Imogen Hermes Gowarová: Mořská panna a paní Hancocková

Imogen Hermes Gowarová, nová opěvovaná britská talentovaná spisovatelka, vytvořila nezapomenutelný a okouzlující příběh o posedlosti, záhadném tajemství a nejhlubších tužbách. Jednoho zářijového večera roku 1785 zaslechne ovdovělý obchodník Jonah Hancock neodbytné klepání na dveře svého domu. Je to jeho přítel a kapitán jeho lodi, který se konečně vrací po dlouhé době domů. Místo svěřené lodi a očekávaného nákladu však přiváží – mořskou pannu. Tahle ale rozhodně nenaplňuje představy svůdné bytosti s líbezným hlasem. Je děsivě ošklivá, a je mrtvá.

Norman L. Eisen: Poslední palác

Norman Eisen se v roli amerického velvyslance vrátil v letech 2011 - 2014 do země, z níž jeho matka uprchla před holokaustem. Když se nastěhoval do pražské velvyslanecké rezidence, ke svému překvapení objevil na stěnách pod nábytkem schované svastiky. Symboly nacistického Německa zde zbyly jako stopa po polozapomenuté historii Eisenova nového domova a jako připomínka, že minulost není tak vzdálená, jak by se mohlo zdát.

„Poslední palác je emotivní, elegantně napsaná kniha, fundovaná, ale zároveň velmi poutavá. Eisenovo vyprávění odvážně nahlíží do nejtemnějších koutů dvacátého století a jakoby mimochodem čtenáře vždy znovu zdrtí.“ —Michael Chabon

Verónique Mouginová: Kudy projde jehla

Tomas, řečený Tomi, problémový levák, palice dubová, drzoun a šikula, je v roce 1944 ve věku čtrnácti let s celou rodinou odvlečen z rodného Maďarska do koncentračního tábora. Posléze projde táborů několik, je s ním i jeho otec, pánský mistr krejčovský. Tomi, který otcovým povoláním na svobodě nepokrytě pohrdal, v koncentráku s bezstarostností vlastní mládí předstírá, že umí šít, aby se dostal do tepla krejčovské dílny. Zpočátku ale umí pouze navléknout nit do jehly, řemeslu se tajně, riskantně a postupně učí od ostatních dělníků v dílně.

Kate Atkinsonová: Neuzavřené případy

Dílo, které jako by kombinovalo Agathu Christie s drsnou školou a subtilní kresbou partnerských a rodinných kolizí Richarda Yatese nebo Johna Updikea... Tak o knize, která právě vychází ve druhém vydání referovala iLiteratura. A dál v recenzi píše: Všechny tři případy se po letech dostávají k soukromému detektivovi Jacksonu Brodiemu, který je prototypem chandlerovského detektiva: rozvedený (asi) čtyřicátník, samotář, který je stále ještě dost atraktivní přinejmenším pro ženy ve svém věku. Změna náplně práce z dosavadního sledování nevěrnic na pátrání po zmizelých bývalému policistovi i vojákovi, životem mírně usmýkanému, přijde vhod. Dlouho, více než polovinu knihy, však v případech nenastává žádný velký pokrok – autorka se soustředí hlavně na popis těch, kdo si Brodieho objednali, vesměs lidí, kteří se s tragédií ve své minulosti stále nedokázali vyrovnat. Účastně, ale nikoliv lítostivě sleduje jejich sílící uzavřenost a malé prohry, které se postupně sčítají; najmout Brodieho znamená možná poslední pokus ten trend zvrátit.

Gustein Bakke: V očekávání

V románu Gunsteina Bakkeho V očekávání se spojují tři příběhy: Julia Pastrana, mexická „opičí žena", cestuje v 19. století po Evropě se svým impresáriem a manželem v jedné osobě. Předvádí svůj „zvířecí“ vzhled i kultivované způsoby, dráždí představivost obecenstva. V roce 1860 přijíždí ve vysokém stupni těhotenství do Moskvy a je populárnější než kdy dřív. Všechny totiž zajímá, jestli bude dítě také „zrůda“. O sto let později najde zkrachovalec Finn na skládce v Oslu Juliino vycpané tělo, odnese si ho do maringotky a žije s ním, aby si měl s kým povídat. A v roce 2013 cestuje norská novinářka Kira, těhotná ze znásilnění, do Mexika, aby napsala reportáž z Juliina oficiálního pohřbu. Hlavními tématy tří příběhů jsou život, čas, smrt, normalita, mateřství, lidské tělo a především hranice mezi tím vším. Co je podstatou lidství a co je v nás zvířecího? V kterém okamžiku a za jakých okolností přestáváme být lidmi? Kolážová forma střídá fragmenty klasického vyprávění s úvahami, obrazy a střípky vzpomínek.

Julie Waltonová: Vzkaz na zdi záchodků

Inteligentní a vtipný Adam si právě vyslechl svou diagnózu: trpí schizofrenií. Vidí a slyší lidi, kteří neexistují, realitu a vidiny nedokáže rozlišit. Když začne chodit do nové školy, doufá, že se o jeho nemoci noví spolužáci nedozvědí. A zdá se, že nové léky mu toto přání splní. Adamovi jako by narůstala křídla. Zamiluje se do chytré Mayi a ona jeho city opětuje! Najednou jako by opravdu mohl být tím úplně normálním klukem, za kterého ho Maya považuje. Jenže zázračný preparát začne selhávat… Adam se zoufale snaží uchovat před dívkou své tajemství, ovšem situace se mu pomalu, ale jistě vymyká z rukou. Jak se dokáže vyrovnat s tím, že jeho život nikdy nebude normální? Jak přijmout sebe samého jako nemocného člověka? Hrdinovy citlivé i vtipné introspektivní komentáře v podobě deníkových zápisků umožňují čtenáři nahlédnout do uvažování jedince nuceného žít s vyčerpávající duševní nemocí. Waltonová schizofrenii i život s ní nijak nepřikrášluje a její emotivní, ale nadějeplný příběh pomáhá zbavit tuto nemoc mýtů a děsivosti.