aneb Investice s ručením omezeným

Vlivný magazín Nature realizoval již popáté globální průzkum mezi doktorandy. Tentokrát byly podrobeny analýze odpovědi více než 6300 doktorandů z celého světa, přičemž Evropa byla zastoupena 36 procenty.

Přestože mi není známo, zdali se mezi cca 2300 doktorandy ze starého kontinentu nacházejí i zástupci z Česka, některá zjištění se mi jeví jako velmi zajímavá a hodná komentáře.

V první řadě je 75 procent dotázaných se studiem PhD „alespoň částečně spokojeno“. Nature píše v této souvislosti o „stále vysoké spokojenosti“. Jenže na to se člověk může kouknout i opačně.

Připomeňme si i odvrácenou stranou spokojenosti. Z výsledků tedy logicky vychází nespokojenost 25 procent respondentů. I termín „částečně spokojeno“ lze vykládat vskutku všelijak. Hnidopišsky pak poznamenávám, že pokud už se někdo rozhodne po absolvování vysokoškolského studia pro dráhu doktoranda, měl by zvolit obor, který uspokojí jeho požadavky mnohem více, než částečně. Nejlépe úplně, čili zcela.

Jako ještě podivnější se mi jeví další výsledek, podle kterého má jen minimum dotázaných jasnou představu o tom, zda bude mít šanci získat permanentní pozici v akademickém prostředí, případně zda využije naučené dovednosti ve své budoucí práci. Tak kde je ale motivace doktorandů? Co je vede k tomu, že tráví po vysoké škole další tři roky studiem a vědeckou prací, když nemají ujasněný cíl takového snažení? Tedy pokud cílem není samotný titul, což je poněkud prázdná snaha.

Skoro strašidelné je pak zjištění, podle kterého se pouze 26 procent doktorandů domnívá, že je jejich studijní programy dobře připravují na budoucí kariéru. Čili tři čtvrtiny lidí usilujících o velký doktorát si nejsou jisté, jestli to k něčemu je? To je hodně silná káva.

Jako vysokoškolského pedagoga se znalostí prostředí v České republice a ve Velké Británii mne ale možná nejvíc překvapilo zjištění výzkumu, podle kterého 36 procent respondentů vyhledalo odbornou pomoc kvůli úzkostem a depresím. V Evropě uvádí výzkum jako důvod balancování profesionální kariéry a osobního života. Buď mám zvláště odolné studenty, nebo trpím nedostatkem empatie, ale doktorand v depresi a s úzkostmi je pro mne neznámý živočišný druh. Naštěstí.

Specificky česky: Naprosto ale chápu, že doktorandské studium může být chodníčkem rozčarování. Už jen to finanční ohodnocení. Zatímco kolegové startují kariéru, přes 20 000 českých doktorandů dosáhne maximálně na 11 250 korun měsíčně. Jedná se o částku o 2 100 korun nižší, než je aktuální minimální mzda. Jistě - v případě doktorandského studia jsou podmínky předem známy a jedná se o dobrovolné rozhodnutí každého jedince. Doktorandské studium by mělo být zdrojem poznání, diskuzí, zábavné práce v odpovídajících podmínkách a prostředí, investicí do sebe sama.

Výsledky výzkumu ale ukazují, že přesněji řečeno je to taková investice s ručením omezeným.

Převzato z blogu Luboš Smrčka s autorovým souhlasem