LIBOR VOBORNÍK alias český Tom Platz

Název našeho článku rozhodně nepřehání a troufám si říci, že za americkou ikonou bodybuildingu konce sedmdesátých let nijak v rozvoji nohou nezaostává. Ano, Liboru Voborníkovi daly sudičky do vínku neskutečný potenciál a on ho dokázal dokonale využít. Každý soupeř, který se vedle něho v uplynulých 25 letech postavil – svoji premiéru si totiž odbyl již jako dorostenec v roce 1993 (!) – musel nutně trpět komplexem méněcennosti a nutkavým pocitem, že nohy snad vůbec necvičí…

Libor Voborník v roce 2019

Libor Voborník měl – a stále ještě trochu má – jiný problém. Jak „dorovnat“ horní polovinu těla a tím docílit tolik potřebnou vyváženost rozvoje všech svalových partií? Nebyl to úkol lehký a hlavně vyžadoval trpělivost a roky pravidelného systematického tréninku. To samo o sobě vyžaduje maximální nasazení morálně volních vlastností, jejichž prověrkou nebyl jenom samotný trénink, ale ještě mnohem více nepřízeň osudu v podobě vážné a vleklé nemoci, která mu i notně znepříjemnila život jako takový.

Libor Voborník jako absolutní vítěz IFBB Diamond Cup Hungary 2019, za což získal profesionální licenci IFBB Elite Pro.

Jak se ovšem říká: konec dobrý, všechno dobré. Zdravotní problémy má dnes Libor pod kontrolou a letošní rok bezpochyby znamenal vyvrcholení jeho dosavadní kariéry v podobě absolutního vítězství na Diamond Cup Hungary a zisku profesionální karty IFBB Elite Pro. V té, již poněkud nepřehledné řadě našich profesionálů, jejichž jména kolikrát kulturistická veřejnost nebyla schopna ještě ani vstřebat (tak krátkou historii jejich kariéra má), patří Libor mezi těch několik málo, kteří si statut profesionála rozhodně zaslouží. A to nejenom s ohledem na svojí výkonost, ale i kvůli „odpracovaným“ letům.

Vzorem Arnold
Vraťme se ovšem na konec osmdesátých let, kdy Libor ještě nemá ani ponětí, že nějaká kulturistika existuje. Navštěvoval devítiletku v rodném Náchodě a sportoval jako každý jiný kluk v té době, ale žádný sport neprovozoval závodně. Přelomový rok 1989 s pádem železné opony znamenal mimo jiné i mohutný příliv videokazet s akčními hrdiny, v první řadě s Arnoldem a Stallonem, a tedy i vítanou motivaci pro generaci „náctiletých“. Vždyť kdo by tehdy nechtěl vypadat jako Arnold, viďte?

„Pochopitelně se mi nevyhnul boom akčních filmů. Dozvěděl jsem se tak, že existuje něco jako kulturistika, díky které si mohu vybudovat podobnou postavu, jakou má Arnold. Když jsem měl jít do Litomyšle na Střední zemědělskou technickou školu, tak jsem se v první řadě zajímal o to, zdali je tam posilovna. V Náchodě totiž široko daleko nic, co by se posilovně podobalo, nebylo,“ seznamuje nás Libor se svými začátky.

Sláva, na internátu posilovna byla, sice prachšpatná a s primitivním vybavením, ale to pro mladé tehdejší nadšence nepředstavovalo žádnou překážku. Zásadní kvalitativní změna v tomto ohledu nastala v době, kdy byl ve třetím ročníku. Tehdy se z vojny vrátil Láďa Lněnička a otevřel v Litomyšli první komerční posilovnu. Talentovaného mladíka si Láďa nemohl nevšimnout a nabídl mu, že ho připraví na první závody. Výsledek byl nad očekávání dobrý, protože v roce 1993 nejenom zvítězil mezi staršími dorostenci na mistrovství střední Moravy, ale odvezl si i bronz z mistrovství ČR!

Mistrovství střední Moravy 1993, uprostřed Libor Voborník.

Už už to vypadalo na dobře našlápnutou kariéru, ale do životní dráhy Liborovi vstoupila – jako u většiny mladíků té doby – základní vojenská služba. Pro většinu kulturistů znamenala nejen přerušení kariéry, ale často i její totální ukončení. Ačkoli v době, kdy šel Libor na vojnu, se na ni chodilo již jen na rok, s nucenou pauzou v tréninku se nehodlal smířit: „Tehdy existovala vojenská sportovní střediska a já jsem měl do jednoho, VTJ České Budějovice, namířeno právě díky Láďovi Lněničkovi, který zde vojákoval. Tuto jednotku vedl major Louda, sám aktivní závodní kulturista, a tak jsem doufal, že ten rok nebude ztracený, ba právě naopak,“ líčí Libor svoje další životní peripetie.

Ovšem člověk míní, ale život mění. Bohužel právě v té době byla sportovní střediska zrušená. Takže nakonec absolvoval Libor vojenskou službu na letišti v Chotusicích u Čáslavi a po jejím ukončení se vrátil domů do Nahořan, vesničky u Nového Města nad Metují. Krátce pracoval v oboru, který vystudoval, ale stále ho to táhlo na kulturistické pódium. Ostatně trénink de facto nikdy nepřerušil.

Comeback a pauza
Ve věku 24 let byl již pořádný kus chlapa. Vážil 120 kg a tak jeho prvořadým úkolem bylo vyrýsovat. Jako závodní váhu si stanovil 105 kg. Připravoval se sice pod dohledem svého kamaráda Ládi Lněničky, ale cvičil v Náchodské posilovně J. Maryšky a L. Maršíka, kteří rozhodně nejsou v rámci minimálně východočeské kulturistiky jména neznámá. Jeho comeback dopadl více než dobře. Na jeho první vystoupení v nejtěžší kategorii nad 90 kg si dobře vzpomínám, protože Mistrovství severních, východních a středních Čech v Hradci Králové v roce 1999 jsem pořádal. Dosud neznámý borec mne pochopitelně okamžitě upoutal svýma excelentníma nohama. Možná, že třetím místem trochu doplatil na neznámé jméno, ale konkurence byla vynikající.

Libor Voborník v roce 1999, soutěžní váha 105 kg

Svoje kvality ovšem stoprocentně prokázal již o týden později na Mistrovství Čech v Hořicích, kde vyhrál a se svými soupeři si snadno poradil. Na „republice“ v Havířově se mu již tolik nedařilo, ale přesto se dostal do finále. Úspěšný rok 1999 zakončil 5. místem na Pražském poháru a poté se opět na dlouhá léta odmlčel.

Příčinou byly zdravotní problémy. Následovala operace ramene v roce 2001 a každý, kdo intenzivně trénuje, tak ví, jak dlouho se vleče rehabilitace. Když se opět začal připravovat, tak se v roce 2002 začaly ozývat problémy do té doby pro něho neznámé. Mírné teploty napodobující chřipkový stav, ovšem bez dalších příznaků, které doprovázely velmi silné průjmy, často spojené s krvácením. Na nějakou přípravu na závody nebylo ani pomyšlení.

Diagnóza zněla: autoimunitní onemocnění, které se projevovalo únavou, chronický zánět tlustého střeva (ulcerózní kolitida). Následovala farmakologická léčba, která vedla ke zklidnění stavu, a Libor mohl konečně po třech letech začít opět pravidelně trénovat.

Horem pádem
V roce 2006 při mistrovství světa IFBB v Ostravě ho Petr Vaniš nalákal do federace NABBA a Libor dlouho neotálel. Jeho mise se rovněž omezila pouze na jeden jediný, ale velice úspěšný rok 2007. Nejprve obsadil druhé místo v zápolení nad 179 cm na Vitalmax Skinfake Open a poté se stal vicemistrem světa v téže výškové kategorii. Na obou soutěžích nalezl pouze jediného přemožitele – svého krajana Radka Lonce.

MS 2007 NABBA, souboj krajanů Voborník kontra Lonc

A zase ty zdravotní problémy. Tentokrát s tenisovými lokty, které se vystupňovaly do té míry, že opět byla nutná operace, podobně jako u ramene. Libor si nemůže vynachválit hradeckého ortopeda Vladimíra Medka (kdysi rovněž lékaře reprezentace), který ho těchto problémů zbavil.

Právě se chystal vrhnout opět do plné přípravy, když se opět ozvala kolitida, tedy problém, který ho provází celý život. Tentokrát však již konzervativní léčba nestačila a musela nastoupit desetihodinová operace, při které mu v roce 2011 chirurgicky odstranili celé tlusté střevo. Bohužel došlo k chybnému postupu a musely následovat další menší operace, celkem asi dvanáct. Ovšem konečně to vypadalo na stabilizovaný stav, který mu umožní opětovný, již třetí návrat na vytoužené pódium. Každý jiný by byl spokojen, že je vůbec schopen po všech těch problémech normálně žít – ale ne tak Libor.

Malta 2007

Je téměř neskutečné a svědčí to o jeho ohromných morálně volních kvalitách a nezlomné motivaci, že se v roce 2014 rozhodl účastnit Olympia Amateur Europe v Praze. „Bylo jasné, že nemohu být v optimální formě. Ztratil jsem dost svalové hmoty a tak jsem se považoval za hubeného, i když jsem vážil 107 kg. Byl jsem zkrátka zvyklý na vyšší soutěžní váhu. Výsledkem bylo 8. místo v kategorii nad 100 kg. To ale nebylo podstatné, protože za těchto okolností pro mne samotná účast znamenala vítězství nad sebou samým.“

Zdálo by se, že se již definitivně vše v dobré obrátilo, ale zdravotní problémy nebraly konce. Libor musel opět na sérii operací, jejichž počet se v roce 2016 ustálil na dvaceti narkózách…

Voborník na mistrovství ČR 2019, kde zvítězil v kategorii masters 40-49 let.

A jaký je tedy současný stav? „Odstranění tlustého střeva v roce 2011 bylo rozhodně ku prospěchu. Nemám žádná omezení ve stravě a neberu ani žádné léky. Jen časté návštěvy WC mi znepříjemňují běžný život, taková je ale prostě realita.“ Bez bezproblémového trávení všech živin, zvláště vysokého příjmu bílkovin, by ostatně ani nemohl pomýšlet na další závodní kariéru. „Musím ovšem dělit stravu do většího počtu jednotlivých fází. Konečně po všech těch operacích jsem i bez jakékoli medikamentace, takže se můj stravovací program nijak neliší od ostatních kulturistů.“

Profesionální karta
Zdravotní stav se tedy stabilizoval a Libor opět pomýšlel na návrat. „Rok po roce jsem soutěžní přípravu stále odkládal. Vždy mi něco do toho přišlo, popřípadě jsem si nepřipadal dost dobrý. Také jsem nechtěl jezdit na soutěž přes půlku světa a tak jsem se definitivně rozhodl, že se připravím na ME masters v roce 2019 ve Španělsku. Jako rozcvičku pro opětovný návrat jsem zvolil šampionát ČR mužů, žen a masters v Lysé nad Labem,“ objasňuje Libor svoje tehdejší plány.

 

Jak si předsevzal, tak také učinil. Suverénně zvítězil na mistrovství republiky masters v kategorii 40 až 49 let a v absolutním pořadí skončil druhý za Janem Tomáškem. Jistě velmi dobrá výchozí pozice na nastávající mistrovství Evropy. Stříbrná medaile, kterou v Santa Suzanně získal v kategorii 40 až 44 let nad 90 kg, se na první pohled jeví jako vynikající výsledek, ale pro Libora znamenala určité zklamání. „I předseda komise rozhodčích, Polák Pawel Filleborn, vyslovil údiv nad tímto výsledkem,“ vzpomíná Libor. „A to přesto, že vítězem byl polský závodník Filipczuk! Dozvěděl jsem se to od zasvěcených lidí.“ Nevím, mne to připadalo po posouzení fotodokumentace, že byl o zlato vyloženě okraden a považuji toto rozhodnutí za křiklavou nespravedlnost. Libor se svými 114 kg byl nejtěžším závodníkem mistrovství, přičemž i jeho vyrýsování a separace byly zcela na srovnatelné úrovni, zatímco jeho největší konkurent vážil 95 kg. To mluví samo za sebe. Že svého soupeře doslova zahanbil ve svalovém rozvoji nohou, tak to snad ani nemusím zdůrazňovat…

Vítězná forma z roku 2019

Druhé místo někdy zabolí i v případě, že je spravedlivé, ale Libor se k tomu postavil sportovně s tím, že svoji výkonnost prokáže při nejbližší možné příležitosti. Ta se naskytla hned o 14 dní později na již zmiňovaném Diamond Cupu Hungary. A byla to satisfakce dokonalá, protože suverénně zvítězil nejenom ve své kategorii nad 90 kg, ale v boji o absolutní prvenství odsoudil dalšího českého reprezentanta Antonína Tému do role statisty. Tak výrazná byla jeho převaha!

Sedmnáctý květen 2019 je tedy datum představující zlomový bod kariéry kulturisty, kterého nedokázala zastavit žádná překážka – a že jich nebylo málo. Profesionální karta IFBB Elite Pro je v těch správných rukou. Hned se nabízí otázka – co dál? Do odpovědi se opět promítá jako červená nit Liborův zdravotní stav: „Jak se bude moje další kariéra vyvíjet, závisí na stavu mého již jednou operovaného ramene. Opětovná operace zatím není nutná a tak doufám, že rameno jednu dvě sezóny vydrží. Pokud se vše bude vyvíjet pozitivně, tak se jistě připravím na nějakou profesionální soutěž v příštím roce – možná na Diamond Cup Ostrava a láká mne hlavně Arnold Classic.“

Stimulovat, ale ne ničit
Pochopitelně není možné se nerozepsat o tréninku. V tom se Libor nijak zvlášť neodlišuje od většiny ostatních zkušených kulturistů. Řídí se zásadou osminásobného Mr. Olympia Lee Haneye: sval je třeba stimulovat, ale ne zničit. Tedy trénovat s rozumem a pracovat na hranici vyčerpání svalů, ale nepřekračovat míru přetížení, kdy již svaly nejsou schopny se zotavit. To totiž vede jenom k přetrénování a v konečném důsledku ke stagnaci. Přesto, že z jeho postavy hromotluka vyzařuje síla, vyloženě silové tréninky nijak zvlášť v oblibě nemá. V sériích nikdy nepoužívá nižší počty opakování než pět, horní hranice je pak 15.

Libor využívá standardní dělený systém se čtyřmi tréninky v týdnu: 1. den – prsa, ramena, 2. den – záda, bicepsy, 3. den – nohy, břicho (tricepsy v objemu necvičí). Mezi každý trénink obvykle vkládá den pauzu, takže například cvičí v pondělí, středu, v pátek a v neděli. S blížící se soutěží zvyšuje frekvenci tréninků a přechází většinou na schéma dva dny trénink a poté den odpočinku (2 + 1). V konečné fázi přípravy pak cvičí každý den a přidává kardio, maximálně 20 minut denně. Ke svému tréninku ještě poznamenává: „Zkoušel jsem rozdělit záda na hloubku a šířku, tedy na dva různé tréninky a nejspíš se k tomu vrátím. Záda jsou společně s prsními svaly (kde pojedu něco podobného) moje největší slabina, kterou chci zlepšit.“

Od člověka, kterého jsem nazval českým Tomem Platzem, jistě každý čeká nějaký zázračný recept na rozvoj nohou. Nebudu vás dlouho napínat, prostě nic světoborného v jeho tréninku nohou nehledejte. Trénuje je jako každou jinou svalovou partii a co víc, spíše jejich trénink omezuje, protože chce k jejich úrovni alespoň přiblížit horní polovinu těla. Sám přiznává: „Já vlastně nohy necvičím rád. Naopak nejraději procvičuji záda, s jejichž rozvojem mám problémy a považuji je za svoji nejslabší partii.“ Nijak nezakrývá, že rozhodující roli v rozvoji jeho nohou hraje genetika a on jenom tyto predispozice dokázal plně rozvinout. Rozhodně se ale v případě Liborových stehen nikdy nejednalo o nějaké tvrdé, zničující tréninky s monstrózními váhami.

Svoji tréninkovou filozofii shrnuje do následujících vět: „I po mnoha letech se mám pořád co učit. Snažím se stále vylepšovat svůj trénink i výživu, i když se jedná často pouze o detaily. Trénink nemusí být žádný složitý supersystém, ale logický a přesný.“

Libor Voborník s autorem článku Janem Smejkalem

Pokud se týče suplementů, jejich příjem rozhodně nepřehání. Neobejde se bez proteinových koncentrátů – v průběhu dne na bázi syrovátky a na noc kaseinové. Po tréninku vždy používá sacharidový koncentrát na regeneraci, občas kreatin. Během tréninku popíjí tekuté BCAA, jak přiznává, spíše proto, že mu chutnají. Klade důraz na příjem vitamínů a minerálů, včetně omega 3 nenasycených mastných kyselin. Bere glutamin, ale spíše z důvodů zvýšení imunity, a – s ohledem na jeho zdravotní stav – výživu střevního traktu.

Mezi Liborovy záliby patří poslech rockové hudby, občasné návštěvy kina a historie druhé světové války. Již od dětství miluje sportovní auta a tak si udělal radost a koupil si Porsche Cayman, čímž se do určité míry vystavil závisti svého okolí (holt česká povaha…). Jeho velkým oblíbencem je nyní štěně u rodičů.

Sportovní kariéru Libora Voborníka ovlivnila celá řada lidí, ale asi nejvíce Láďa Lněnička. V současnosti se s přípravou spoléhá sám na sebe – a to jak co se týče tréninku, tak výživy. Ostatně má k tomu dostatek zkušeností a pokud mu bude sloužit zdraví, tak věřím, že o něm ještě hodně uslyšíme.

VIZITKA 
Datum a místo narození: 27. 4. 1975, Náchod
Bydliště: Nové Město nad Metují
Vzdělání: Střední zemědělská technická škola, Litomyšl
Zaměstnání: osobní trenér
Klubová příslušnost: IFBB Elite Pro
Stav: svobodný
Výška: 183 cm
Váha: soutěžní 114 kg / mimosoutěžní 130 kg
Resumé soutěžní kariéry: ● 1993 – mistrovství střední Moravy: vítěz kategorie starších dorostenců nad 80 kg (první soutěž); mistrovství ČR starších dorostenců, nad 80 kg: 3. ● 1999 – mistrovství Čech v kulturistice mužů, nad 90 kg: 1. ● 2007 – mistrovství světa NABBA, nad 179 cm: 2. ● 2014 – Olympia Amateur Europe, nad 100 kg: 8. ● 2019 – mistrovství ČR mužů, žen, párů a masters, vítěz masters 40–49 let; mistrovsví Evropy IFBB masters, kategorie 40–44 let nad 90 kg: 2., IFBB Diamond Cup Hungary, vítěz nad 90 kg i absolutně – zisk profesionální licence IFBB Elite Pro

 

text: JAN SMEJKAL, foto: JOSEF ADLT, ZDENĚK DRYÁK, archiv M&F