Bartoš, Biľak a Pavlík Morozov

Můj nejdůležitější disidentský počin za komunisty bylo šíření tohoto vtipu: Jaký je rozdíl mezi Sandokanem a Biľakem? Sandokan je malajský tygr a Biľak zakarpatská svině.

Vasil Biľak byl jedním z představitelů státu, kteří měli podepsat takzvaný zvací dopis, jenž přispěl k příjezdu bratrské pomoci nejen z Ruska, ale i dalších soudružských států, a díky této velezradě tito lidé pomohli ke svrhnutí tehdejší vlády, která se vzepřela Brežněvovi. Co následovalo je všem dobře známo. No a teď zkusím vysvětlit, proč je Bartoš z úplně stejného těsta jako Biľak.

Tak zaprvé jsou oba extrémní levičáci. To není žádná tělesná vada ani duševní handicap, každý si projde svým levičáckým obdobím. Někoho to přejde ve třiceti, někoho v padesáti, někoho nikdy. Zatímco Biľak měl svou KSČ, Bartoš má kromě ultralevičáckých Pirátů ještě Antifu, i když se tváří, že to je jen „vyjádření sympatií.“ Nicméně i pouhé vyjádření sympatií s organizací, která je považována za teroristickou, by mělo inteligentního voliče alespoň přivést k zamyšlení, kdože to v současné době má přístup k tajným informacím tohoto státu.

Pocit moci je u každého politika hlavní motivační silou k tomu, aby vůbec do politiky šel. Co mají ale výše uvedení dva navíc společné, je vstup do organizace, která je tvořena a řízena ze zahraničí. Piráti, milé děti, není výmysl českých hlaviček, je to ultralevicová organizace tvořená, financovaná a řízená kýmsi, o kom nemá nikdo ani potuchy. Také vznik pirátských stran po celé Evropě v průběhu několika málo let svědčí o dost piplavém a extrémně dobře připraveném projektu, který má za úkol destabilizovat suverenitu jednotlivých států Evropy. Nenechte se zmást, že sami sobě říkají liberálové.

No a pokud jde o invazi, pan Bartoš je fandou hned dvou: Jeho vstřícnost k migraci je známá, vůbec se tím netají, a ještě méně se za ni stydí, dokonce invazi příliv militantních machometánů a negramotných inženýrů z Afriky do Evropy považuje za kulturní přínos. Horší je ale jeho forma zvacího dopisu, pomocí kterého chce odstranit svého politického soupeře z boje. Tedy přesně to, co udělal Biľak před padesáti lety, ale narozdíl od Biľaka zcela veřejně.

Stěžejním bodem politické soutěže je v demokracii pravidelné organizování voleb. V mezidobí se jednotlivé strany kočkují, sbírají argumenty, snaží se znemožnit svého politického soupeře, a hlavně přesvědčují voliče, aby příště volil právě je. A to včetně prostředků, které s fair play mají málo společného. Ale aby někdo využíval evropské struktury ke svržení demokraticky zvolené vlády suverénního státu, to tu ještě nebylo. Pravda, po ulicích nejezdí tanky, nestřílí se tu (zatím), princip však zůstává stejný: Pirátská strana hodlá svrhnout vládu této země za pomoci cizí mocnosti. Ostatní politické trosky se ze zoufalství nad ztrátou svých voličů a beznadějí získat jiné parazitně přilepily k této vlastizrádné akci tváříc se přitom, že chrání demokracii.

Je otázka, v čím zájmu tato ultralevičácká banda pracuje. Kdosi vyslovil teorii, že Agrofert je už natolik velký hráč, že začíná vadit evropským konkurentům. Likvidace nepohodlného soupeře jeho skoupením je starý učebnicový postup, ale Andy nechce a nechce prodat. Možná právě proto taková intenzita udavačství našeho novodobého Pavlíka Morozova.

Nikdy jsem Andreje nevolil. Ale pokud chci být demokrat, nezbývá mi než respektovat, že každý třetí, kdo šel k volbám, hodil lístek právě jemu. Na základě rozhodnutí předpokládám stále ještě svobodných voličů byl vybrán člověk, s jehož temnou minulostí se nehodlám ztotožnit. Ale je na politických oponentech, aby ty samé svobodné lidi přesvědčili o tom, že mají jít k volbám právě kvůli jejich programu, ne jen dokola užívat taktiku zloděje, který křičí Chyťte zloděje.

Práskání Velkému Bratrovi je hodno lidského odpadu a ne lidí, kterých bych si mohl vážit, natož je volit. Myslete na to, až za půldruhého roku ve skrytu plenty budete vybírat ten správný lístek.

07.12.2019 Pako

Související články: