Igor Vašut spolu s Ondřejem Trčálkem, dvorním skladatelem Marxovy Tchýně, hráli za studentských časů v první polovině 80. let v kapelách Žurnál, Dharma nebo Existence. 

„Zkouška pro Marxovu Tchýni nastala až koncem listopadu 1989, to už byla doba mnohem svobodnější než za totáče, kdy nás bolševik přísně sledoval. S kapelou Žurnál jsme veřejně hráli vinou různých překážek málokdy, ale třeba v červnu 1986 jsme „zazářili“ jen pár týdnů po jaderné havárii v Černobylu. V amfiteátru na Černé louce se tehdy konal festival Rocková Ostrava,“ vzpomíná Igor Vašut. 

„Společně s námi tam hrály kapely Kanagom, B-komplex, Beton, Eva Volná a další. Bylo zataženo, pod mrakem, měl jsem kabát – hubertus – a byla strašná kosa, přestože byl červen. Celé odpoledne jsme se třásli zimou. Ondra Trčálek hrál na kytaru, já na bicí, zpíval Dušan Ignačík, který za pár let zpíval i v kapele Hrabě X,“ líčí Vašut.

„Tenkrát se však nedalo nikde moc hrát. Měli jsme domluvených pár koncertů, ale sami jsme si nemohli nic zařídit, bez zřizovatele to zkrátka nešlo. Pod rouškou SSM (Socialistický svaz mládeže – pozn. red.) jsme si nechali tajně schválit texty. To nám tenkrát zařídil Marcel Woodman, jenž působil jako předseda SSM porubského obvodu. Schválil nám je a podepsal potvrzení, že texty můžeme hrát,“ popisuje hudebník složité peripetie tehdejší produkce.

A pravé martyrium mělo teprve přijít. „Zřizovatel kapely nás dostrkal ke strašáku všech amatérských kapel, k přehrávkám. Podařilo se nám při nich zamávat se starým morousem Oldou Matušínským, který seděl coby předseda v přehrávkové komisi. My jsme zkoušeli v Porubě na OBKS (Obvodní kulturní středisko pro Ostravu 4 v Martinově), které mělo pobočku Poruba-Ves. Tam nás pozvali, jenže se něco na poslední chvíli změnilo a přehrávky se konaly na OBKS v Martinově. Matušínskému se to ale asi nestihlo nebo zapomnělo vyřídit. Byla zima, minus patnáct a on tam stepoval, na konci města mezi rodinnými domy, vedle tmavé opuštěné pobočky a nikde nikdo,“ popisuje Vašut.

Kapely mají dveře dokořán

„Na druhý den nám rozzuřeně telefonoval, jak si to představujeme, co to jako bylo. Omlouvali jsme se mu, že došlo ke změnám a že mu to zřejmě nestačili vyřídit. Asi za čtrnáct dnů se ale konaly nové přehrávky, kde si nás vychutnal. Říkal nám například, že musíme hrát potichu, až musí být slyšet příbor krájet řízek. Požadoval, ať mu zahrajeme rumbu. Byli jsme připraveni na bigbeat – a rumbu? Dostali jsme tu nejnižší platovou třídu, která byla, tuším, 20 korun na hodinu,“ líčí Vašut socialistické obyčeje.

Podle něj ovšem stejně nebylo tenkrát kde hrát, pokud jste nebyli tancovačková kapela s převzatým repertoárem.

„Dnes si vzpomeneš a hraješ každý den. Stačí, když budeš chtít a máš na to patřičnou vyřídilku, každý den si zahraješ třeba v jiném klubu. A těch tady v Ostravě je, minimálně deset v samotném centru. S kapelou Klamy Reklamy jsme před lety pořádali proslavené Stodolní tour, deset koncertů v řadě… Když je kapela mladá a perspektivní, má dveře dokořán. Dnes v tomto ohledu není problém,“ konstatuje Vašut.

Člověk se stereotypní představou o Ostravě může být zmatený

Stavidla poměrů uvolnila až sametová revoluce. „Jakmile se otevřely hranice, vyjeli jsme s Marxovkou na zkušenou na Západ. Potřeboval jsem si koupit pro kapelu Klamy Reklamy klávesový nástroj, tak nás plány zavedly do Mnichova. Zahráli jsme si na ulici a šokovali jsme místní svým punkem,“ líčí Vašut, který sleduje, jak se proměnila i Ostrava. 

„Vzpomínám si na Stodolní ulici, kde na jejím konci u podchodu pod železniční tratí, tam kde je dnes klub 99, byla dříve Nošovická pivnice. Tam každý den v poledne vozili z masokombinátu uzená žebra. Lidé se tam v poledne houfně sjížděli na tuhle pochoutku. Dříve nebylo obecně za kulturou moc kam zajít, dnes je Ostrava v tomto směru opravdu úžasná, vždyť už jenom kolik je v ní divadelních scén, menších alternativních divadel. Myslím, že se to hodně blíží tomu, co v Ostravě existovalo koncem 60. let. Stejně jako tehdy je i dnes možné si užít Ostravu jako jeden dlouhý nekonečný mejdan,“ tvrdí Vašut. 

„Ostrava se od průmyslové špíny posunula úplně někam jinam. Kdo tady nikdy nebyl, ať už z Prahy nebo z Čech, má svoji představu, potom přijede třeba na Colours a nutně musí být z nového stavu věcí dost zmatený,“ zakončil vyprávění.