Po Bezrukém Frantíkovi uvedlo Divadlo pod Palmovkou svou druhou letošní inscenaci s názvem Happy Chicken CZ – Drůbeží farma. Pod ní je autorsky podepsán umělecký šéf a ředitel divadla Michal Lang. Premiéra se nikoli náhodou odehrála symbolicky pár dní před třicátým výročím Sametové revoluce. Jedním z témat je totiž manipulace. Ke škodě celé inscenace však není tématem jediným.
Fiktivní maloměsto Český Bruntál se nachází poblíž hranic s Německem a je známé hlavně díky firmě Happy Bruntál cz, pod niž spadají i drůbežárna Happy Chicken CZ a hnojařský podnik Happy Fast. Majitele celého koncernu Jana Jarotu staršího momentálně zaměstnává politický post v hlavním městě, o firmu se proto stará jeho syn Jan Jarota mladší. Důležité je také říct, že místní drůbežárna zaměstnává celé město. Ostatně, žádný jiný podnik v Českém Bruntále, který by mohl konkurovat pracovními nabídkami, ani není.
Obyvatele města by ani nenapadlo o svém zaměstnavateli pochybovat, nebýt té reportáže. Jistá neomarxistická svině, tedy reportérka z České televize, se nechala inkognito v drůbežárně zaměstnat a natočila zde špatné zacházení s brojlery. Navrch přidala ještě obvinění, že jsou kuřata krmena kdo ví čím. Jarota mladší proto musí přijít s okamžitým řešením. Rozhodne se natočit svou vlastní reportáž, která bude reakcí na tu špínu, kterou na něj nakydala Česká televize. Což nebude jen tak, proto z Prahy přijíždí režisér Thomas Zeus.
To však stále není všechno. Postupně se zjistí, že kuřata jsou opravdu krmena kdo ví čím a českobruntálští muži do jednoho trpí gynekomastií. V Českém Bruntále také působí odbojová skupina Český Bruntál nedáme, financovaná nepřekvapivě Jarotou, která hlídá podél hranice, zdali už k nám nemíří ta migrační vlna. Kuba Albert po dvou letech zbytečných hlídek trochu pochybuje, že se k nám nějací migranti vůbec chystají, a tak se kamioňák Ondřej, vůdce odboje, který si přivydělává pašováním migrantů po Evropě, rozhodne nějaké ty migranty přivézt a vypustit v lese, aby ve svých souputnících přiživil strach a odhodlání. Jeho přítelkyně Kamila a bratr Adam se je však rozhodnou zachránit.
Veškeré potíže svou výmluvností Jarota mladší vyřeší. Na veškerá obvinění reaguje výmluvou, že je jen nastrčenou loutkou svého otce, který o ničem nerozhoduje. Na stížnosti zaměstnanců reaguje sliby o lepší budoucnosti – všechno bude, až Jarota mladší bude opravdu v čele firmy. Zkrátka slibem nezarmoutíš. A když se objeví opravdový potížista, jakým je Kuba Albert, je na čase vytáhnout citové vydíraní a řeči jako „známe se od školky“, „jsme přece kamarádi“ a „jedeme v tom spolu“. A kdyby ani to nepomohlo, stačí Kubovi připomenout, že takhle rychlý karierní postup by ho nikde jinde nečekal a že jeho výplata také přeci není vůbec špatná.
Je očividné, na koho inscenace naráží a na koho chce upozornit. Už jen při zmíněné reportáži nelze nevzpomenout na novinářku Sašu Uhlovou, která se nechala zaměstnat ve vodňanské drůbežárně patřící Agrofertu. Otázku, nakolik je tento apel v naší společnosti potřeba, přenechám k zodpovězení divákovi. Nechť si každý utvoří názor sám na základě svých politických a společenských preferencí. V tomto mi soudit nepřísluší. Nicméně se nedokážu ubránit dojmu, že témat během představení zaznělo až příliš mnoho. Ze spojení kuřat a imigrantů vznikl nepříjemný guláš, nad nímž se navíc vznášel stín Pavilonu C, který ukrývá také nějakou šmelinu, ovšem jakou, se nedozvíme. Představení přesto mělo své světlé okamžiky, ale stejně tak naprosto zbytečné momenty.
Jedním z těch světlých okamžiků je vyprávění Kuby Alberta (Jakuba Albrechta) o cestě kamioňáka Míly (Milan Mikulčík) ze Salzburgu do Lince přes Alpy. Ostatně, Míla je vůbec exemplář… Naopak spíše útrpná byla scéna s nacvičováním slepičí choreografie a následné osahávání mužských ňader. Vtip se slepičími maskami, které připomenou kukly Ku-klux-klanu se také zadrhl někde na půli cesty, stejně jako nacistická svatyně Ondřejova dědečka.
Co se jednotlivých postav týče, nelze po herecké stránce nikomu nic vytknout. Jednotlivé charaktery byly vykresleny perfektně, ať už se jednalo o zmíněného Mílu s Kubou či úlisného Jarotu (Jan Teplý), horlivého Daniela (Daniel Krečmar), Romku Helu (Natálie Šilarová) nebo pražského hejska s Lime koloběžkou Thomase (Tomáš Dianiška).
V průběhu představení jsem se nedokázala ubránit ani dalším evokacím. Plytké tlachání v hospodě a snaha uměle vyvolat konflikt s etnickou menšinou mi připomněla obdobnou zápletku v seriálu Most!, kuřata krmená anabolickými steroidy, po nichž mužům rostou prsa, se zase objevila v seriálu Kosmo. Nakonec se proto musím ptát, zda by tato inscenace nedopadla lépe jako osmidílný televizní seriál než 160minutové divadelní představení, které v hloubce jeviště zůstává poněkud ploché, i právě kvůli přemíře obsažených témat.
Na závěr bych ještě zmínila výběr hudby. Kuřecí znělka, kterou k vašemu oblažení přidávám, hrála po každé (každičké!) scéně a upřímně to považuji za akt již na samé hraně sadismu vůči divákovi. S takto bizarním hudebním podkresem si nejsem jistá, zda tvůrci chtějí, abychom inscenaci vůbec brali vážně. Nezbývá mi než nad ní bezmocně lomit rukama.
DIVADLO: HAPPY CHICKEN CZ – DRŮBEŽÍ FARMA
Námět a režie: Michal Lang
Dramaturgie: Ladislav Stýblo
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Ivana Brádková
Hlasová spolupráce: Regina Szymiková
Foto: Petr Neubert
Hrají: Jan Teplý, Ondřej Veselý, Adam Vacula, Kamila Trnková, Jakub Albrecht, Martin Němec, Milan Mikulčík, Tomáš Dianiška, Miroslav Hora, Daniel Krečmar, Anna Bazgerová, Pavel Skřípal, Maxime Mededa, Lamis Zakaria, Isabelle Dirlbeck, Natálie Šilarová
www.podpalmovkou.cz
