Vladimír Nadrchal se osmkrát zúčastnil mistrovství světa a v Brně, za které nastupoval po dobu osmnácti sezón a odehrál úctyhodných 476 zápasů, získal osm mistrovských titulů. Patří tak mezi hráče Komety, kteří si odkroutili jednu z největších porcí utkání. Během své kariéry hokejového brankáře proslul svými maskami i pohybem v brankovišti. Vitální a plný elánu byl jednaosmdesátiletý Vladimír Nadrchal také při poskytování rozhovoru.
Vladimír Nadrchal v prosinci roku 2015, kdy se v Brně konaly Hokejové hry. Foto: Jiří Grulich.
Projektem Legenda legendám si v lednu připomene řadu významných hokejových osobností. Za Kometu byl zvolen Vlastimil Bubník. Jak na svého bývalého spoluhráče a kamaráda vzpomínáte?
Samozřejmě jenom v dobrém, poněvadž to byl jeden z nejlepších hokejistů. Persona, kterou uznával celý tým. Vyzařoval přirozenou autoritu, aniž by ho někdo volil nebo do toho byl nějakým způsobem tlačený. Bubál byl ten, kdo rozhodoval.
Jak na vás působil v kabině?
Musím říct, že tam nebyl až tak výrazný. Hodně se ale angažoval v okolních věcech. Když někdo potřeboval pomoct, něco se muselo zařídit, vylepšit, tak tohle všechno šlo přes Vlastu. Probírali jsme to sice napříč celým týmem, ale rozhodující slovo a požehnání tomu vždycky dával Vlasta. Pak to všichni brali jako samozřejmost.
Které z jeho vlastností a dovedností byste vyzdvihl?
Na ledě i mimo něj byl velice chytrý. Co ho předcházelo, bylo sportovní myšlení a vytříbená technika. Když jsme trénovali samostatné nájezdy, uměl s brankářem ohromně zamávat. Stáhl si jej mimo brankoviště, položil si ho na led a perfektním způsobem byl schopný zakončit přes golmana do brány.
Historický snímek s Vlastimilem Bubníkem. Foto: Redakce.
Chytrost prokazoval nejen v hokeji, ale také v dalších sportech, že?
Je to tak, on dělal vlastně všechno dobře. Ať už jsme hráli fotbal, tenis, volejbal, tak na něm šlo vidět, jak je talentovaný. V každé disciplíně byla poznat vyspělost a herní inteligence, která z vás dělá superhráče.
Dokázal byste porovnat dobu, kdy jste exceloval na ledě po boku Vlastimila Bubníka, s dnešním hokejem?
Hrozně rád bych hrál v dnešní době. (smích) Ale samozřejmě jsem hrál rád i v době minulé. Ta však byla úplně odlišná, amatérská. Zaměstnání hokejista v podstatě neexistovalo. Dostávali jsme sice odměny, ale ty jsou v porovnání s dnešní dobou úsměvné. Nechodili jsme do toho s tím, že si chceme vydělat. Hodnoty byly jiné a podmínky doslova neporovnatelné.
Dá se tedy vůbec mluvit o výplatách?
Dostávali jsme odměny za vyhraný zápas. Za remízu jsme měli polovinu a nic dalšího nebylo.
Byla to tehdy velká motivace a další z faktorů, který vás hnal za výhrou?
I když to bylo málo peněz, všichni to vnímali jako přilepšení. Ano, hnalo nás to dopředu.
Vzpomínka brněnských fanoušků na Vlastimila Bubníka. Foto: Michal Eger.
O projektu Legenda legendám
Projekt má dva primární cíle. Zaprvé vzpomenout na naše legendární hokejisty, vzdát jim hold a vyzdvihnout jejich výjimečnost. Zadruhé některým z nich nabídnout pomocnou ruku prostřednictvím Nadačního fondu Ivana Hlinky, na který poputuje výtěžek z dražby hraných dresů.
Spojitost mezi projektem Legenda legendám a fondem jsme detailněji probrali s jeho předsedkyní Liběnou Hlinkovou (rozhovor si můžete přečíst zde) a také ředitelkou společnosti BPA Janou Obermajerovou (rozhovor k přečtení na následujícím odkazu).
Projekt má také své vlastní webové stránky www.legendapomaha.cz a facebookový profil.