INZERCE

Policejní vyšetřování. Ilustrační foto: Policie ČR

V kauze Beretta se objevil další problém. Pravděpodobně nezákonná prohlídka auta hlavního podezřelého

Vyšetřovací metody orgánů činných v trestním řízení v poslední době nezřídka kdy balancují na hraně zákona a i dokonce za ní. Po kauze nezákonně pořízených odposlechů někdejšího středočeského hejtmana Davida Ratha se nyní objevuje další podobný případ. Tentokrát velmi pravděpodobně nezákonná prohlídka vozu hlavního podezřelého v kauze přezývané Beretta, bývalého detektiva Igora Gáboríka.

Blíže neurčené místo a čas, blíže neurčená osoba, blíže neurčená finanční částka. Těmito termíny se to v poslední době hemží v protokolech policie, státního zastupitelství i soudů. Detektivové a státní zástupci se proto snaží zajišťovat důkazy jak to jen jde, nezřídka kdy ovšem i zákonně velmi spornou cestou. O případu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, ve kterém bylo soudem rozhodnuto o odstranění nezákonných důkazů, se napsaly už stohy článků, analýz či odborných statí.

Ekonomický deník nyní objevil další velmi sporný pokus o zajištění důkazů, ze kterého podle všeho mohly vzejít stovky hodiny odposlechů. Jde o kauzu Beretta, která kromě jiného podobného případu Vidkun, zapříčinila reorganizaci elitních policejních útvarů v roce 2017.

Kauzu Beretta rozjel Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a dozoruje jej Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová. Aktuálně nalezený problém se točí kolem „skryté prohlídky“ vozu hlavního podezřelého z kauzy Beretta – bývalého pražského, a později soukromého, detektiva Igora Gáboríka. Na možnou nezákonnost narazil Ekonomický deník při studiu policejních materiálů.

Detektivové ÚOOZ provedli v září 2014 v autě Igora Gáboríka takzvaný výjem. Laicky řečeno, aniž by to podezřelý věděl, detektivové se potají dostali se do jeho auta, aby našli „důležité věci pro trestní řízení“.

Výjem není vůbec běžným vyšetřovacím aktem. Často je používala komunistická státní bezpečnost. „Výjem je operativně technické opatření, jehož cílem bylo tajné vybrání věcí (zejména dokumentů) rozvědného resp. kontrarozvědného zájmu ze sejfů, bytů, zavazadel atd. nepřítele. Šlo o to získat zájmové materiály buď natrvalo, nebo pouze dočasně za účelem prohlídky, pořízení fotokopií apod. (pak se materiály vracely na své místo),“ lze se dočíst na stránkách Archivu bezpečnostních složek.

Popisovaný výjem z Gáboríkovy Škody Fabie provedli detektivové ÚOOZ 24. září v rozmezí mezi třetí až půl čtvrtou hodinou odpolední na parkovacím místě v pražské ulici na Příkopě, proti vchodu do kostelu sv. Kříže. „Uvedené vozidlo užívá Igor Gáborík, který ve vozidle mimo jiné realizuje schůzky s příslušníky Policie ČR a dalšími osobami, při nichž dochází k předávání informací z probíhajících trestních řízení. Účelem sledování , které bylo provedeno ve formě skryté prohlídky vozidla, bylo nalézt věci důležité pro trestní řízení (jako např. nosiče informací), jež by v případě nálezu byly policejním orgánem, včetně jejich obsahu, zadokumentovány,“ napsal do protokolu o sledování věci detektiv ÚOOZ Roman Hradil.

Svévole nebo nezákonnost?

Problém spočívá v tom, že detektivové ÚOOZ měli povoleno Vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou, která kauzu Beretta dozoruje, pouze sledování, nikoli onu už zmiňovanou „skrytou prohlídku vozu“. To je termín, který aktuální české právo nezná. A navíc, vstup do chráněné osobní zóny, do auta, by měl podle názoru hned několika respektovaných českých právníků schválit soud. Povolení ke sledování měli detektivové ÚOOZ už od 7. července 2014 podle paragrafu 158d, odstavců 1 a 2.

Faksimile trestního řádu, jak upravuje sledování. Repro: zakony.kurzy.cz

Ani v jednom z ustanovení trestního řádu se ovšem o možnosti vstupu do vozidla nepíše. První odstavec tvrdí, že „sledováním osob a věcí se rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít“. Odstavec dva pak dí, že „sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce“.

Klíčový je pak třetí odstavec trestního řádu. Ten jednoznačně stanoví, že pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit „jen na základě předchozího povolení soudce“. Povolení tohoto typu tedy nemohla vydat dozorující státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jak se píše v policejním protokolu.

Judikatura Evropského soudu pro lidská práva totiž tvrdí, že například k instalaci odposlechu uvnitř vozu, tedy ke vstupu policistů dovnitř vozu, je zapotřebí souhlasu soudu. Detektivové ÚOOZ přesto, jen na základě povolení státní zástupkyně, do Gáboríkova vozu vstoupili. Co vše nalezli, a použili jako věci důležité pro trestní řízení, není Ekonomickému přesně známo. Není ale například vyloučeno, že Gáborík mohl mít v autě například mobilní telefony, jejichž čísla detektivové neznali. Mohli si proto opsat čísla IMEI telefonů a požádat následně o jejich odposlechy. K takovému to typu informací by se pak ale stěží dostali zákonnou cestou. Tudíž hrozí, že soud takto pořízené důkazy nemusí uznat, jak jsme již výše připomněli Rathovu kauzu „plodů z otráveného stromu“.

Skrytou prohlídku zákon nezná

Ekonomický deník kvůli tomuto zjištění oslovil pět respektovaných českých advokátů, kterým poskytl zcela anonymizované informace, aby nebylo zřejmé, který případ budou analyzovat. Jejich postoj je jednoznačný. Vstup do auta Igora Gáboríka byl na základě povolení státní zástupkyně nezákonný.

„Je to úkon, který trestní řád nezná a je tudíž nezákonný – dokonce protiústavní,“ tvrdí například právník Radek Šmerda. V příloze emailu pak poslal komentář, který k problematice vstupu do vozidla (respektive instalaci odposlechu do něj) už řešil Evropský soud pro lidská práva, jenž napsal soudce českého Nejvyššího soudu Antonín Draštík.

Analýza rozsudku Evropského soudu pro Lidská práva z pera soudce českého Nejvyššího soudu Antonína Draštíka. Repro. ED

„Pokud je potřeba soud na zvuk, tak na fyzické prošmejdění nepochybně rovněž. A minori ad maius (česky od menšího k většímu – pozn. red.). Skrytou prohlídku vozu by tedy bylo nezbytné upravit speciálním institutem, bez něj ani náhodou. A také by se mělo upravit i skryté vnesení věcí následně důležitých pro trestní řízení,“ míní Šmerda.

„Mohlo dojít k porušení trestního řádu v ustanoveních o prohlídce jiných prostor, ale také by to mohlo mít přesah v podobě zásahu do práva na ochranu soukromí dle Listiny základních práv a svobod. Článek 7 prvního odstavce Listiny pak zdůrazňuje, že nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena, přičemž k omezení může dojít jen v případech stanovených zákonem,“ odpověděl na otázky Ekonomického deníku další z oslovených advokátů – Filip Princ.

V konečném důsledku by to podle Prince mohlo mít i dopad na trestní odpovědnost daných policistů. „Paradoxně pro stejný paragraf, pro který úkony činily. Já bych jako obhájce obviněného plédoval za doktrínu takzvaných plodů z otráveného stromu, tedy, že nezákonně pořízený důkaz nemůže vygenerovat zákonný důkaz. Určitě bych namítal a požadoval, aby veškeré důkazy, které byly v této souvislosti pořízeny, nebyly v hlavním líčení použity jako důkaz a nebylo k nim přihlíženo,“ podotkl Princ.

Advokát Tomáš Sokol pak po dohodě s kolegy z Unie obhájců zpracoval na toto téma obsáhlejší analýzu, kterou Ekonomickému deníku poskytl. Oslovení advokáti se za léta své praxe se „skrytou prohlídkou vozu“ nikdy nesetkali.

Na otázku, zda bylo možné považovat za legální, například tímto způsobem zjištěná IMEI mobilních telefonů, u nichž byl následně soudně povolen odposlech, Sokol uvedl: „Vznikl by spor o použitelnost takto sekundárně získaných důkazů. Tedy důkazů získaných na základě nezákonné získané primární informace. Tedy spor o použitelnost doktríny o ´plodech z otráveného stromu´. Například v USA je její výklad poměrně jasný a tam by nebyly takto získané důkazy použitelné. U nás je tato doktrína sice uznávána, respektive není zásadně zpochybňována, ale o její přímé aplikaci se vedou spory. Viz. například kauza doktora Ratha,“ zkonstatoval Sokol.

Sledování osob a věcí

Sokol ve své analýze popsal tři možné druhy sledování, které upravuje paragraf 158 trestního řádu (viz faksimile výše). A to za a) obecné sledování osob a věcí podle prvního odstavce, aniž by o něm byly pořizovány záznamy uvedené v odstavci druhém, nebo aniž by šlo o případy uvedené v odstavci následujícím. Za druhé pak Sokol popisuje možnost sledování podle druhého odstavce, při kterém jsou pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy ve smyslu § 158d) odst. 3, „tedy záznamy pomocí technického zařízení a průběhu samotného úkonu, tj. v průběhu jeho provádění (argument ´při kterém´), a proto za takový záznam nelze považovat pozdější úřední záznam policisty, který úkon provedl“. A za třetí sledování podle odstavce číslo 3, které zasahuje do některých ústavně chráněných práv a svobod občanů (nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství jiné písemnosti a záznamů uchovávaných v soukromí. „Po nálezu Ústavního soudu US 121/2010 (č. 219/2010 Sb.) lze dovodit, že o případ podle písm. c) jde i tehdy, zasahuje-li se i do nedotknutelnosti jiných prostor a pozemků,“ míní Sokol.

A stejně jako Radek Šmerda Tomáš Sokol upozorňuje, že trestní řád vůbec nepracuje s pojmem „skrytá prohlídka vnitřních prostor“. „Slovo se slovním základem ´skryt´ se v celém trestním řádu vyskytuje pouze jednou, a to v ustanovení § 87 c) což je zcela nesouvisející úprava týkající se sledování zásilky,“ podotkl Sokol.

„Z výše uvedeného se tedy jeví jako vysoce pravděpodobné, že úkon, který policejní orgán provedl a který označil, jako ´skrytou prohlídku vnitřních prostor motorového vozidla´ byl úkonem, který trestní řád neumožňuje. Nemám k dispozici opatření, jímž uváděná státní zástupkyně tuto skrytou prohlídku vnitřních prostor povolila a není tedy jasné, jak toto své rozhodnutí odůvodnila. Přesto se přikláním k v podstatě kategorickému závěru, že důkaz získaný tímto úkonem by neměl být soudem považován za důkaz zákonný,“ tvrdí ve své analýze dále Sokol.

Zcela na závěr je podle Sokola třeba zmínit i důkazní hodnotu obsahu protokolu z takovéto akce. „Ta je s velkou pravděpodobností nulová. Je jistě možné získat operativní informaci o tom, že ve vozidle (v jiném prostoru) se nachází věc či věci, důležité pro trestní řízení. Ovšem důkaz o jejich existenci lze získat pouze prohlídkou těchto jiných prostor a náležitou dokumentací nalezených věcí. Obsah protokolu, tedy jakéhosi úředního záznamu nemůže být dostatečným důkazem,“ uzavírá Sokol.

Ekonomický deník už v rámci případu Beretta, v němž má jít o vynášení informací ze spisů, upozornil na jiný možný problém. A to instalaci odposlechu, také pouze na základě povolení státního zástupce. Skrytá prohlídka Gáboríkova vozu je tak druhým fatálním problémem, se kterým se budou muset soudy vypořádat.

Jan Hrbáček