Ačkoli v sobě cítil rockerskou duši, cesta ho svedla k popové hudbě. Svoji kariéru Petr Rezek odstartoval v 60. letech a začátky byly všelijaké. Významným mezníkem se pro něj stala spolupráce s Karlem Černochem v Juventusu, zároveň si ale musel přivydělávat jako asistent režie v Československém rozhlase, kde v podstatě jen běhal režisérům pro svačiny. Do toho se roku 1968 oženil se zpěvačkou Irenou Kubákovou a přivítal na světě synka Petra.

Irena se v té době věnovala naplno kariéře a protože sklízela větší úspěchy i peníze, na mateřskou se odebral Rezek. Dva roky láskyplně pečoval o miminko, než mu manželka uštědřila životní ránu: zničehonic emigrovala do zahraničí a synka vzala s sebou. Zpěvák o něm už více neslyšel, i když o kontakt dlouho usiloval.

Svůj žal utápěl v tvůrčí činnosti. Přelomový byl pro něho rok 1976, kdy se stal pěveckým partnerem Hany Zagorové. Z výsluní ho o pět let později "vyšoupli" Petr Kotvald a Stanislav Hložek, které kapelník Karel Vágner považoval za marketingově přitažlivější. Rezek na to konto založil vlastní kapelu Centrum a vydržel s ní koncertovat až do předrevolučního léta 1989.

Zagorová na svého koncertního druha nezapomněla a na pódium si ho zvala ještě po další dlouhá léta. Rezek se přesto stáhl do ústraní, k čemuž přispěla i další krize v osobním životě: jeho druhá manželka se dala na podnikání, odešla od něho a nechala mu doma na starost dva malé synky, dvojčata.

Bohémského života si hudebník opravdu užívat nemohl. Přes den pracoval, večer vařil, pral, žehlil a připravoval chlapce do školy. Oba ale vycepoval na výbornou, protože vystudovali vysoké školy a dodnes mají s tátou pěkný vztah.

Rezkovi se do třetice podařilo najít ženu, která je podle jeho slov "báječná", a tak na stará kolena nezůstal sám.