Přesně před 105 lety byla v katastru druhé nejmenší pražské čtvrti dokončena poslední ze tří staveb z ateliéru architekta Josefa Chochola, označovaného za jednoho z reprezentantů kuriózního stylu – architektonického kubismu. Právě jeho vyšehradské domy se k tomuto stylu hrdě hlásí, podobně jako opomíjený činžák navržený Antonínem Beladou. Pojďme si tyto kubistické stavby prohlédnout.
Dům U Černé Matky boží opět prezentuje český kubismus |
Písecký rodák Josef Chochol (1880–1956) měl k Vyšehradu blízko, vždyť hned po svém návratu z vídeňských studií u Otto Wagnera se zapojil do boje o záchranu této cenné enklávy, jejíž část na temeni kopce nad Vltavou měla být nemilosrdně zastavěna.
Průkopníci kubismu
V roce 1910 založilo několik českých výtvarníků, nadšených novými pařížskými díly Pabla Picassa, Skupinu umělců výtvarných, do níž se přidávali i architekti a designéři. Vedle Pavla Janáka, Josefa Gočára nebo Vlastislava Hofmana šlo i o Chochola. Architekt Pavel Janák jako první přišel s nápadem aplikovat jehlancové tvary i v architektuře a užitém umění, v časopise Umělecký měsíčník publikoval zásadní stať „Hranol a pyramida“, a tak se v roce 1911 v Praze objevil nový architektonický styl – kubismus.
Janák a spol. to neměli lehké, kubismus oslovil jen hrstku projektantů a stavitelů, zatímco většina se k novému experimentu stavěla kriticky. Jehlancový styl se pražskému publiku zdál ponurý, příliš výstřední, nepraktický a nákladný. Nastupující generace ho odmítala jako nežádoucí odklon od pragmatické Kotěrovy moderny, ta starší zase stále ještě zůstávala v zajetí historismu a secese.
  |
Janák se ale nevzdal, postavil první kubistický objekt (Jakubcovu vilu v Jičíně), přestavěl v tomto stylu dům v Pelhřimově, kde navrhl i další. Kolegové ze Skupiny ho následovali: Gočár narychlo přepracoval svůj projekt polyfunkčního domu U Černé Matky Boží, Hofman se věnoval hned několika tématům, ale realizace se dočkala jen ohradní zeď a vstupní brána Ďáblického hřbitova.
Josef Chochol nemohl zůstat pozadu a představil několik návrhů v katastru Vyšehradu, ne však v jeho nejcennější horní části, ale v oblasti podél Vltavy a nedaleké Neklanově ulici na hranici s Novým Městem. Jeho projekty asi nejlépe naplňují Janákovy představy o expresivní architektuře, která aplikuje krystalické formy a dynamicky protváří průčelí okosenými plochami.
Tyto principy jsou patrné už na první z nich, vile stavebního podnikatele Bedřicha Kovařovice za železničním mostem na Rašínově nábřeží. Patrový dům s bílou vápennou omítkou a polygonálním rizalitem, situovaným do malé zahrady, je skvělým příkladem kubismu v architektuře. Pozoruhodné jsou také štítové zdi složené ze šikmých ploch i oplocení zahrady s dalšími kubistickými prvky.
Zajímavý je rovněž fakt, že hned na sousedních pozemcích souběžně vznikaly další vily, které byly ve zcela odlišném pojetí. Všechny hezky ilustrují architektonické styly té doby: Sequensův dům z neomítaných vápenocementových cihel Kotěrův žák Otakar Novotný pojednal v holandském stylu a reprezentuje s ním modernu, zatímco třetí dům, Mrázkova vila, byl Emilem Králíčkem navržen ve stylu tzv. klasicizující secese (ovšem s kubistickým interiérem).
Kubistické ostrůvky
Chochol pak o kus dál na Rašínově nábřeží nedaleko tunelu postavil hned trojdům. Jeho zákazníky byli opět pražští stavitelé, tentokrát Antonín Belada, bratři Bayerové a František Hodek. Kompozice této stavby je klasicistní: z převýšené střední partie vybíhají symetrická křídla. Působivá je zejména centrální část, zakončená polygonálním štítem a akcentovaná výrazným arkýřem nad hlavním vstupem. V tomto případě je však kubistická jen uliční fasáda, zahradní partie včetně půlválcové verandy na nový styl rezignovaly a také uvnitř převážily secesní dekorace.
Třetí a jasně nejlepší Chocholovou stavbou v krystalickém stylu je činžovní dům stavitele Hodka na nároží Neklanovy a Přemyslovy ulice. Architekt skvěle využil svažitého terénu i faktu, že obě ulice tu svírají ostrý úhel, což výsledný dojem ještě umocňuje. Průčelí opět tvoří šikmé plochy a prolamovanou korunní římsu podepírá štíhlý nárožní pilíř.
V katastru Vyšehradu to však nejsou jediné kubistické projekty. I výše zmíněný stavitel a nadaný architekt Antonín Belada (1881–1936) přispěl svým dílem, když navrhl průčelí nedalekého činžovního domu v Neklanově ulici 2 – nenápadnou stavbu s plochou fasádou zdobí krásná kubistická korunní římsa.
A konečně je třeba připomenout i nerealizované studie Vlastislava Hofmana na výstavbu kubistických řadových domků v horní části Vyšehradu. Pravda, jeho návrh vypadal trochu pochmurně, ale takový Franz Kafka by z něj měl jistě radost.
