Zábranský, Houellebecq a Rooney. Knihy roku 2019 Radia Wave řeší globální problémy i vztahy mileniálů
Zásadní zjištění knižní bilance roku 2019? Česká literatura už nemá strach z globálních výzev. Zábranský se v románu Logoz pustil do klimatické krize, Denemarková se v Hodinách z olova rozepsala o humanistických hodnotách v konfrontaci s režimem v Číně. Tématem knižního žebříčku Radia Wave, který jsme sestavili v pořadu Liberatura s publicistkami Klárou Vlasákovou a Kateřinou Čopjakovou, jsou ale i mileniálové a jejich vztahy, ať už v podání Sally Rooney, nebo Jana Němce.
Jan Němec – Možnosti milostného románu
Jak zjistit, proč se mi rozpadl vztah? Napsat o tom román! Jan Němec se v nové próze vydává mimo svou komfortní zónu, stírá hranici mezi autorem, vypravěčem a hrdinou a na první pohled to vypadá, že chce co nejotevřeněji popsat peripetie svého vztahu s milovanou Ninou. Nakonec se ukáže, že se mu do odhalování vlastních trapasů, jako to umí třeba Karl Ove Knausgard, zase tak moc nechce. Čtenářům nejsilněji přiroste k srdci, když se jednou po hádce s Ninou rozpláče tak silně, až mu z nosu vytrysknou nudle. Pak se zase schová za postmoderní literární obezličky: v knize najdete e-mailové korespondence, přepis špatně zapamatovaného telefonátu s Milanem Kunderou, rejstřík intertextuálních odkazů. V čem je Němec v novince opravdu silný, jsou esejistické pasáže, ve kterých řeší třeba limity literatury a psaní jako takového. Název knihy tedy nakonec sedí přesně. Oceňujeme i to, jak Němec vystihuje pocity dnešních dvacátníků a třicátníků, kteří se často nemají kde realizovat, a tak hledají naplnění ve vztahu. A ten si pak ničí příliš velkými očekáváními. A hlavně chválíme ohromnou čtivost. I když se možná budete u Možností rozčilovat, přečtete je jedním dechem.
Fiktivní země na Blízkém východě. Léta trvající občanská válka, nesvoboda, všechno hezké se rozpíjí v paměti. Opět svět, který jako by se hroutil sám do sebe, a v něm zdravotní sestra Mona. V chátrající nemocnici se zamiluje do pacienta Adama, ale tahle milostná linka možná není tak podstatná jako vyprávění o ženské odvaze. Kdo má ještě v paměti autorčin kontroverzní sloupek Proč nejsem feministkou, možná nad Monou ohrnuje nos. A podobně, kdo má v paměti perfektní Jezero, bude asi trochu zklamaný, protože Moně chybí bezprostřednost, která z předchozí knihy dělala až mytickou záležitost. Přesto, Bellová svou letošní prózou potvrzuje postavení výborné, nesentimentální vypravěčky a stylistky, která ví, že méně je víc.
Radka Denemarková – Hodiny z olova
Česká demokracie se zredukovala na byznys a začala tolerovat čínský komunismus. Zhruba tak by se dala zjednodušit teze aktuálního románu Radky Denemarkové, který vyšel na sklonku loňského roku. Hodiny z olova ale rozhodně nejsou jednoduché čtení. Sedm set padesát stran morálního apelu na čtenáře, biflování humanistických hodnot, které ale působí trochu vyprázdněně. Možná i proto, že jsou hlásány z vysokého piedestalu postavy Spisovatelky. Kdo se ale prokouše k druhé půlce Hodin, uleví si. Z mlhy moralismů začne vystupovat příběh i postavy, do kterých se konečně půjde vžít. A nakonec si člověk řekne, že stát za nějakými hodnotami není chyba nebo věc, za kterou bychom se měli omlouvat. Ne nejlepší, ale patrně nejvýznamnější česká próza uplynulého roku.
David Zábranský – Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský
Co kdyby nastal Elitexit? Kdyby se liberální kreativci z reklamek, rozhořčení z nástupu populismu, rozhodli opustit své země a přestěhovat se do Nového Berlína? A jak by si liberální elita, osvobozená od vlivu popíračů, poradila s klimatickou změnou? Takové otázky řeší v novém románu Logoz David Zábranský. Další česká kniha, která se nebojí čelit aktuálním problémům současného světa. Nepochybně nejlepší Zábranského dílo, text se znepokojivou pointou, který dokáže nastavit zrcadlo morálně bezúhonným liberálům, ale i rigidním konzervativcům.
Michel Houellebecq – Serotonin
Kdyby Zábranský víc škrtal, možná by byl jako Michel Houellebecq. Serotonin je jedna z nejvýraznějších překladových knih letoška a podobně jako v Logozu se v ní řeší i téma globalizace. Do jisté míry je to typický Houellebecq: hrdina v krizi středního věku, špetka šovinismu, trocha sprosťáren včetně sexu se zvířaty. Ale taky deprese. Hlavními hrdiny nové Houellebecqovy knihy jsou Florent-Claude Labrouste, šestačtyřicetiletý chlap s krizí středního věku, a lék Captorix, který uvolňuje hormon štěstí, ale potlačuje chuť na sex. Aby Florent nějak přežil, bude se muset vydat na cestu svým životem pozpátku. Serotoninem prostupuje jed melancholie a Francií zase nemoc globalizace, která požírá místní zemědělce. Nakonec se nepochybně rozšíří po celé Evropě a pohltí ji. Houellebecq západnímu světu ustrojil velice elegantní pohřeb.
Debut člověka schovávajícího se za pseudonymem, který ukradl ze zvonku u dveří. Nápad na knihu má ale veskrze originální. Pohyby ledu se zpočátku tváří jako obyčejná detektivka. Řeší ji průměrný novinář, který se v průběhu svého pátrání zamiluje do vědkyně a odcestuje s ní na expedici do Grónska. Tady začíná další úspěšný debut nakladatelství Paseka, které loni přineslo skvělé Probudím se na Šibuji Anny Cimy, nabírat na obrátkách. Tušíme, že tuhle knihu napsal vědec, nenuceným způsobem do vyprávění přináší téma klimatické změny. Hlavním tématem je tu ale otázka: kde je v dnešním postfaktickém světě nějaká pravda, když je tolik prostoru pro názory?
Ema Labudová – Tapetář
Další důležitý debut napsala teprve dvacetiletá vysokoškolačka, které patří obdiv už za to, že se dokázala vžít do postavy nedostudovaného britského gaye z anglického maloměsta 50. let. Na malém prostoru Labudová přesvědčivě vykresluje utajovaný vztah dvou mužů, kteří se tváří, že spolu bydlí čistě z ekonomické nutnosti. Labudová umí vystihnout tíhu, s jakou na člověka dopadá jeho vlastní předstírání.
Sally Rooney – Rozhovory s přáteli
A ještě jeden debut, tentokrát z Irska. Rozhovory s přáteli vypráví o jednadvacetileté vysokoškolačce Frances ocitnuvší se ve složitém milostném mnohoúhelníku, ve kterém se propojují lidé různého věku, ale i společenského a ekonomického postavení. Vypadá to jako mileniálská romance, kterou si koupíte v odbavovací hale na letišti, Rooney se ale navíc nebojí mluvit o společenských problémech, jako je ekonomická nerovnost, generační propast nebo ženská tělesnost. Všechno to dělá elegantně a bez ironie, k dobru přidává i dobře napsaný sex, což se v knížkách (pomrkáváme na Jana Němce) moc často nevidí. Až si přečtete Rozhovory s přáteli, nabídněte je prvnímu člověku, kterému jste chtěli říct: OK boomer.
Lucia Berlinová – Manuál pro uklízečky
Pracovala jako uklízečka, telefonní spojovatelka, úřednice v nemocnici, vychovala čtyři syny, bojovala s alkoholismem a skoliózou a zemřela v den svých 68. narozenin se svou oblíbenou knihou v ruce. Teď se vám do ruky musí dostat její kniha. Soubor povídek Lucie Berlinové Manuál pro uklízečky vychází z autobiografických zážitků a zabývá se tak neprivilegovanými lidmi s neoblíbenými zaměstnáními. Vypravěčky povídek (vždy jde o ženy) jsou přesto hrdé na to, že dělají společensky prospěšnou činnost. A na druhou stranu – z Manuálu je zřejmé, že dostat se z okraje ke středu je opravdu složité. A tvrdá práce, kterou vypravěčky povídek moc dobře znají, k němu rozhodně nevede. Povídkový výbor Lucie Berlinové se v roce 2015 dostal do výročního top ten listu New York Times a způsobil literární senzaci. Škoda že tehdy byla Berlinová už jedenáct let po smrti.
Roman Szpuk – Klika byla vysoko
Vyšla na sklonku loňského roku, ale nejlépe se čte v létě a venku. Třetí část deníkových záznamů básníka, meteorologa a člověka, který se proslavil jako jeden ze šumavských samotářů. Tulácká píseň o člověku, který před svými úzkostmi utíká z města do lesů, a když nemůže usnout, pozoruje hvězdy, mraky i lomození drobných živočichů. Někdy zapřede hovor s mouchou. Szpuk je jako Bašó, jindy svatý František, občas prostě týpek, co si uprostřed lesa s dalšími šumavskými hipíky podává jointa a vykládá pitomé historky. Klika je nejlepší v tom, že je zaostřená na všechno, přesně jako Szpukovy černobílé fotografie vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou. Tahle kniha je literární entropie, která nechce a neumí nic z pozorovaného světa potlačit. Ani radost, ani lítost, ani hvězdy, ani mouchy. Na Kliku potřebujete ticho, odmění se vám dalším tichem. Zvláštní doporučení všem, kterým se líbily Palánovy knihy Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak.
Bonus: Åsne Seierstad – Jeden z nás: Příběh o Norsku
Minimálně jedna non-fiction kniha by se v žebříčku měla zmínit. Jeden z nás norské novinářky Asne Seierstad se totiž čte jako román. Hodně tíživý román, který řeší teroristický útok na ostrově Utoya, jenž v létě 2011 spáchal Anders Behring Breivik. V objemné knize Seierstad pečlivě předkládá i ty nejdrobnější indicie, které vedly k tomu, že se ze zakřiknutého chlapce stal incel a nakonec taky několikanásobný vrah. Stejně velký prostor jako nechvalně známému vrahovi přitom Seierstad dává i obětem jeho činu. Po přečtení téhle knihy si víc než Anderse Breivika budete pamatovat Simona Saeba, charismatického kluka, který vždycky myslel víc na druhé než na sebe. Jeden z nás je další důkaz, že nakladatelství Absynt jsme v Česku potřebovali jako sůl.
Související
-
„No sleep till beztřídní společnost.“ 10 nejlepších českých alb roku 2019 podle Radia Wave
Letošní rok znamenal pro domácí hudební scénu vcelku přelomovou věc: vznikaly tu desky s výraznou estetikou, vizí a čerpající z domácího kontextu.
-
Tři Adolfové, Trumpovy hoaxy i hokejoví rváči s křehkou duší. Přinášíme nejlepší komiksy roku 2019
Zatímco domácí, český komiks se letos zrovna nehemžil novinkami, skvělých překladových alb vyšlo požehnaně.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
