Britský Škorpion byl nejrychlejším tankem. Pomohlo mu to na bojišti?

Vývoj FV101 Scorpion nebyla na svoji dobu jednoduchá záležitost a zabrala plných šest let. Stroj za tu dobu několikrát změnil motor. Ten měl být původně benzínový, ale z praktických důvodů byl nakonec zvolen diesel. Mnohokrát se upravoval i pancíř stroje. Testy stroje probíhali v extrémních prostředích Norska, Austrálie, Abu Dhabí a Kanady, a stroj mohl operovat v extrémních teplotách -25 až +50 stupňů Celsia. Do výroby šel stroj teprve v roce 1971.

Scorpion měřil 5,88 metru, na šířku měl 2,134 metru a 2,1 metru měl i na výšku. Pancíř stroje měl sílu 14,5 milimetru a byl z hliníku. Díky sklonu pancíře však chránil teoreticky jako 28,5 milimetrový pancíř. Teoreticky mě odolat protipancéřovému náboji 14,5 milimetru vystřelenému z 200 metrů. Díky použití hliníku tank vážil pouhých 8 tun a byl snadno přepravitelný. Do letadla C-130 Hercules se vešly dva. První pancíře nebyly ještě technologicky zvládnuté, a v extrémních klimatických podmínkách dokonce praskaly.

Podvozek Scorpionu byl postaven na rychlý přesun na silnici, ale i terénem. Tank vyvíjel velmi nízký tlak na povrch, a kudy prošel pěšák, tam měl projet i Scorpion. Původně byl lehký tank poháněn benzínovým šestiválcem Jaguar J60 Mk 100b. Ten byl nahrazen dieselovým Cummins BTA s výkonem 140 koní. I přes ne právě vysoký výkon dával motor stroji rychlost 82 kilometrů v hodině, což z tanku dělá dosud jedno z nejrychlejších bojových vozidel. Dojezd byl 756 kilometrů. K tanku byl dodáván i set, který dovoloval stroji plavat.

Hlavní výzbroj stroje se lišila podle verze vozidla. Základní verze Scorpion byla vyzbrojena kánonem 76 milimetru L23A1 se zásobou 42 kusů munice. Verze Scimitar byla technicky identická se Scorpionen, lišil se pouze tím, že byl vyzbrojena 30 milimetrovým automatickým kanónem L21A1 "Garden". Existovala i exportní verze Scorpion 90 s 90 milimetrovým kanónem. Vedle toho byl stoj vybaven koaxiálním kulometem 7,62 milimetrů L43A1 s zásobou 3000 nábojů.

Posádku tvořili tři muži. Ti byli chráněni před účinky nukleárních, chemických a biologických zbraní. Předpokládalo se, že v případě nukleární války, bude muset posádka v tanku strávit dny. Stroj byl vedle várnice na teplé jídlo vybaven i ohřívačem vody na čaj a suchou toaletou, která byla pod sedadlem velitele.

Existovala celá řada typů postavena na podvozku vozidla. Samaritan byl obrněná sanitka, vyprošťovací vozidlo bylo pojmenováno Samson, Sultan bylo velitelské vozidlo, Striker byl stíhač tanků vybavený protitankovými střelami. Bylo vyrobeno vice než 1000 kusů transportéru Spartan a Stormer pro 12 vojáků. Výroba nakonec dala více než 3000 kusů všech vozidel.

Největším odběratelem Scorpionu se staly ozbrojené složky Velké Británie, které odebrali více než 1500 kusů všech vyrobených vozidel. Druhým největším odběratelem se stala se 300 kusy Belgie. Tam probíhala i montáž vozidel. Scorpiony se ocitli ve výzbroji dvaceti armád, včetně tak exotických zemí jako je Togo, Brunej, Indonésie, Jordánska, Malajsie, Filipín nebo Botswany.

Britská armáda Scorpiony nasadila do všech konfliktů, kterých se za poslední dekády zúčastnila. Stroje se objevily na Falklandách, v Perském zálivu nebo na Balkáně. Sloužily také v protiteroristických akcích a při ochraně letišť na Britských ostrovech. Nikdy se však nezúčastnily pod britskou vlajkou tvrdších bojů. Skutečnou zkoušku ohněm pro Scorpiony pak byla iránsko-irácká válka, kdy byla britská vozidla nasazena v rámci iránské armády. Zatímco proti pěším divizím si stroje vedly dobře, po masivnějším nasazení sovětských středních tanků T-55 a T-62 byly jejich ztráty obrovské a naprosto na ně nestačily.

Stroje typu Scorpion svoji univerzálnosti a schopnostmi v terénu patřily mezi světovou špičku a byly skvělým britským vývozním artiklem. Jejich kvalitu prokazuje i to, že i téměř po 50 letech, co z továrny vyjel první sériový kus, je mnoho vozidel typu Scorpion stále ve službě.      

Témata:  tanky,  FV101 Scorpion,  Velká Británie,  Britská armáda,  armáda Írán,  zbraně