Průřezová, retrospektivní výstava autora střední generace (1959) zhodnotí jeho přístup k médiu. Korpaczewského tvorba započíná již v 80. letech, oproti společenské reflexi tehdejších převažujících postmoderních tendencí (Tvrdohlaví) zůstává vždy introspektivní. Tři desítky let trvající soustředění na figuraci většinou není adresné, konkrétní, ale má obecnější rysy alegorie či personifikace. Korpaczewského portréty nesoucí jakýsi filmový opar nostalgie a minulosti odkazují k nejasným, ale jaksi povědomým příběhům a rolím.