Hlavní obsah

V neděli padne stovka. Vysněný scénář? Ten máme v hlavě všichni, říká česká jubilantka

Neuchatel

V roce 2011 zažila báječnou premiéru mezi světovou elitou. V sedmnácti letech vyrazila jako benjamínek na mistrovství světa do St. Gallenu, sázela jeden gól za druhým, užívala si spolupráci se sestrou Kamilou a navrch si domů vezla bronzovou medaili. Nyní je Adéla Bočanová o osm let zkušenější, když v neděli dovrší stovku zápasů v národním týmu, a místo střelkyně je spíše nahrávačkou. Opakování medailového happyendu by se ale rozhodně nebránila.

Foto: Martin Flousek/Český florbal

Adéla Bočanová v neděli oblékne reprezentační dres po sté.

Článek

Ještě vám občas naskočí vzpomínky na váš premiérový šampionát?

Jasně. Moje role byla tehdy úplně odlišná než teď. Byla jsem benjamínek, nebyl na mě žádný tlak, o to jsem to měla jednodušší. Hrála jsem, dařilo se mi a ty vzpomínky jsou okořeněné medailí. To mě žene i dál, když jsem to jednou okusila, chci to zažít znova.

Tehdy jste dala šest gólů, na dalších třech vašich šampionátech pak ani jeden. Čím to?

Změnila se moje role v týmu, na domácím mistrovství světa jsem hodně přihrávala a poslední dva šampionáty jsem se moc nedostala na hřiště. A pro náhradníka je těžké naskakovat do zápasů a střílet góly.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 

🇨🇿 #czechteam #23 #wfc2019

Příspěvek sdílený Adéla Bočanová (@adicek94),Pro 6, 2019 v 2:36 PST

Jistě vás potěšilo, když jste tu gólem proti Lotyškám čekání na gól z mistrovství světa ukončila.

Určitě jsem byla ráda. Asi jsou mi souzené šampionáty ve Švýcarsku. (úsměv)

Na neděli vychází váš jubilejní stý zápas za reprezentaci. Jaký je jeho vysněný scénář?

Myslím, že ten vysněný scénář máme v hlavě všichni, jaký by to měl být zápas. Ale musíme zvládnout bitvu se Švýcarskem.

S ním jste se potkávaly většinou až v zápase o bronz. Překvapilo vás vítězství Švýcarek nad Finkami, kvůli němuž se potkáte už v semifinále?

Docela překvapení to bylo, ale Švýcarky se skvěle připravily a zvládly to takticky. Věří si i na nás, ale my je za poslední dva roky dokázaly několikrát porazit, i teď si věříme. A jejich domácí publikum může být výhoda i pro nás.

Foto: ČFbU

Adéla Bočanová (vlevo) se sestrou Kamilou na svém prvním MS v roce 2011.

Mimochodem, vaše sestra Kamila se ještě kolem florbalu pohybuje?

Teď už vede rodinný život se třemi dětmi.

Ale v rodičích máte stále velkou podporu. Byli v St. Gallenu, fandí i tady.

Jsou tu od prvního dne, ve volných dnech jezdí na výlety, třeba byli v Lausanne v Olympijském muzeu. Mají to jako takovou týdenní dovolenou spojenou s fanděním.

Jen váš patnáctiletý kocour musel zůstat doma.

Ano, chodí ho vždy ráno a večer krmit brácha, tak snad nestrádá. (úsměv)

Vy působíte v pražských Bohemians jako hráčka i jako sekretářka, nemáte někdy florbalu až dost?

Občas toho hodně je. Ale pro mě je výhoda, že mi zaměstnavatel vyjde vstříc, dostanu volno teď na mistrovství světa, i když klub jede dál a moje činnost se musí rozdělit mezi ostatní.

Z Neuchatelu nic řešit nemusíte?

Občas mail zapnu, když je něco důležitého, klukům to přepošlu, ale jinak se soustředím na turnaj.

Foto: Martin Flousek/Český florbal

Adéla Bočanová na MS v Neuchatelu v zápase s Lotyšskem.

Co pozice klubové sekretářky obnáší?

Komunikaci s Českým florbalem, hlášení hal, pronájmu, různé projekty. Je to různorodé, ale nikdy si cestou z práce nemůžu říct, že je hotovo. Klub pořád běží a s ním i práce.

Jste příkladem klubové věrnosti. V Bohemians jste od začátku kariéry, už v šestnácti jste dělala v týmu kapitánku. Nikdy vás nelákalo zkusit něco jiného?

Pár nabídek jsem v průběhu těch let měla, ale já tam byla vždycky spokojená, pracovně i herně, když mi sedí role vůdce týmu.

Reklama