Duo v Brně nechtěných fotbalistů: Najít teď práci bude složité

Oficiální ukončení spolupráce s hráči, kteří za Zbrojovku nastupovali od roku 2018, dostává formální punc více než čtvrt roku poté, co oba v klubu skončili fakticky. Na přelomu srpna a září byli po sérii špatných výsledků ve druhé lize a slabém výkonu v poháru přeřazeni do béčka, z něhož se už do áčka nejenže nevrátili, ale brněnský dres nemohli oblékat ani v divizi.

„Celé to bylo takové zvláštní,“ ohlíží se za podzimním paběrkováním 31letý Sukup. „V první řadě jsem nepochopil svoje přeřazení do béčka, když jsem na jaře, v létě v přípravě i na začátku této sezony hrál stabilně. Bylo nám řečeno, že v béčku můžeme zabojovat o návrat do áčka, to ale trvalo tak jeden nebo dva týdny. Pak nám pan Požár (manažer Zbrojovky) řekl, že s námi nepočítají na podzim a nejspíš už ani na jaře. Oběma nám končí v létě smlouva a bylo jasné, že v zimě to budeme řešit takhle,“ shrnul bývalý obránce Ostravy, Olomouce nebo Znojma situaci obou odložených fotbalistů.

Spolu s nimi byl do béčka přeřazen ještě Ondřej Vintr, ten působí v Líšni a zůstává do konce sezony.

Problémy v kabině prý nebyly

Co se v srpnu ve Zbrojovce stalo a proč zůstaly za hráči s pestrými ligovými zkušenostmi zabouchnuté dveře, kromě toho, že mužstvo tehdy hrálo špatně a hledalo cestu vzhůru, je dodnes obtížně uchopitelné.

„Možná tam nebyla důvěra ze strany trenéra, možná nějaké jiné okolnosti, nechci to rozebírat. Možná to měl být zdvižený ukazováček pro ostatní, těžko říct,“ přemítá Sukup.

Bartolomeu měl sice potíže na začátku roku na soustředění na Maltě, kde nahněval svým přístupem k jednomu ze zápasů trenéra Pavla Šustra, v létě se ale v přípravě opět prosazoval. Stejně jako Sukup začal i on sezonu v základní sestavě.

Problémy v kabině, alespoň podle manažera Požára, v pozadí být neměly. „Takhle to nebylo. Stalo se to v období, kdy se nám nedařilo, tito hráči neudrželi výkonnost a tým zaznamenal zúžení. Dali jsme jim najevo, že v budoucnu s nimi příliš nepočítáme. To je proces vývoje kabiny a klubu,“ vysvětluje Požár.

Bartolomeu nechápal střídání

Skutečnost, že Sukup i Bartolomeu jsou na odchodu z Brna, lze brát jako logický výsledek daného stavu. Půl roku před koncem smlouvy je rozchod s hráčem, s nímž klub nepočítá, běžný a logický a ani vyřazení fotbalisté ho nerozporují.

Co je pálí víc, je začátek celé story, kdy museli do béčka, a hlavně její pokračování. Místo boje o návrat do áčka si už ani neškrtli. „Trenér béčka nám řekl, že má v kádru mladé kluky, kteří potřebují hrát. My jsme tam přišli, nevědělo se, na jak dlouho. Prostor dostávali mladí, což jsem chápal, i když mě to štvalo,“ krčí rameny 26letý Bartolomeu.

Na rozdíl od Sukupa byla jeho pozice složitější. Přestože v přípravě taky hrával, v soutěži ho trenér Pavel Šustr často střídal brzo po přestávce. „Cítil jsem se dobře, nechápal jsem ta střídání, ale už po tom nepátrám,“ uvedl. Převelení tří borců do béčka chápe zpětně jako varovně zdvižený prst pro zbytek tápající Zbrojovky. „Podle mého úsudku to (přeřazení) bylo neoprávněné. Spíš hledali nějakou změnu,“ myslí si.

Přímo na to, že uvízli v divizním celku, Sukup ani Bartolomeu vyloženě nežehrají. Vždyť se tam svého času rozehrával i Ondřej Vaněk, bývalý reprezentant. „Měli jsme tam dobré tréninky, kluci jsou tam šikovní, trenéři to mají pod kontrolou. Tréninkové vytížení bylo v pořádku. Jen zápasové nebylo žádné,“ říká Bartolomeu.

Sukup formuluje odpověď podobně. „Myslel jsem, že budeme moct hrát zápasy, ale nemohli jsme nastoupit ani v přáteláku. Někdy jsme trénovali s týmem, někdy individuálně. Bylo to komplikované,“ ohlíží se.

Neodolní? Hráči se brání

Zajímavé na celém příběhu není ani tak to, že hráči museli opustit druholigovou kabinu, ale spíš pokračování jejich odstavení i po nástupu nového trenéra. Miloslav Machálek po nich nejenže nesáhl, ale dal najevo, že o tom ani neuvažuje. Celkem 77 ligových startů nechal bez mrknutí oka ležet ladem.

„Potkali jsme se jednou na chodbě, pozdravili jsme se. Více jsme spolu nemluvili,“ líčí Bartolomeu. Stejné to bylo v Sukupově případě. „Změna trenéra nehrála roli. Šanci jsme nedostali, sahalo se po jiných hráčích z béčka, po nás ne,“ říká.

Machálek, jehož zvykem nikdy nebylo skrývat se za fráze, obšírněji promluvil o vyřazených hráčích až po skončení podzimu. „Nechci říct, že by neměli výkonnost. Já ale spíš hledám charakterově odolné a silné hráče, abychom se na jarní cestu vydali posíleni,“ pravil.

S takto nepřímo přidělenou nálepkou Sukup ani Bartolomeu nesouhlasí.

„Pan Machálek mě nikdy netrénoval. Nemůže vědět, jak se chovám v tréninku nebo v zápase, když prohrávám,“ hájí se Sukup. „Já si o sobě myslím, že charakterově odolný jsem,“ říká i Bartolomeu. „Jestli někdo říká v novinách, že jsem špatný vůči spoluhráčům, tak se mi to nelíbí. Dál se k tomu vyjadřovat nebudu. Charakterní hráč, myslím, jsem,“ kaboní se bývalý záložník Zlína, s nímž okusil i Evropskou ligu.

Zajedno jsou oba i v otázce budoucnosti. „Půl roku jsem nehrál zápas, těžko něco sehnat. Něco hledáme, je to v řešení, ale ztratil jsem dost času. Příjemné to není,“ uvědomuje si Bartolomeu.

Na rozdíl od něho hledá Sukup práci už jako zanedlouho volný hráč. „Neviděl jsem pointu v tom, hostovat na jaře jinde, být hráčem Brna a mít půl roku do konce smlouvy. Nemíním Zbrojovku hanit, ale když se mnou nepočítá, tak si najdu nový klub sám. Jsem optimista,“ dodává pravý obránce.

Chcete mě? Koho obránce nezná, tomu se nenabízí Obránce Ondřej Sukup si nové angažmá po konci ve Zbrojovce bude hledat sám. V současném profesionálním sportu je Sukup výjimkou, která se obejde bez pomoci agenta. „Během své kariéry jsem měl oficiálně podepsaného agenta dohromady tak tři nebo čtyři roky. Měl jsem dva. Většinou jsme spolu víc komunikovali hlavně před koncem kontraktu, nebo v přestupních obdobích. Nebo jsem měl člověka během angažmá v Bulharsku, aby mi pomohl s jazykovou bariérou. Jinak ne. Mám svoje kontakty, znám pár trenérů, jsme ve spojení,“ popisuje fotbalista. Za příklad, který jeho soběstačnost vystihuje, může dát svůj příchod do Brna v sezoně 2017/18. Tehdy agenta právě měl, přitom stejně víc vsadil na osobní kontakt s trenérem Romanem Pivarníkem a s ním se na návratu z Bulharska do Česka a angažmá ve Zbrojovce dohodl. „Nakonec je lepší, když mě chce trenér, než když si to mezi sebou domluví manažeři,“ říká. Rozhazování sítí ho v brzké době čeká znovu, jen co bude na začátku ledna volným hráčem. Nejspíš se porozhlédne na Moravě, kde žije, nebo v přilehlém zahraničí. Každopádně bude muset zvednout telefon a nabízet se. Což je činnost, kterou právě dělají agenti, aby se jejich klienti mohli soustředit jen na sport a nenosit v hlavě čísla, nabídky a podmínky. „Nabídka mě tak či tak musí oslovit. Aby byla zajímavá, motivovala mě v kariéře,“ naznačuje Sukup. Zároveň chce určitou kuráž vytočit číslo trenéra či manažera a dát se k dispozici. „Nikomu neznámému nevolám,“ odmítá Sukup s úsměvem, že by se vnucoval kdekoliv, kam mu padne zrak na fotbalové mapě. „Buď jsem s někým spolupracoval dřív, nebo mám uložené číslo od někoho, kdo mi volal a měl zájem, tak se mu ozvu,“ vypráví. Přestože práce „na sebe“ pro něho znamená víc zařizování, spatřuje v ní 31letý obránce víc výhod než nevýhod. „Pokud je hráč volný, napíše pár manažerům, poptá se. Může se mu otevřít možnost. Když má ale podepsanou smlouvu s jedním agentem nebo agenturou, s nikým jiným jednat nesmí. Tím je jeho okruh omezenější, nemá-li tedy opravdu top agenturu, jejíž kontakty sahají všude. Jestliže vám může pomoct víc lidí, je to výhodnější. Samozřejmě nejdůležitější ale je, aby byl o hráče zájem,“ připomíná Sukup. Volným hráčem bude ve své kariéře za dlouhou dobu poprvé. „Vždycky to vyplynulo z mých výkonů, a když mi končila smlouva, něco jsem podepsal. Od svých dvaceti let doteď jsem nebyl bez místa, měl jsem i štěstí,“ uznává.