„Někoho při vzpomínce na něj mrazí v zádech. Jiný se zase shovívavě pousměje. My si myslíme, že jeho přístup byl sice svérázný, ale právě svojí úporností a neoblomností dosahoval často výsledků i tam, kde jiní, konformnější, pohořeli nebo předem rezignovali,“ popisuje Lenka Reiterová, náměstkyně ředitele a vedoucí odboru ochrany přírody a krajiny.
Jako botanička vyzdvihuje, že například nemálo stromů na Znojemsku vděčí Hovorkovi za delší život, protože zbytečně nepadly pilou na příkaz těch, kteří hledali nejjednodušší řešení.
Nedbal ani osobních rizik a přírodu hájil již před rokem 1989. Protestoval i proti útisku, kterého se lidem dostávalo ze strany úřadů. Nebo později i ze strany příliš razantních podnikatelů. „Pan Hovorka bohužel již své aktivity na tomto světě ukončil. Zachovalé kousky znojemské přírody v sídlech i mimo ně jej ale budou ještě dlouho připomínat,“ dodává Reiterová.
Manželé vysázeli sad, muž pečuje o těžko dostupné louky
Cenu převzali i manželé Květoňovi za vysázení sadu v Lesné. Před časem se rozhodli, že oživí plochu jednotvárných polních záhumenek a na svém pozemku vysází stromy.
„Nevrhli se však do akce bezhlavě. Pečlivě se poradili s odborníky, aby výsadba pokud možno co nejlépe prospívala. Nové stromy stály nemálo peněz a úsilí. Než vydají své první plody, bude to jistě stát ještě spoustu péče. Už teď ale potěšily řadu ptáků,“ vysvětluje Reiterová. Mikroklimatické působení stromů navíc podle ní vylepší i pohodu bydlení sousedů v okolí.
Uznání se dočkal také Bedřich Havlík za náročnou péči o údolní louky Podyjí. Před lety se nechal přesvědčit k péči o jednu z nich – zpočátku šlo víceméně o obchodní záležitost. Postupně si však do nájmu převzal i několik dalších.
„Nenechal se odradit ani jejich obtížnou přístupností, ani speciálními ohledy, které musí při práci věnovat volně žijícím živočichům, a ani menším množstvím sena, které z nich získává,“ přibližuje Reiterová.
Havlík se již roky trmácí po hrbolatých cestách do údolí Dyje a díky jeho úsilí se na údolních loukách daří vzácným rostlinám nebo třeba motýlům.
Rodinný dům na návsi obnovili podle starých fotek
Lidé v internetovém hlasování nejvíc podpořili šetrnou rekonstrukci rodinného domu bratrů Šobových na návsi v Mašovicích. Struktury i barevné zdobné prvky fasády, které zmizely při předchozích nevhodných přestavbách, se obnovily podle starých fotografií.
Průčelí domu se zase vrátilo jeho historické členění včetně podkrovních větracích otvorů. I okna a vrata jsou provedena s respektem k historickému odkazu. „Hlavní zásluhu má znojemský architekt Martin Navrkal. Mašovice v letošním ročníku Dobrý skutek získaly dvě ceny ze čtyř. Opět se tak velmi pozitivně zviditelnily v našem regionu,“ pochvaluje si jeden z bratrů a zastupitel obce Tomáš Šoba.
Mezi nominovanými se objevila i náročná památková rekonstrukce vstupní brány do areálu proboštského statku v Hradišti Nadačního fondu sv. Hypolita. Oprava památce vrátila důstojný vzhled a možná ji i zachránila před rozpadem.
Její původní podobu zachytil v 1. polovině 19. století na obrazu italský malíř Monsorno. A právě podle něj fond rekonstruoval. Dnes brána slouží jako pokladna muzea Velké Moravy.
