To, co ohromuje finanční svět, je nejistota. Obchodní války, brexit, inverzní křivka, populismus, klimatická krize, migrační krize… To vše zasévá nejistotu, nedůvěru a strach nejen mezi investory, ale i mezi podniky a domácnosti. Indexy, které měří politickou nejistotu, jsou na úrovních, které jsme neviděli ani během finanční krize 2008.
Ať už chceme nebo ne, tak lavina negativních zpráv ovlivňuje naši důvěru. Například důvěra šéfů amerických firem poklesla na tak nízkou úroveň, která v minulosti byla konzistentní s recesí v USA. Abych byl přesný: aby šéfové firem byli takto negativní, tak v minulosti musela v USA už několik měsíců „řádit“ recese. Tentokrát žádná recese neřádí, ekonomika roste. A výsledky amerických firem za 3Q jsou lepší, než se čekalo. Je to prostě v hlavě.
Nepříjemné je, že z hlavy může být krátká cesta do reality. Pokud máte obavy z recese, tak omezíte například investice. To sníží růst ekonomiky a strach a nedůvěra se tak začnou sebenaplňovat. Data nám dokonce ukazují, že negativní efekty vyšší nejistoty na ekonomiku přetrvávají dlouhodobě, protože škrty investic podkopávají dlouhodobý růst produktivity, a tedy i ekonomiky.
Samotná nejistota, například o tom, zda Trump začne obchodní válku s EU, tak už má negativní dopady na ekonomiky USA a EU, aniž by kdy nějaká obchodní válka mezi USA a EU vůbec musela začít.
V ČR se důvěra podniků i domácností sice snížila, ale její úroveň v případě podniků stále nevěstí propad investic a v případě domácností je stále nadprůměrně vysoká.
Co by měla dělat vláda? V minulosti se české vlády chovaly procyklicky. To znamená, že v době recese snižovaly investice, čímž její negativní dopady jen zvětšovaly. Vláda by se měla poučit a měla by nejistotu snižovat proticyklickou politikou, tedy investovat. Jak firmy, tak vláda se totiž mohou z nejistoty a z obav recese proinvestovat.
Autor je ekonom České spořitelny.
