikají internetové noviny, ale většina má malý počet čtenářů. Jen asi sedm z nich má vliv a ty kritizují masovou imigraci. Alternativní zdroje pravidelně informují o ruské politice. Část norské populace už nevěří masmédiím a ty nenávidí alternativní média a snaží se je potlačit.
Norové, i když nemají televizi, musí za ni platit poplatky. Také vznikl úřad na boj s desinformacemi a děti ve školách se učí nevěřit alternativním médiím.
Farhat Asif z Pákistánu nedostala víza a proto komunikovala přes telekonferenci. V Pákistánu mají první rok demokratickou vládu (Pákistánské hnutí za demokracii vyhrálo volby v roce 2018, prosazuje islámskou demokracii), ale je to země, kde vládli dříve i vojenští představitelé. Nová vláda soutěží s Indií o hegemonii moci. Svrchovanost je v jejich zemi velké téma a rovnováhu hledají. Digitální a sociální média získala velký vliv, s jejich pomocí se zapojili do války proti teroru.
Malik Ayub Sumbal, politický analytik zastupující Ázerbájdžán, popisoval, jak se média neustále snaží prokázat, že něco není v pořádku, ale ztrácejí kvůli tomu důvěryhodnost, protože lidé takový negativismus dlouho nevydrží. Informační válka už dávno neprobíhá jen na obrazovkách. Média jsou dnes občanská, každý může být novinář. Lidé se mohou připojit na internet a narušit monopol. Až nastoupí 5G síť, tak tradiční média se už neobhájí. Mají problém. Od tradičních médií se časem opustí. Informační zdroje se rozrostly, lidé si vše mohou ověřovat. Po odpovědnosti médií by se mělo volat na globální úrovni.
