Začal klimatický summit COP25. OSN volá po akci, Babiš se schovává za Čínu

Jan Kašpárek

Madrid hostí od začátku týdne summit OSN usilující o řešení klimatické krize. Vlády i experti na něm mají najít cestu k co nejrychlejšímu snižování emisí skleníkových plynů. Zastoupení některých států je čistě formální.

Ve španělském Madridu začal v pondělí klimatický summit OSN pod zkratkou COP25. Dvoutýdenní konference se zúčastní představitelé asi padesáti světových vlád, odborníků i zástupců občanských organizací. Zatímco první den se nesl pod heslem Time for Action (Čas k akci) ve znamení obecného uznání závažnosti klimatické krize a veskrze podpůrných projevů státníků, v dalších dnech summit čekají spornější témata, jako je obchod s emisními povolenkami.

Tón konference předznamenal generální tajemník OSN António Guterres, pro kterého se klima v posledních letech stalo jedním z erbovních témat. „Technologie, které potřebujeme [pro řešení klimatické krize], již máme k dispozici. Nadějné signály se množí. Veřejné mínění se probouzí a mladí lidé se mobilizují. Potřebujeme ale politickou vůli nacenit uhlíkové emise, zastavit dotování fosilních paliv a zdanit znečištění,“ řekl před začátkem pondělního zasedání.

Dále zkritizoval světové vlády, jejichž nečinnost podle Guterrese kontrastuje s aktivitou mladého klimatického hnutí v čele s pravidelně stávkujícími středoškoláky. Generální tajemník pokládá za klíčovou ochotu bohatých zemí světa pomoci globálnímu Jihu jak s omezováním emisí skleníkových plynů, tak se zvládáním následků změn klimatu. Zásadní podle něj je, aby se jednotlivé státy co nejdříve odhodlaly k úsilí o dosažení uhlíkové neutrality k roku 2050.

Summit ovšem hostí i delegace zemí, jež podobná opatření neplánují. Ty do Madridu většinou vyslaly pouze nižší vládní činitele. Kupříkladu Spojené státy americké, které začátkem listopadu oznámily oficiální odstoupení od Pařížské dohody o ochraně klimatu, nevyslaly přímo z vládního kabinetu nikoho. Američany ale krom oficiálních vyslanců reprezentuje i skupina demokratických kongresmanů, kteří se snaží vyvažovat odmítavý postoj vlády prezidenta Donalda Trumpa.

Babiš: klíčové je jádro a odpovědnost Číny

Plán na dosažení uhlíkové neutrality nemá ani Česká republika, již v Madridu první den zastupoval premiér Andrej Babiš (ANO). Ten ve svém projevu k ostatním státníkům zdůraznil údajnou nezbytnost jaderné energie pro řešení klimatické krize a konstatoval, že „že přechod na nízkoemisní energetiku je finančně velmi náročný a splnění cílů na rok 2030 si vyžádá obrovské každoroční investice“.

Česká republika je podle něj jednou z nejvíce zatížených zemí Evropské unie. Podle ekonomických, energetických i ekologických expertů je ovšem vzývání jádra úplným nesmyslem. Zdroj přestává být ekonomicky konkurenceschopný, je zcela nepružný, jak co do času výstavby, tak vinou nemožné regulace v rámci moderních sítí, a jeho podíl na řešení krize může být v každém případě jen prakticky zanedbatelný. Navíc blokuje finanční i organizační zdroje potřebné k přechodu na skutečně udržitelnou energetiku.

Babiš dále uvedl, že Češi plní svůj díl odpovědnosti. „S potěšením mohu oznámit, že cíle do roku 2020 splníme, případně je ještě překonáme,“ prohlásil s tím, že cílí na celkové snížení emisí skleníkových plynů od roku 1990 o 43 procent do roku 2030 a o čtyři pětiny k polovině století.

Již nyní jsou přitom české objemy emisí o zhruba 35 procent nižší než na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Podíl na tom ale nese především ekonomická transformace po pádu východního bloku a odstavení části těžkého průmyslu. Ekologové proto kritizují Babišem užívané srovnání jako zavádějící: vláda se pyšní snižováním emisí, i když pro ně prakticky nic nedělá.

Premiér a jeho kabinet navíc dlouhodobě čelí kritice za to, že spolu s Polskem a Maďarskem na evropské úrovni de facto blokuje přijetí patřičných opatření k řešení klimatické krize a zdržuje odchod české energetiky od uhlí. Babišova vláda v tuto chvíli nedisponuje žádnou strategií, jak dosáhnout uhlíkové neutrality a její dlouhodobá koncepce počítá s tím, že i v roce 2050 připadne nemalý podíl energetického mixu na fosilní paliva.

Babiš oproti Guterresovi nepokládá za hlavní problém neochotu vlád odpovědně jednat a investovat i do chudších zemí, ale spíše to, že si některé mimoevropské státy vytyčují nižší klimatické cíle než kupříkladu Evropská unie. „Pokud […] Čína teď oznámila, že bude stavět tolik kapacit uhelných elektráren jako celá Evropa, tak to nikdy nemůže fungovat,“ poznamenal.

Premiér poukazuje na skutečnost, že Čína jako jedna z mála zemí světa nejenže fosilní energetiku neodstavuje, ale dokonce ji v nevídané míře posiluje. Velmoc se navíc podílí na financování až čtvrtiny nových uhelných elektráren v zemích globálního Jihu. Za poslední rok a půl navýšila výkon vlastních provozů spalujících uhlí o téměř 43 gigawatty, tedy zhruba padesátinásobek instalovaného výkonu české elektrárny Chvaletice.

Klimatická krize se stupňuje

Odborníci varují, že se důsledky člověkem vyvolaných změn klimatu stávají čím dál závažnějšími. Evropský parlament kvůli tomu dokonce nedávno vyhlásil stav „klimatické a ekologické tísně“. Naděje nevzbuzuje ani nová zpráva Světové meteorologické organizace WMO zveřejněná u příležitosti druhého dne klimatického summitu.

Materiál konstatuje, že uplynulá dekáda byla zřejmě nejteplejší v historii měření. Přestože zatím nejsou k dispozici konečná data za letošek, je pravděpodobné, že rok 2019 vykáže třetí nejvyšší průměrnou teplotu od roku 1850. Pokračuje tak trend postupného oteplování, který meteorologové i klimatologové pozorují již od osmdesátých let.

V důsledku změn klimatu se zvýšilo riziko přírodních katastrof a extrémního počasí. „Vlny veder a záplavy vyskytující se [dříve] jednou za sto let jsou nyní čím dál pravidelnější. Země od Baham přes Japonsko až po Mosambik postihly ničivé cyklony. Arktidu a Austrálii devastovaly lesní požáry,“ uvedl generální tajemník Organizace Petteri Taalas.

Výskyt podobných událostí se s dalším postupem klimatických změn zřejmě ještě navýší. I kdyby se světu podařilo razantním způsobem snížit emise skleníkových plynů, je už dnes možné, že se cíle vytyčeného OSN, tedy omezení oteplení oproti předindustriální éře na maximálně 1,5 stupně Celsia, nepodaří dosáhnout.

Nevyzpytatelnou roli totiž mohou sehrát takzvané body zvratu („tipping points“), které hrozí spustit sérii vzájemně provázaných klimatických otřesů, jako je zpomalení mořských proudů či tání permafrostu. Vědci upozorňují, že svět možná již některé z bodů zvratu překročil, a riziko ničivých nezvladatelných klimatických změn se tak prudce navýšilo.

„Je možné, že jsme již překročili práh spouštějící kaskádu bodů zvratu. Jednoduše řešeno, školáci [stávkující za ochranu klimatu] mají pravdu: vidíme, že probíhají potenciálně nezvratné změny v klimatickém systému, případně jsou velmi blízko. Jako vědec se jen snažím říci, jak se věci mají, nechci být alarmistou,“ poznamenal před časem hlavní autor varovného textu o bodech zvratu v časopise Nature, expert na klimatické procesy z Exeterské univerzity Timothy Lenton.

Skupina vědců v čele s Lentonem uvádí, že plánovaná opatření zahrnutá v Pařížské dohodě nejsou dostatečná. Představa o tom, že postupné snižování emisí a odstavování fosilního průmyslu v příštích desetiletích omezí oteplení planety na 1,5 stupně Celsia, se nemusí vyplnit a prý hrozí, že teplota naroste dvojnásobně. Podle odborníků máme nejvýše třicet let na dosažení uhlíkové neutrality, chceme-li alespoň omezit riziko katastrofy.

Další informace:

    Diskuse
    AM
    December 10, 2019 v 13.07
    Anketa --- Který globální kolaps vyvolá SKUTEČNOU snahu o změnu?
    Jen bych upozornil, že součástí agendy COP25 je i zpráva Světové meteorologické organizace (World Meteorological Organization (WMO)) o stavu klimatu.

    WMO je od roku 1950 nástupnickou organizací IMO při OSN. IMO byla mezinárodní meteorologická organizace založená v roce 1873 ve Vídni.
    V současnosti má WMO tisíce kooprujících vědců v 196 členských zemích, k dispozici údaje z 10.000 pozemních stanic, 7000 lodí, mnoho stovek kotvících i plovoucích měřících stanic - bójí, vysokoatmosférických měřičů a v neposlední řadě i 66 satelitů.
    Vědecké ústředí sídlí ve Švýcarsku.
    Pokud jde o tuto planetu, jsou možná lépe informovaní než NASA. Každopádně vysoká odborná úroveň.

    Ta zpráva není příznivá.

    Vypouštění sklenkových plynů neklesá, naopak roste.
    A nic se neděje, Čína staví fosilní elektrárny jako šílená, Američané oficiálně na konferenci ani nedorazili, je to v háji...

    Fascinuje mě konstatování vědců, že oceány pohlcují zhruba 21 procent lidské produkce CO2, který je do zemského koloběhu uměle dodáván spalováním miliard tun z podzemí vykutaných fosilních paliv, které tam ležely miliony let. To je fajn. Citelně to zpomaluje oteplování. Jenže jak už to tak chodí, má to i druhou tvář -.zvedá se kyselost oceánů.
    V absolutních číslech to nevypadá až tak zle, nyní ročně jde zhruba o tři setiny stupně na stupnici pH.
    Ale když to promítneme do delší časové osy, vypadá to mnohem hůř -- od začátku průmyslové revoluce se díky naší činnosti zvedla acidita oceánů o 26%.
    26% !!!
    Oceány jsou obrovské a hluboké............. uvědomujeme si vůbec sílu a hloubku dopadů naší planetární civilizační činnosti???

    A co víc -- graduje to s tím, že posledních 30 let doslova raketově a na všech frontách, aby se tak řeklo...

    Život vydrží různé cyklické extrémy, ale v jádru jeho podstaty je hlubinná stabilita systému. V dlouhodobě stabilních podmínkách jako jsou třeba deštné pralesy, doslova exploduje v nekonečném zástupu velikostí, tvarů a barev...
    Rozbíjíme je.

    Ne že by se život nebyl schopen přizpůsobit změnám, ale musí být pozvolné...
    ----------------------------------

    Takže je možná čas na lehce cynickou anketu - Který globální kolaps vyvolá SKUTEČNOU snahu o změnu?
    JK
    December 10, 2019 v 20.38
    Aleši Morbicerovi
    "Který globální kolaps vyvolá SKUTEČNOU snahu o změnu?"

    Ten, který se v dostatečně krátkém čase dotkne dostatečně velkého počtu lidí. Jestliže bude kolaps trvat - jak někteří předpokládají - stovky let, současníci ho jako kolaps vnímat nebudou. Jestliže kolaps zasáhne celou planetu a bude náhlý, pak už nebude co řešit a hlavně to nebude mít kdo řešit. Takže užitečná by v tomto ohledu mohla být nějaká katastrofa středního dosahu - třeba hladomor v Číně s následným narušením globálních logistických řetězců nebo záplavy celého území státu typu - například - Bangladéš.
    JP
    December 11, 2019 v 11.25
    To je příliš málo, pane Kalousi. Nějaká Bangladéš "tady u nás" nikoho nezajímá, hladomor v Číně také ne, a nad eliminací čínského konkurenta by si euroameričtí byznysmeni jenom mnuli ruce radostí.

    Mimochodem: četl jste Čapkovu "Válku s mloky"? Tam si český pan Povondra uvědomil, že teď už je opravdu definitivně zle, až v tu chvíli kdy pod vyšehradskými skálami spatřil ploskou hlavu prvního mloka. Do té doby se pořád úspěšně schovával do útěšného přesvědčení, že "nás se to přece netýká".

    Osobně se domnívám, že by musela napřed zahynout přinejmenším miliarda současné světové populace, než by ten zbytek opravdu pochopil, že je definitivně zle. A že je nutno zcela zásadně změnit celý svůj způsob existence.
    JK
    December 11, 2019 v 11.46
    Josefu Poláčkovi
    Bangladéš nebo jiné srovnatelně velké země na hranici kolapsu fungování státu a zároveň srovnatelně klimaticky a environmentálně nejvíc ohrožené (proto jsem taky Bangladéš zvolil jako příklad, protože tam každý větší tajfun nebo deštivější monzún takové plošné ohrožení znamená) nás musí zajímat, protože to jsou časované bomby masové migrace v řádu stovek miliónů lidí; proti ní by migrační vlna roku 2015 byla jen procházka růžovou zahradou.

    "Osobně se domnívám, že by musela napřed zahynout přinejmenším miliarda současné světové populace, než by ten zbytek opravdu pochopil, že je definitivně zle."
    Nepřivolávejte to... Ale obávám se, že bohužel asi máte pravdu.
    JK
    December 15, 2019 v 23.07
    Další zbytečné fórum, kde se nedohodli o ničem.

    Jak svého času napsal známý buřič Jan Kristek: "Lidé si pod sebou větev uřízli. Teď padají a mají radost, že létají jako ptáci".
    JP
    December 16, 2019 v 13.48
    Tak to je tedy opravdu drsné přirovnání. Ale bohužel - naprosto trefné.
    Na druhou stranu přiznejme si pánové, že skleníkové plyny jsou soupeř nejtěžšího kalibru.

    Představme si je jako nepřítele ve válce -- je strašlivý - nejsou vidět, nejsou cítit, nejsou slyšet jejich negativní stránky, pouze nepřímo a začasté dost daleko od míst, kde vznikly.
    Zato pozitivní důsledky spalování fosilních paliv, které vedou k jejich vzniku, jsou naprosto samozřejmou součástí našich bživotů -- máme doma teplo, jde všude proud, jezdíme automobily atd. atp. etc.
    Můžete mít nejpřesněji navigované rakety na světě, ale jak trefíte takového nepřítele? Chcete porazit vzduch???
    JP
    December 17, 2019 v 12.20
    V Německu zrovna teď rozhodla vláda, že se zdraží právě to teplo a ta doprava - jako největší zdroje klima ovlivňujících emisí.
    JK
    December 17, 2019 v 15.28
    Josefu Poláčkovi
    Hádejte, kdo na tom zdražení nejvíc vydělá, kdo na něj nejvíc doplatí a jaký bude jeho dopad na celkovou bilanci výroby energie a produkce emisí?
    JP
    December 18, 2019 v 10.26
    Na rozdíl od Francie, kde Macron bezhlavě pouze zdražil pohonné hmoty bez ohledu na to, jaké budou dopady na obyvatelstvo (jeho chudší vrstvy), a tím si vyloužil protestní bouři "Žlutých vest", je ten německý projekt nesrovnatelně promyšlenější a sociálně vyváženější.

    Ty peníze které stát získá na zdraženém teple a pohonných hmotách, budou bezezbytku vráceny zpět lidem; a to právě těm méně majetným. Za prvé se zlevní elektřina; a za druhé se zvýší "vzdálenostní paušál", tedy daňová náhrada těm, kteří mají dalekou cestu do zaměstnání. (Což je přesně to, co opomenul Macron.)
    JK
    December 18, 2019 v 14.04
    Josefu Poláčkovi
    OK, v Německu to pravděpodobně dopadne, jak píšete. Jak to asi dopadne v Čechistánu? Koneckonců referenční případ už tu máme - viz slavné soláry...
    + Další komentáře