Z cukrárny do SS

Richard Baer se narodil roku 1911 v bavorském městečku Floss a vyučil se cukrářem. Pečení sladkých dobrůtek však v době ekonomické krize nebylo zrovna perspektivní činností, obyvatelé Německa na počátku 30. let byli rádi, když měli aspoň na suchý chleba. Baer se ocitl bez práce a hledal pro sebe jiné uplatnění.

Nabídla mu ho nacistická strana, která mladým mužům slibovala možnost strmé kariéry. Baer se toho chytil a brzy na sebe oblékl i uniformu SS. Když se Hitler dostal roku 1933 k moci, stoupat začala i hvězda Baerova. Z postu dozorce v pracovním táboře Dachau se dostal do výběrové bojové jednotky Totenkopf a v roce 1942 přijal místo zástupce velitele v táboře Neuengamm.

O dva roky později šéf SS Heinrich Himmler odvolal Arthura Liebehenschela z postu velitele osvětimského tábora Birkenau (Březinka), údajně pro nedostatečně tvrdý přístup. Liebehenschelův úřad převzal Richard Baer a svému nadřízenému chtěl hned dokázat, že se ho zhostí lépe. V Březince zavedl nový systém, který měl likvidovat Židy rychleji a efektivněji. K nádraží nechal přistavět prostranství se širokými rampami, kde byli příchozí z transportů hned po příjezdu rozděleni do dvou skupin: jedna měla v lágru pracovat, druhá rovnou zemřít.

Půl milionu obětí

Vinou Baerova systému bylo jen v roce 1944 zplynováno půl milionu lidí. Velitel se hromadného vraždění často účastnil osobně, podle svědků nahlížel do komory kukátkem ve zdi a podle reakcí obětí nechával připouštět či naopak ubírat jedovatý Cyklon B.

V listopadu už osvětimské tábory ohrožoval postup sovětské armády, a tak se plynové komory narychlo rozmontovaly, aby na místě nezůstaly důkazy o válečných zločinech. V lednu roku 1945 Baer nechal většinu vězňů převézt do jiných táborů, slabí a nemocní byli zastřeleni. Asi 85 tisíc lidí se vydalo na tzv. pochod smrti. A pak se nacista Baer po anglicku vytratil.

Když se po válce rozběhl hon na válečné zločince, na jeho jméno se jaksi pozapomnělo. Nikdo ho nehledal až do konce 50. let, kdy se procesy rozběhly nanovo a na listině hledaných se konečně objevil i on.

Smrt si pro něj přišla brzy

Na Bauerovo dopadení byla vypsána odměna ve výši 10 tisíc marek a všechny noviny otiskly nacistovu fotografii. Hned po týdnu kdosi policii oznámil, že v lese u Hamburku žije lesní dělník jménem Karl Egon Neumann, který je hledanému zločinci podobný, a navíc ho často navštěvuje jistá Maria Josepha Baerová.

Baer byl zadržen těsně před Vánocemi roku 1960 a převezen do vazby. O tři roky později zemřel ve věku 52 let na selhání srdce, aniž se dočkal rozsudku.